ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Neruda Jan (*09.07.1834 - †22.08.1891)

   
­­­­

Figurky (Povídky malostranské) (4)

***

Nevstal jsem časně. Jak jdu večer do hostince, spím ráno pak dlouho - já ráno spím vlastně vždycky dlouho, ale jsou prý lidé, kteří s největší chutí vstávají. Neškodí: dobře se prospat, dobře pak studovat!
Překrásný den! Nemohl jsem odolat, sedím při dokořán otevřených oknech. Přitom ovsem zalehne každý zvuk z celého domu ke mně, ale vidím, že mne mnoho neruší - působí to celkem jako vzdálený jez a je alespoň změna naproti únavné monotonii zavřeného pokoje. U krejčího Sempra nade mnou někdo zpívá, nejspíš tovaryš; zpívá prostě a neuměle. Komická píseň! "A to pro tu příčinu - že nemá žádnou manýru-u" - hehe!
Vploužil se ke mně Pepík. To si nesmí navykat, ale mírně se mu to naznačí. "Pojď sem, Pepíčku, umíš také zpívat?" - "Baže" - "Tak mně zazpívej něco, něco hezkého, víš?" Kluk začal: "Měla jsem holoubka." Ale pak si to spletl a místo "doubek" zpíval na "zelený zoubek", jemu je to jedno. Copak ví takové pražské dítě o doubku! "Tak a teď jdi. Víš, já musím být pořád sám, nesmíš sem chodit." Pepík šel. Líbí se mi.
Studuju teď řád směnečný a míchám to příjemně se zákonem obchodním.

Strašný rámus u malířů. Veliká výplata Pepíka. Chci zavřít okno, malíř to pozoruje a volá přes dvůr: "Prokletý takový kluk! Nedá a nedá pokoje!" - "Copak udělal Pepíček?" - "Šibeničník mně sežral psaní od bratra faráře, a já teď nevím, co odpovědít!" Zavřel jsem okno, beztoho také tovaryš nade mnou pořád ještě "nemá žádnou manýru-u".

Obědval se Semprem a hostinským dole. Pozoroval Ignáce, jux! Chvilku rovnali spolu u vedlejšího stolku účet po včerejšku. Ignác pohlíží stranou s hloupým výrazem neskonalého strachu na pána, patrně očekává každou chvíli výpovědi včera slíbené; roztřepená kontura pánova kýve se sem tam, oči líně mžourají, patrně neví pán o včerejšku už ani muk. Ukončili účet a Ignác si poskočil.
Hostinský přisedl. "Dobrá polívka," povídám. - "Jakpak ne!" míní hostinský. - "A copak bych si dal takhle k masu, Ignáci?" - "Co je libo." - "Trochu červené řípy mně dejte." - "Ne." - "Co ne? Vždyť je napsána na lístku." - Ignác mlčí. Hostinský se drží smíchy v boku, konečně vykucká: "Přinesu sám, pane doktore. On nemůže - on nemůže-." Dívám se udiveně. - "Ano, on, jak vidí červenou řípu, padne do mdlob; trulda si vzpomene vždycky na ssedlou lidskou krev." - Dobré chutnání!
Takto oběd bez oživující zábavy. Hostinský není k ničemu. "Co je dnes v novinách?" ptám se. - "Já je nečtu. Já si zajdu někdy naproti ke kupci a zeptám se, jak to stojí." - Pozoruju, že stěna kolkolem hostince je dole jakoby nepravidelně pokopána. "Co je to?" - "I to zde bývala přede mnou tančírna a vykopali to při tanci." - "A jak jste vy zde už dlouho?" - "Já? Na dvanáctý rok." A Sempr nemluví skorem nic. "Eh" a "m" jsou jeho hlavní slova.

