ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Jirásek Alois (*23.08.1851 - †12.03.1930)

­­­­

Staré pověsti české (6)

Boží soud
Chodové žili na šumavských hranicích do Německa. Odjakživa byli svobodným lidem a kromě svého krále neměli žádnou vrchnost. Toto trvalo do roku 1620, kdy se konala bitva na Bílé hoře. Roku 1629 byli Chodové prodáni Volfu Vilému Lammingerovi (chodové Lammingerovi přezdívali Lomikar - i později jeho synovi) do dědičného majetku za 56000 zlatých. Nový pán neuznal jejich svobodu a Chodové museli robotovat na polích. Když pán zemřel, jeho syn Maxmilián definitivně vyhrál nad Chody a upevnil si moc pro tuto oblast. Chodům se to samozřejmě nelíbilo, roku 1692 poslali do Vídně deputaci k císaři, reakce byla pozitivní, a tak žili Chodové v naději až do doby, kdy do Trhanova (panské sídlo) byli svoláni a krajský hejtman Hora jim oznámil, že svých práv už dávno pozbyli. Nelíbilo se jim to, a tak poslali stížnost k pražskému soudu; ten ji pod Lammingerovým nátlakem zamítl a nařídíl Chodům, aby svému pánovi přísahali poslušnost a věrnost. Neučinili tak a soud je uvěznil. Mezitím Lammnigerův správce Koš násilím pronikal do Chodských sídel a zabavoval zde úřední listiny, ale Chodové z Újezdu se nedali a proti Košovi se postavili. To byla ale voda na Lammingerův mlýn. Pod touto záminkou poslal na Chody vojsko, které s nimi svedlo krutou bitvu. Mnoho Chodských mužů bylo zabito, ostatní uvězněni. Zbylí Chodové museli jít do Trhanova na zámek a odpřísáhnout poddanost svému pánovi. Ale někteří odvážní jedinci nepodepsali. Mezi nimi i mladý sedlák Jan Sladký, Kozina. Ten byl odsouzen k popravě oběšením, jež se konala 28.11.1695 v Plzni. Na onen kopec, kde stála šibenice, se jel podívat i sám Lamminger. Bylo sem pozváno i několik desítek Chodů se svými dětmi, aby už nikdy proti svým pánům neprotestovali. A když už Jan Sladký Kozina měl oprátku na krku a prohlížel si "diváky", kteří se na popravu přijeli podívat, náhle mezi nimi spatřil i Lammingera. Cituji: Kozina se vzpřímil, podíval se mu do tváře a vtom už volal velikým hlasem, jenž se jasně rozléhal jasným vzduchem mrazivého dne: "Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí Boží! Hin se hukáže, hdo z nás-".
Doříct už to nestihl. Za přihlížení truchlícího lidu byl popraven. Nicméně Lamminger byl od té chvíle nesvůj, bál se Kozinových slov, často ani nemohl spát. A když nastal listopad roku 1696, Lomikarův duch se snesl na panské sídlo a kníže Lamminger toho listopadového večera zemřel. Bylo to veliké zadostiučinění pro chodské obyvatelstvo, které ještě více upevnilo svou víru v Boha.

