Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Chodský obrázek z doby předbřeznové

První díl Baarovy chodské trilogie (Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy) vykresluje obraz národního obrození a revolučního kvasu před rokem 1848 na Chodsku. Ústředními postavami románu, zachycujícího zvyky a obyčeje chodských venkovanů, jsou Božena Němcová a pokrokový kněz Faster.
Děj se rozvíjí kolem postav kněze Jakuba Fastra z Klenčí a Boženy Němcové, jež v té době žila v Domažlicích. Ústředním motivem je sociálně národnostní spor klenečských sedláků s německou vrchností a měšťany o lesy. Román je cenný též jako dokumentární národopisný materiál, který autor shromažďoval dlouhá léta.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1974 (4. vydání tamtéž). Počet stran: 423.

OBSAH:

Román nás zavádí na Chodsko pod Čerchov a Haltrav do Klenčí. Mezi sedláky tu má největší slovo Václav Král a divoký Martin Klika, mezi dětmi zase Hanýžka Králová a Martínek Klika.

Královi mají 3 děti - 12letou Hanýžku, mladší Marjánku a v kolíbce Pepku. Hanýžka si hraní už moc neužije, musí matce pomáhat a dobytek pást. Ve škole, kam v zimě chodí všichni pohůnci, jí to moc nejde. Jednou ze školy uteče kvůli přísnému učiteli Aloisi Jindřichovi, ale později do školy chodí ráda. Učitelský mládenec je náruživý muzikant a Hanýžka umí krásně zpívat.

V zimě přijíždí do Klenčí principál Šmíd s rodinou a v hospodě hraje pro děti i dospělé divadlo. Letos to však nejsou veselé taškařice, ale vlastenecké hry.
Večer se schází sedláci u Králů, kde Král předčítá z knih a časopisů, které mu půjčuje páter Jakub Faster. Faster se velmi věnuje vlastenecké činnosti, hraje s dětmi divadlo, učí je recitovat a zpívat, chce, aby všichni Klenečtí drželi při sobě.

Za nějaký čas navštíví Klenčí vzácní hosté - spisovatelka Božena Němcová s manželem Josefem, komisařem finanční stráže. Paní komisarka navštěvuje sedláky, povídá si s nimi, zapisuje si jejich zvyky, pohádky a povzbuzuje Fastera v jeho vlasteneckém smýšlení. K této teprve 25leté ženě a matce 4 dětí mají všichni úctu.

Páter Faster žádá vrchnost, aby mohl být v Klenčí farářem. Protože však není nahoře dobře zapsán, faru dostává nemanický farář Šimon Rejžek. Faster, kterému se líbí Lenka, dcera zdejšího kantora Ondřeje Eisenhuta, odchází s těžkým srdcem ke svému bratru Janovi na děkanství do Domažlic. Všichni sedláci vystrojí své koně, obléknou se do krojů a celá jízda vyprovází Fastera v čele se starým Taračkou. Tento stařec pamatuje mnohé, zvláště pak nepomstěnou Kozinovu smrt. Tato událost, stará již desítky let, stále burcuje k odplatě.

Blíží se rok 1848, ale v Klenčí mají jiné starosti. Vrchnost chce připravit sedláky o lůsy, části obecního lesa, které sedlákům daroval Lomikar a pamětní listinu podepsal na kameni ve tvaru kalamáře. Od té doby se kámen jmenoval smluvní a stál na louce u lesa. Král získává od písaře Bílka poslední listinu, v níž je psáno, že lůsy patří sedlákům. Ostatní dopisy a smlouvy páni na radnici spálili. Nyní si na lůsy činí právo přistěhovalí cechmistři a chalupníci.

Když se vrací sedláci z doprovodné jízdy, uslyší ránu a za ní další. Ujíždí jako o závod, trhají jim smluvní kámen. Na kovářské louce zbude z kamene pouhý pahýl. Kdyby ho pěstmi bili, neranilo by to Krále jako ten vítězný hrdý jásot. Cítí, jak mu krev stoupá do hlavy a levice sama zatíná se v pěst. Nevěda ani o tom, vztyčí se v třmenech, zahrozí divoce pěstí a vykřikne jako lev, že tohle jim neodpustí. Otočí koně a jede rovnou ke svému gruntu. Pustý smích ho vyprovází...