Byl jsem k večeru v zahrádce. Půl domu tam bylo; teď znám už, mimo mladý párek z druhého patra a svého konduktora, obyvatele všechny, a když si na ně vzpomenu, jde mně trochu hlava kolem. Panu Provazníkovi, který bydlí nad malířem, nerozumím nadobro. Spatřil jsem ho dřív několikrát u okna, zdálo se mně, že má žlutý, tenounký obličej jako nudličku. Teď vidím proč. Kolem tváře má kratičký černý vous, vyholený na rtech a na bradě, odtud zdaleka ta čára. Vlasy má už skoro šedivé, je tak as padesátník a chodí silně shrblý.
Když jsem vystoup po několika schůdcích do zahrádky, chodil Provazník pozadím, a v pravém koutě, v altánu, byla celá společnost: pan domácí, slečna domácí, malíř, malířka, Pepík. Černé, zimničné oči domácího hleděly na mne jako na člověka zcela cizího. "Tatínku, vždyť je to pan doktor Krumlovský!" zazněl lahodný alt. - "Ah pan doktor - ano, zapomněl jsem," a podává mně svou suchou, horkou ruku. - "S vaším dovolením hodlám zde také v zahrádce pookřát." - "Prosím," zakašlal a plivnul mně na botu. Sedli jsme si. Já nevěděl co mluvit; ticho nastalé bylo ostatním snad lhostejné, mně ale bylo trapné; zdálo se mně, že čekají, jakým se pan doktor osvědčí být zábavným chlapíkem.
Nevidím pomoci jinde než v Pepíkovi. "Pojď sem, Pepíčku, jakpak se más?" - Pepík se mně přitulil k nohoum a opřel loktem o koleno. "Povídej mně zase něco," vybízí mne. - "Já ti mám něco povídat? Hehe, čtveráku, on si pamatoval, že jsem mu ondyno všelicos vypravoval." - "Povídej nějakou pohádku." - "Pohádku? Já ale žádnou neumím, - počkej, já ti přece jednu povím." A začal jsem hlasem opravdovým: "Byl jednou jeden král. Dobře. Ten neměl žádných dětí. Dobře. Tu napadlo najednou nejstaršímu jeho synu, že půjde na vandr." Všeobecný smích. Malíř míní: "Pan doktor je nějaký čtverák!" a stírá si dvě velké slzy, které mu vyhrkly z vodnatých očí. Malíř je patrně rozumný člověk a mně lichotí jeho uznání. Je vždycky dobře, když člověka považují za vtipného. "No ale, povídejte dál, ta pohádka je také pro velké děti," pobízí malíř. Jsem v nových nesnázích. Pohádka ani nejde dál, je tou pointou ukončena, ale ti dobří lidé toho nechápou. Odvažuju se co vtipná hlava na improvisaci, snad to nějak půjde. Povídám - povídám - ale nejde to, cítím znenáhla, že mluvím už hloupě. Společnost přestává naslouchat, rozhovořuje se mezi sebou, jsem ukrutně rád. Jen Pepík naslouchá, hladím ho po vlasech. Ale nějaký konec musí pohádka mít, už koktám. Šťastná myšlénka! Pojednou vezmu Pepíkovu ruku, jako bych ji teď teprv pozoroval, a povídám: "Pepíčku - koukni se - jak máš špinavé ruce!" - Kluk se podíval na ruce. "Sehni se, já ti něco pošeptám!" A šeptá mně: "Dej mi dva šestáky, tak si je umyju!" Vyndám tajně dva šestáky a strčím mu je. Kluk odhopkoval do zahrady, kde se objevila sedmiletá holčička Semprova.
Dívám se na slečnu domácí, sedící vedle mne. Velmi otci podobna! Suchá tvář, tenounká, průsvitná ruka, malá bradička, malý nosíček, tak malý - může-li pak se za něj chytnout? Ale nehyzdí jí ten nosíček, tvář je dost ještě příjemná, oči jsou černý. Altový hlas její je věru sympatický. Podotýkám jen, že mám černé oči velmi rád, ženská s modrýma očima připadá mně vždycky jako slepá. "Jste muzikální, pane doktore -"
"Krumlovský," vskočila dcera otci do řeči.
