Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• děj knihy = život Christiany F.

Narodila se roku 1963. V šesti letech se Christiana spolu se svojí rodinou přestěhovali z vesnice do Berlína, do krásného, velkého bytu. V tom však dlouho nevydrželi (finančně) a museli se odstěhovat do paneláku. Ta to všechno začalo... Otec začal celou svou rodinu mlátit, před jeho kamarády byl pro ně strejda. Jednoho dne to matka Christiany a její sestry nevydržela, požádala o rozvod a odstěhovaly se. Christiana začala znovu chodit do jiné školy a pomocí její kamarádky (měla přezdívku Kdesi) začala kouřit hašiš a pomalu začala brát i různé prášky - LSD, Efedrin, Mandrax a další. Všechno to začalo v Domě středu, a to bylo vlastně ještě v pořádku, ale potom začala chodit do Soundu (nejmodernější evropská diskotéka), tam to šlo všechno rychle. Najednou začala šňupat heroin a zanedlouho přešla na píchání "háčka". Trvalo celkem dlouho, než se na něm stala fyzicky závislá. Do té doby jí její přítel Detlef vydělával na háčko sám (prostitucí), ale časem to přestal zvládat a Christiana si na háčko musela vydělávat sama. Často chodila s nejlepšími kamarádkami - Babsi a Stellou. Ty byly taky na heroinu závislé. Brzo klesla Christiana až na úplné dno. Začala se prodávat, se vším všudy. Často si to vyčítala, párkrát i odvykala (poprvé téměř hned potom, jak na to přišla její matka a to odvykala s Detlefem), byla v odvykacích centrech, ale nikdy tam nevydržela a utekla. Párkrát měla žloutenku, poprvé ji dostala na školním výletě. Když ji dostala asi podruhé, byla v nemocnici, ze které měla jít rovnou do odvykacího centra. Její matka jí to vše zařídila a vypadalo to velmi nadějně. Sestřičkám v nemocnici přikázala, aby ke Christianě nikoho jiného kromě ní nepouštěly, ale přesto se k ní dostal kamarád a kam jinam hned z nemocnice šli, než na heroinový trh. Pak už odvykací centrum nechtělo o Christianě ani slyšet. Její matka i otec z ní byli úplně nešťastní. Nevěděli co dělat. Nemlátili ji, byli z ní tak smutní, že se na to nezmohli.. Nakonec její matce došly síly úplně. Spolu se svým přítelem, Klausem, odvezli Christianu na letiště a odtud už pokračovala jen Christiana a její matka k příbuzným do západního Německa. Tam Christiana nejprve odvykala a poté normálně chodila do školy. Ze začátku bylo všechno v pořádku, chodila na tu lepší školu (něco jako je gymnázium), ale poté dorazila její složka z Berlína. Ředitel si ji k sobě pozval a okamžitě musela opustit jeho školu. Tak tedy šla na normální školu, kde ji učitelé jenom ponižovali, nikdo k ní neměl žádný vztah, ani respekt. Christiana už neměla důvod se snažit, tak začala na školu opět kašlat. A pak to zase přišlo. Ve vesničce, kde teď se svojí novou rodinou bydlela, začala mít partu. Nikdo v partě sice nevěděl o jejím životě v Berlíně, ale to bylo vlastně dobře. V partě kouřili vodní dýmku a jezdili do lomu, ve kterém se pracovalo jen o pracovních dnech. Byl tam potůček a malý vodopád a kytičky. Milovali to tam. Nehybně stojící bagry vypadaly, jako kdyby se tady zastavil život a byli by tady jen oni. Představovali si, jak do lomu zasypou jedinou cestu, kterou se sem dá přijít, postaví si zde domy a budou tady žít navěky...