O králi Svatoplukovi
Ve velehradském chrámu nastala chvíle svaté mše, kterou měl sloužit sám arcibiskup Metoděj. Lidé už ho očekávali, ale Metoděj stále nikde. Až se ke každému přítomnému doneslo, že kníže Svatopluk má přijet i se svou družinou na tuto mši a že Metoděj může začít až za královi přítomnosti. Král stále nikde, a tak Metoděj začal bez něho. Kadidla byla zapálena, kněží a diakóni zpívali posvátné chorály, když tu najednou přiřítil se k oltáři Svatopluk s mečem v ruce, nedbajíce posvátnosti tohoto chrámu a tohoto dne (svátek v tento den slavili apoštolové Petr a Pavel). Metoděj se zarazil, podíval se do Svatoplukovy tváře a zvolal ve svatém hněvu. Cituji: "Ani o krok dále! Ať Bůh tě na místě neztrestá! Ďábelskou pýchou jsi posedlý. Tvé libovůle mám býti více poslušen nežli zákona duchovního. A zneuctils chrám Hospodinův! Proto zůstaneš v zlořečení a Bůh tě poníží!" Svatopluk se otočil a odešel. A Metodějovi potom přes dopis vzkázal, aby už mu na oči nechodil. Metoděj se tedy vydal šířit křesťanství po Evropě, činil tak až do své smrti. Svatopluk však nezůstal bez trestu. Metodějova slova se vyplnila. Poddané země se bouřili a nechtěli mu být poddáni, drancovali jeho moravskou zemi. Časem Svatopluk poznal, že už na něj přišlo boží dopuštění. Prosil o radu i ty nejvzdělanější a nejchytřejší, ale se zahanbením Boží moci si nikdo nevěděl rady. Svatopluk se tedy rozhodl skoncovat s tímto životem vládce a zbytek svého bytí věnovat právě Bohu. A tak jednou v noci vydal se se svým koněm do lesů a dojel ke kostelu, který s jeho pomocí vystavěli tři poustevníci. Zde zastavil, probodl koně mečem a šel k poustevníkům. Ti nevěděli, kdo to je, protože ho nikdy předtím neviděli. On jim neprozradil svoji totožnost. Poustevníci ho přijali mezi sebe a Svatopluk, kdysi král moravské říše, pokorně je poslouchal. Žil v drsném řeholním rouše, v rozpadlé chýši a propůjčoval sám sebe jako oběť Bohu. Když cítil, že se blíží jeho smrt, vyznal se mnichům, kdo je a odkud přišel. A hned po svých slovech zemřel.

Dívčí válka
Po smrti Libuše se stále zhoršovala situace žen a dívek vůči mužům, a tak jednoho dne statečná žena Vlasta svolala všechny ženy z okolí, které už nechtěly být mužům podřazené a společně založily své útočiště, hrad Děvín. Ten stál na břehu Vltavy, naproti Vyšehradu. Zde se ženy cvičily ve zbrani, učily se bojovou taktiku a spřádaly plány, jak ukázat mužům, že si "něžného" pohlaví musí vážit jako sobě rovného, ne-li jako nadřazeného. Muži se jim smáli, ale jejich vůdce Přemysl měl ve snu vidění o dívce s mečem, která zabila muže a pak pila jeho krev. Ostatní to nepřesvědčilo a vydali se k hradu, aby se ženám vysmáli do očí. Pozdě zjistili, že to ženy myslí opravdu vážně a domů se nevrátí ani jeden. Všichni zde byli pobiti dívčím vojskem vedeným bojovnou Vlastou. Ženy měly na každém kroku špehy, a tak věděly o každém plánu, který muži chystají. I lstí zahubily ženy mnoho mužů. Jedním z nich byl i Ctirad, kterého Vlasta nejvíce nenáviděla, jelikož zabil velké množství jejích bojovnic. Ctirad měl se svou družinou cestu kolem lesního remízku, kde náhle uslyšel volání o pomoc. Ležela tam mladá dívka, byla svázaná, jmenovala se Šárka. Ctirad jí tedy pomohl ven z pout. Chtěli pokračovat v cestě, ale většina družiny byla unavená, a tak se rozhodli, že si zde odpočinou. To ale byla veliká chyba! Šárka totiž byla členkou dívčí armády. Do jednoho zde muži z družiny zemřeli. A Ctirad byl umučen na Děvíně. To už došla vojákům z Vyšehradu trpělivost a vydali se znovu na Děvín, nyní už nic neponechali náhodě a byli náležitě vyzbrojeni. Při útoku sice hrad nedobyli, ale zajali několik žen. To Vlastu rozzuřilo a podnikla tažení na Vyšehrad, ale muži je rozprášili. Zabili všechny ženy včetně Vlasty. Děvín potom spálili. A tak mohl Přemysl dál vládnout bez ženského odporu. Dívčí válka byla definitivně zažehnána.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: PaNed, 24.05.2006