"Ano, Otylko, já vím: pan doktor Krumlovský."
"Když jste mne ráčil navštívit, mluvili jsme už o tom. Hrával jsem kdysi na housle, ale i tomu už je ukrutně dávno." Neumím na housle ani sáhnout - ale vidím, že pan domácí mne více ani neposlouchá. Slečna se nakloní trochu ke mně a šeptá smutně přidušeným hlasem: "Tatínek má to neštěstí, že odpůldne vždycky ztrácí paměť." Domácí pán se sebral a mluví, jako by byl náhle ochraptěl: "Pojď, Otylko, chci se trochu tady procházet. - Ah tak, pane doktore - prosím, tadyhle cedulka." Podal mně podlouhlou bílou ceduličku, na níž stálo napsáno: "Churavím dnes krkem, prosím, abych byl omluven, mluvím-li ne dost hlasitě."
Teď přistoupl k nám Provazník. Usmívá se na mne, ale jeho úsměv je nějak ironický. Podává mi ruku.
"Servus, pane doktore Kratochvíle."
"Jmenuju se Krumlovský."
"To je divné - já myslel, že každý doktor se jmenuje Kratochvíl - hehehe!" A jeho smích je sípavě ostrý. Vytřešťuju na něho zrak.
"O čempak se pánové bavili? - Jakpak se máte, pane Augusto?"
"I nějak omrkaně! Skoro nic co dělat."
"Tak tak - a kdykoli vás na schodech potkám, máte alespoň jeden mokrý obraz pod paždím. Vám musí být hračkou udělat denně dva!"
Malíř se samolibě usmívá. "To je pravda - ať to zkusí někdo, někdo z těch ?profesorů' -"
"Tedy byste mohl malovat podobizny do zásoby, hehehe! Ostatně je portretista tak něco jako nejzbytečnější člověk na světě. Kdyby neexistoval ani jediný portretista, obličejů by bylo na světě přece dost, a to prapodivných! - Pročpak nemalujete něco jiného?"
Rád bych se smál, kousavá satira Provazníkova je neodolatelná, ale vidím, že malíř jev rozpacích - nač chudáka trápit!
"Já byl původně historik," koktá malíř, "nic to neneslo, lidé nerozumějí historii. Jednou si objednal u mne jistý farář kapucínské kázání z Valdštýnova tábora, a udělal jsem mu obraz výtečný, to musím sám říci; ale když jsem byl hotov, nechtěl jej farář vzít a nevzal - chtěl mít kapucínské kázání bez kapucína - nu ano, farář! - A pak jsem měl pro radnici v Kuckově namalovat obraz Žižky. Ukrutný kříž! Poslal jsem jim nákres. Nelíbily se jim boty, abych prý se zeptal pana Palackého, jsou-li historické. Pan Palacký dal mi arci vysvědčení dobré. Ale v Kuckově měli znalce, jmenoval se Malina, a znalec Malina rozhodnul, že prý můj Žižka nevyhovuje požadavkům vojenským. Tahal jsem se s nimi dlouho a nakonec mně psali, že prý mému Blahorodí vynadají veřejně v novinách. Je nebezpečno být historikem."
"Malujte tedy žánry. Na příklad, jak dráteník spravuje opilému flautistovi flautu. Nebo "myš v dívčí škole". Myš nemusí být vidět, ale děvčata i s učitelkou jsou všechny nahoře po škamnách - ta různost zděšených tváří!"
"Hehe - i já žánry maloval taky. Já měl jeden i ve výstavě, pěkný. Tenkrát bylo ještě všecko německé a můj žánr se jmenoval Häusliche Arzenei. Muž leží v posteli, žena mu nese horkou pokličku -"
"Efuj!"
"No pročpak? Pokličku nebylo ani vidět, byla obalena ubrusem, aby nevychladla."
Rád bych pomohl malíři z nesnází, ale nevím hned jak. "Jakýpak máme dnes den?" pravím k Provazníkovi dosti neobratně.
"Moh jste se podívat našemu domácímu na límec u košile, pane doktore Kratochvíle," ušklíb se Provazník: "převléká se týdně jen jednou - dnes je dle límce už čtvrtek."
Impertinentní chlap! "Chudák - to je zcela zvláštní neštěstí, odpůldne ztrácí prý vždy paměť?"
"Ano, nejspíš že kdysi prodával slaměné klobouky. Kteří prodávají slaměné klobouky, jsou konečně celí pitomí tou sírou - zvlášť Tyroláci - nedovedou pak už ani adici."
"Ale zdá se, že je dobrý člověk, ctihodný člověk."
"Ctihodný, ale hloupý, má tak as pět korců horizontu. Znám ho už přes dvacet let."
"Jeho dcera chudáka as ošetřuje dobře. Je to příjemná ženština, arci ne už zcela mladá."
"Pouhá zvědavost od ní. Ze ženské zvědavosti přišla o dvacet let dříve na svět, a teď ji to mrzí. Upřímná holka, vynadala mně už často."
Není mně volno při impertinencích Provazníkových. "Pojďme se trochu pobavit s panem domácím," pravím. - "Pojďme," praví ochotně malíř a klepe Provazníkovi na záda. Provazník se při každém klepnutí lekavě zachvěje a rychle se sbírá.
Oba se zdvihli. Odchod mužův náhle vytrhnul malířku z hlubokého přemýšlení, kterému se byla oddala, stojíc opřena o veřej altánu. "Víš co, muži, já udělám k večeři míchané vejce!" - "Dobře," dí malíř a jde dál. Příležitosti té používá Augustka, aby mne šišlajíc ubezpečila, že měla jinaké ženichy, a že se všichni mužští po ní bláznili. Chci jí nějak zalichotit a pravím, že je to teďještě vidět. - Co že je ještě vidět? -Já teď nevím, jak to mám říci, konečně vypravím ze sebe, že je vidět, že bývala krásna. Augustka vyhrnuje nos -- no, že prý ještě není tak stará. A když se oblíkne - najednou spustila rychle jako kávový mlýnek - "teprv ondy řekl někdo, který šel za mnou: 'Ta je jako k nakousnutí.' Nu a zpředu nepotřebuje se nikdo na mne dívat." Koktal jsem něco, ale už byla pryč.
Vystoupil jsem do zahrádky k ostatním. Domácí se na mne usmívá, jako že mne zná, a podává mně ještě jednou svou cedulku s tímtéž zas nápisem. Mluvilo se něco o cukrovarech. Chci se rehabilitovat stran vtipnosti své. Ptám se: "Rozumí slečinka snad cukrovarům?" - "Ó ne!" - "Ale cukrlatům jistě ano?" Směju se hodně, neboť je známo, že když jeden srdečně začne se smát, strhne ostatní s sebou. Nestrh jsem ale nikoho. Zdá se, že vtipu neporozuměli.
Domácí se mne ptá, jsem-li muzikální, a šlápnul mně přitom na nohu. "Ne," pravím omrzele, ale hned nato je mně ho líto a dodám: "Ráčíte nejspíš často chodit do opery?"
"Nechodím, není to pro mne. Já slyším na pravé ucho o půl tónu výš a to nejde." Podivný člověk, odpůldne ztrácí paměť a slyší na pravé ucho o půl tónu výš! "Já sedím raděj při pianě doma a pracuju." - "Komponujete?" - "Teď ne, teď už několika let opravuju pořád Mozarta. Až budu hotov, uvidíte, jak bude Mozart vypadat!" A plivnul Provazníkovi na botu. Provazník otírá botu o trávník a míní: "Já nechodím taky už od let do opery. Kdybych šel, šel bych jen do Marty."