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
-F. L. Věk (všechny díly), F. L. Věk (všechny díly) (2), F. L. Věk (všechny díly) (3)
-F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2), F. L. Věk - díl I. (3), F. L. Věk - díl I. (4), F. L. Věk - díl I. (5)
-F. L. Věk - díl I., II., F. L. Věk - díl I., II. (2), F. L. Věk - díl I., II. (3)
-F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
-F. L. Věk - díl III.
-F. L. Věk - díl IV.
-F. L. Věk - díl V.
-Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6), Filozofská historie (7), Filozofská historie (8), Filozofská historie (9), Filozofská historie (10), Filozofská historie (11), Filozofská historie (12), Filozofská historie (13), Filozofská historie (14), Filozofská historie (15)
-Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3), Lucerna (4)
-Na dvoře vévodském
-O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
-O Čechovi (Staré pověsti české)
-Poklad
-Proti všem, Proti všem (2)
-Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3)
-Psohlavci (rozbor)
-Růžový palouček (Staré pověsti české), Růžový palouček (Staré pověsti české) (2)
-Skaláci, Skaláci (2), Skaláci (3), Skaláci (4)
-Smutná místa (Staré pověsti české)
-Staré pověsti české, Staré pověsti české (2), Staré pověsti české (3), Staré pověsti české (4), Staré pověsti české (5), Staré pověsti české (6), Staré pověsti české (7), Staré pověsti české (8), Staré pověsti české (9), Staré pověsti české (10)
-Temno
-Vojnarka
-Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3), Z Čech až na konec světa (4), Z Čech až na konec světa (5), Z Čech až na konec světa (6)
-Zahořanský hon
Čítanka-Bílá paní (Staré pověsti české)
-Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
-Boží soud (Staré pověsti české)
-Dívčí válka (Staré pověsti české)
-Domů a jiné obrázky
-Durynk a Neklan (Staré pověsti české)
-F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2)
-F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
-F. L. Věk - díl III.
-F. L. Věk - díl IV.
-F. L. Věk - díl V.
-Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6)
-Kutnohorští havíři (Staré pověsti české)
-Libušina proroctví (Staré pověsti české)
-Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3)
-Lucká válka (Staré pověsti české)
-O Bivoji (Staré pověsti české)
-O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
-O Čechovi (Staré pověsti české)
-O Janošíkovi (Staré pověsti české)
-O králi Ječmínkovi (Staré pověsti české)
-O králi Svatoplukovi (Staré pověsti české)
-O Křesomyslu a Horymírovi (Staré pověsti české)
-O Krokovi a jeho dcerách (Staré pověsti české)
-O Libuši (Staré pověsti české)
-O Přemyslovi (Staré pověsti české)
-O staré Praze (Staré pověsti české), O staré Praze (Staré pověsti české) (2), O staré Praze (Staré pověsti české) (3), O staré Praze (Staré pověsti české) (4), O staré Praze (Staré pověsti české) (5), O staré Praze (Staré pověsti české) (6), O staré Praze (Staré pověsti české) (7), O staré Praze (Staré pověsti české) (8)
-O Žižkovi (Staré pověsti české)
-Opatovický poklad (Staré pověsti české)
-Praporec sv. Václava (Staré pověsti české)
-Proroctví Havlasa Pavlaty (Staré pověsti české)
-Proroctví slepého mládence (Staré pověsti české)
-Proti všem
-Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3), Psohlavci (4), Psohlavci (5)
-Různá proroctví (Staré pověsti české)
-Růžový palouček (Staré pověsti české)
-Sibylina proroctví (Staré pověsti české)
-Staré pověsti české (celá kniha / e-book)
-Temno
-U nás, U nás (2)
-Úvod (Staré pověsti české)
-Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3)
­­­­

Diskuse k výpisku
Alois Jirásek - Staré pověsti české (6)

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­