Domácí mne vzal za ruku a odvedl od ostatních. Chce mně něco sdělit, ale nemůže s tím nějak ven; pořád slyším jen "sss", jako když se vypouští pára z kotle. Třikrát koktal "s" kolem zahrady, pak z něho vyšlo, že "v kapustě není fosfor". On tedy také někdy koktá, a sice na "s". Dal mně pak zase cedulku.
Nato mne chytil a odvedl malíř stranou do kouta. Zdali prý jsem pozoroval, jak klepal Provazníkovi na záda? Kdyby mne také někdy Provazník zlobil, abych ho poklepal po zádech, zcela lehýnce jen, on že hnedle zkrotne. Zlý člověk prý, ten Provazník.
A hned po něm mne odvedl zas Provazník stranou. Co prý říkám myšlénce, aby se založila společnost na dělání ostrovů po Vltavě. Pohlédl na mne vítězoslavně. Povídám, to že je myšlénka přímo brilantní. "Nu tak vidíte, a takových já mám víc! Ale není teď lidstvo pro myšlénky. Tamhle s těmi hlupáky bych o tom ani nepromluvil."
"Teď bychom si mohli tady zahrát šístku," nutí malíř. Dobrá, zahrajem, hodinku. Karty jsou v šupleti v malířově altánu. Usedli jsme k malému stolku a rozhodili se, já hraju s domácím, malíř a Provazník proti nám. -
Pěkná hra! Domácí se ptá po každé ještě při posledním štychu, jaké jsou trumfy. Nikdy neví, jakou barvu jsem nadhodil, a nepřinese mně jí. Vsázím se, že má figury, ale nehlásí ani jedné. Když se na něco ptám, podá mně cedulku přes stůl. Provazník a Augusta, to se rozumí, vyhrávají a řehtají radostí jako koňové. Vidím, že nezbývá než prostě odhazovat karty a platit krejcary. Otylie platí za otce, sic bychom nebyli hotovi ani s jedinou hrou, on pořád tvrdí, že už platil, a přitom mně šlape pod stolem na nohy. Stáhnul jsem nohy zpět a bavím se pozorováním, jak zimničně pracuje pod stolem jeho noha, hledajíc, na co by šlápla.
Náhle se do mne domácí pouští, že hraju špatně, na špádské eso že prý jsem mu nepřidal krále. Zatím ale se špády ani ještě nehrály a eso mám já sám. Domácí křičí dál, hlas jeho zní jako pozoun - a já mám v kapse patnáct cedulek! Otylie na mne hledí prosebně a bolestně - nu, rozumím a mlčím.
Hráli jsme malou hodinku a prohrál jsem přes šedesát krejcarů.
Domácí šel s Otylií domů, večerní chlad prý "neslouží jeho krku". Provazník jde také. Služka malířova přináší rodině večeři. Žádám ji, aby mně přinesla z předu také něco k večeři a pivo.
Pojedl jsem a malíř mne baví. Vypravuje, že prý nikdy nebyl náležitě uznán. Přinutili prý ho už v akademii, aby vystoup před koncem studií; umělť víc než profesoři.
Sedím zas doma a hlava mně jde kolem.

Nenechám nikdy okno víc v noci otevřené, ani při největším parnu! Po druhé hodině v noci byl u malířů rámus. Hlas paní Augustky měl sólo - hlas, že by jím pařez rozříz. Vyrozuměl jsem, o co se jedná. Malíř přišel v nepříčetném stavu právě domů. Cítil to sám, bál se, že něco v pokoji porazí; když tedy vešel do pokoje, položil se na dvéře a čekal - až si rozsvítí. To se rozumí, že stoje usnul a hřmotně padl.
Při té příležitosti se mně vysvětlilo, proč už neslyším slavíka. Spouští teprv pozdě po půlnoci; snad přichází také teprv z hospody.

***

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 13.06.2013

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Arabesky, Arabesky (2)
-Balada česká (Balady a romance)
-Balada dětská (Balady a romance)
-Balada horská (Balady a romance)
-Balada májová (Balady a romance)
-Balada pašijová (Balady a romance)
-Balada stará (Balady a romance)
-Balada tříkrálová (Balady a romance)
-Balada zimní (Balady a romance)
-Balady a romance, Balady a romance (2), Balady a romance (3), Balady a romance (4), Balady a romance (5), Balady a romance (6), Balady a romance (7), Balady a romance (8), Balady a romance (9)
-Co se v Praze všecko děje
-Doktor Kazisvět (Povídky malostranské), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (2), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (3), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (4)
-Figurky (Povídky malostranské), Figurky (Povídky malostranské) (2), Figurky (Povídky malostranské) (3)
-Hastrman (Povídky malostranské), Hastrman (Povídky malostranské) (2), Hastrman (Povídky malostranské) (3), Hastrman (Povídky malostranské) (4), Hastrman (Povídky malostranské) (5), Hastrman (Povídky malostranské) (6)
-Hastrman (Povídky malostranské) (rozbor)
-Hřbitovní kvítí, Hřbitovní kvítí (2), Hřbitovní kvítí (3), Hřbitovní kvítí (4), Hřbitovní kvítí (5), Hřbitovní kvítí (6)
-Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (2), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (3), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (4), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (5)
-Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské), Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské) (2), Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské) (3)
-Knihy veršů, Knihy veršů (2), Knihy veršů (3)
-O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (2), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (3), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (4), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (5)
-Obrazy života chudých a utiskovaných
-Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (2), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (3), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (4), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (5), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (6)
-Písně kosmické
-Povídky malostranské, Povídky malostranské (2)
-Povídky malostranské (několik povídek), Povídky malostranské (několik povídek) (2), Povídky malostranské (několik povídek) (3), Povídky malostranské (několik povídek) (4), Povídky malostranské (několik povídek) (5), Povídky malostranské (několik povídek) (6)
-Povídky malostranské (rozbor), Povídky malostranské (rozbor) (2), Povídky malostranské (rozbor) (3), Povídky malostranské (rozbor) (4), Povídky malostranské (rozbor) (5)
-Povídky malostranské (souhrn povídek), Povídky malostranské (souhrn povídek) (2), Povídky malostranské (souhrn povídek) (3), Povídky malostranské (souhrn povídek) (4), Povídky malostranské (souhrn povídek) (5), Povídky malostranské (souhrn povídek) (6), Povídky malostranské (souhrn povídek) (7)
-Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (2), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (3), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (4), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (5), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (6), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (7)
-Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (2), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (3), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (4), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (5)
-Romance helgolandská (Balady a romance)
-Romance italská (Balady a romance)
-Romance o černém jezeře (Balady a romance)
-Romance o jaře 1848 (Balady a romance)
-Romance o Karlu IV. (Balady a romance)
-Různí lidé
-Svatováclavská mše (Povídky malostranské), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (2), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (3), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (4), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (5)
-Trhani, Trhani (2)
-Týden v tichém domě (Povídky malostranské), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (2), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (3), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (4)
-U tří lilií (Povídky malostranské), U tří lilií (Povídky malostranské) (2), U tří lilií (Povídky malostranské) (3), U tří lilií (Povídky malostranské) (4), U tří lilií (Povídky malostranské) (5), U tří lilií (Povídky malostranské) (6)
-Vampyr (Různí lidé)
-Večerní šplechty (Povídky malostranské), Večerní šplechty (Povídky malostranské) (2), Večerní šplechty (Povídky malostranské) (3)
-Zpěvy páteční, Zpěvy páteční (2)
Čítanka-Ach, jaké to blaho: poležet (Písně kosmické)
-Anděl strážce (Zpěvy páteční)
-Anně (Knihy veršů)
-Balada česká (Balady a romance)
-Balada dětská (Balady a romance)
-Balada horská (Balady a romance)
-Balada májová (Balady a romance)
-Balada o duši Karla Borovského (Balady a romance)
-Balada o polce (Balady a romance)
-Balada o svatbě v Kanaán (Balady a romance)
-Balada pašijová (Balady a romance)
-Balada rajská (Balady a romance)
-Balada stará (Balady a romance)
-Balada tříkrálová (Balady a romance)
-Balada zimní (Balady a romance)
-Balady a romance (celá kniha / e-book)
-Báječně krásný to přec byl sen (Písně kosmické)
-Bleskovodům společenských bouří (Hřbitovní kvítí)
-Co jest láska? Divná smísenina (Hřbitovní kvítí)
-Což třepotá se to tu hvězdiček (Písně kosmické)
-Čím člověk já ve světů kruhu jsem? (Písně kosmické)
-Dědova mísa (Knihy veršů)
-Děj Země je krátce jen vyprávěn (Písně kosmické)
-Dík budiž vám, zlaté hvězdičky (Písně kosmické)
-Divoký zvuk (Knihy veršů), Divoký zvuk (Knihy veršů) (2), Divoký zvuk (Knihy veršů) (3)
-Doktor Kazisvět (Povídky malostranské), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (2)
-Ecce homo (Zpěvy páteční)
-Figurky (Povídky malostranské), Figurky (Povídky malostranské) (2), Figurky (Povídky malostranské) (3), Figurky (Povídky malostranské) (4), Figurky (Povídky malostranské) (5), Figurky (Povídky malostranské) (6), Figurky (Povídky malostranské) (7), Figurky (Povídky malostranské) (8)
-Hastrman (Povídky malostranské)
-Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)
-Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské)
-Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské)
-Jaký bujný ples na živém stromu (Hřbitovní kvítí)
-Jarní (Prosté motivy), Jarní (Prosté motivy) (2), Jarní (Prosté motivy) (3)
-Jen dál! (Zpěvy páteční)
-Jeník (Knihy veršů)
-Jsem-li syn, neb cizím Apollinu (Hřbitovní kvítí)
-Kam s ním?
-Kde jsem se to octnul!
-Kdo měkkým je, ten bídně mře! (Písně kosmické)
-Když jsem zpívával co malé dítě (Hřbitovní kvítí)
-Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka (Písně kosmické)
-Kolovrátek (Knihy veršů)
-Láska (Zpěvy páteční)
-Lehko nyní zamilovanému (Hřbitovní kvítí)
-Letní (Prosté motivy), Letní (Prosté motivy) (2)
-Letní ty noci zářivá (Písně kosmické)
-Letní vzpomínky, Letní vzpomínky (2)
-Matka (Knihy veršů)
-Matka sedmibolestná (Zpěvy páteční)
-Měsíc mrtev (Písně kosmické)
-Měsíček mrtvý (Písně kosmické)
-Měsíček že je mrtvý muž? (Písně kosmické)
-Měsíček, pěkný mládenec (Písně kosmické)
-Mezi hroby dva se červi potkali (Hřbitovní kvítí)
-Mnoho bolů v tomto světě (Hřbitovní kvítí)
-Mnozí chválili, že zpívám o chudobě (Hřbitovní kvítí)
-Moje barva červená a bílá (Zpěvy páteční)
-Mrtvá nevěsta (Knihy veršů)
-Na hřbitově drobné hoše (Hřbitovní kvítí)
-Na vršíčku dům stál bláznů (Hřbitovní kvítí)
-Nač zde sklonných vrbin u ohradě (Hřbitovní kvítí)
-Nalákav se prachu z lidské hlíny (Hřbitovní kvítí)
-Našel jsem se! (Knihy veršů)
-Nebe šíré obléklo šat šedý (Hřbitovní kvítí)
-Neplač, neplač, brachu, nenaříkej (Hřbitovní kvítí)
-Nestálí druhové (Knihy veršů)
-O Dušičkách na hřbitově větřík (Hřbitovní kvítí)
-O Dušičkách ročně konají se (Hřbitovní kvítí)
-O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské)
-O Šimonu Lomnickém (Knihy veršů)
-Oběšenec (Knihy veršů)
-Oblaky Země jsou synové tkliví (Písně kosmické)
-Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské)
-Paprsku z Alkyony mé (Písně kosmické)
-Po nebi hvězdic je rozseto (Písně kosmické)
-Podzimní (Prosté motivy), Podzimní (Prosté motivy) (2)
-Poeto Světe, co jsi aeón prožil (Písně kosmické)
-Poezie žila, dokud každý (Hřbitovní kvítí)
-Posud písně lásky rozkvétají (Hřbitovní kvítí)
-Povídky malostranské (celá kniha / e-book)
-Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná (Hřbitovní kvítí)
-Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské)
-Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské)
-Romance helgolandská (Balady a romance)
-Romance italská (Balady a romance)
-Romance o černém jezeře (Balady a romance)
-Romance o jaře 1848 (Balady a romance)
-Romance o Karlu IV. (Balady a romance)
-Romance štědrovečerní (Balady a romance)
-Rubáš (Knihy veršů)
-Seděly žáby v kaluži (Písně kosmické)
-Slunce je hvězda proměnná (Písně kosmické)
-Snad jiní jinak uvidí (Písně kosmické)
-Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách (Písně kosmické)
-Stojí ostrov pustý pokraj moře (Hřbitovní kvítí)
-Strom květ nese, dokud neuchřadne (Hřbitovní kvítí)
-Svatováclavská mše (Povídky malostranské)
-Také to Slunce ohnivé (Písně kosmické)
-Tichý růvek leží pozapadlý (Hřbitovní kvítí)
-Ty nemáš srdce! (Arabesky)
-Ty věčné hlasy proroků (Písně kosmické)
-Týden v tichém domě (Povídky malostranské), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (2), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (3), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (4), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (5), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (6), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (7), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (8), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (9), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (10), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (11), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (12), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (13), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (14), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (15)
-U tří lilií (Povídky malostranské)
-Ukolébavka vánoční (Zpěvy páteční)
-Upřímně se, bratři, zpovídejme (Hřbitovní kvítí)
-V pusté jsme nebeské končině (Písně kosmické)
-V zemi kalichu (Zpěvy páteční)
-Valí proud se světem bystrý, ostrý (Hřbitovní kvítí)
-Ve lví stopě (Zpěvy páteční)
-Večerní šplechty (Povídky malostranské)
-Věřte, že také hvězdičky (Písně kosmické)
-Vlast svou máš nade vše milovat! (Písně kosmické)
-Však znám ten lid, jenž nožem hnusné pitvy (Hřbitovní kvítí)
-Všechny ty vířivé planety (Písně kosmické)
-Vzhůru již hlavu, národe (Písně kosmické)
-Z listáře Jana Nerudy
-Z šedých mračen déšť se hustý lije (Hřbitovní kvítí)
-Za mřížemi rovy v stejné řadě (Hřbitovní kvítí)
-Za srdcem (Zpěvy páteční)
-Zem byla dítětem (Písně kosmické)
-Zhlížela se vrba u potoku (Hřbitovní kvítí)
-Zimní (Prosté motivy), Zimní (Prosté motivy) (2)
-Zlato chtít snad pozlacovat (Hřbitovní kvítí)
-Zpěvy páteční (celá kniha / e-book)
-Zval tě osud k nešťastníků kvasu (Hřbitovní kvítí)
-Že skály již Země plameny (Písně kosmické)
-Žena (Knihy veršů)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­