Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární žánr: tragédie

Král Oidipus je klasická tragédie, v níž hlavní postava udává tempo celého děje. Všechno je zde řízeno řádem a funkce řádu je řízena bohy. Řečtí bohové bývají zpravidla strážci rodových nebo společenských kolektivů. Jsou mocní a nesmrtelní. Nicméně, spravedlnost bohů v Oidipovi selhává. Osud Oidipa je dán dávno předem. Sofoklés vylučuje klasickou rodovou vinu, neznamená to však, že se básník o tento řád nestará a že si s hrdinou osud pouze pohrává. U Oidipa vidíme morální i lidské hodnoty, ačkoliv je hrou osudu již předem poznamenán, chce proti všemu bojovat a všemu se postavit...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2019 (2. vydání tamtéž). Přeložil Ferdinand Stiebitz. Počet stran: 79. ISBN: 978-80-7483-099-0.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Sofoklés je jedním z řeckého "trojhvězdí" klasického období (Aischylos, Euripidés; dalším významným byl Aristofanes - komedie). V klasickém období se pořádaly takzvané dionýsie - náboženské slavnosti na počest boha Dinonýsa, boha vína a veselí, kde se hrály divadelní hry.

Povoláním byl básníkem, dramatikem, politikem. Pocházel ze zámožné rodiny a dostalo se mu velmi dobrého múzického vychování. Na začátku své autorské kariéry působil i jako herec, ale kvůli slabému hlasu byl nucen skončit.

Napsal přibližně 120 divadelních her, dochovalo se pouze 7. Zavedl třetího herce a princip Deus ex machina, kde bůh zasahuje do řešení problému. V jeho hrách se věnuje morální volbě postav.

V rámci své politické kariéry byl pokladníkem athénského námořního spolku. Jako stratég se zúčastnil několika bitev. Jako kněz přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén (údajný řecký léčitel). Velice miloval Athény.

Sofoklův syn Iofón byl také tragický básník. Svého otce obvinil z duševní slabosti a chtěl jej zbavit svéprávnosti, ale Sofoklés se údajně ubránil u soudu tím, že přednesl píseň ze své hry, kterou právě napsal.

HLAVNÍ POSTAVA:

král Oidipus - dělal dobrá a chytrá rozhodnutí, přesto ho osud dovedl do nevyřešitelné situace, kdy zjistil, že jeho manželka je jeho matkou a že je vrahem vlastního otce; jako vládce byl sebevědomý, možná někdy až tvrdohlavý

DĚJ:

Oidipus, král Théb, se snaží přijít na příčinu hrozného moru, který oslabuje Théby. Dozví se, že mor bude trvat do té doby, než bude potrestaný vrah krále Laia. Oidipus se tedy snaží zjistit, kdo je tím vrahem. Zároveň se dozvídá o svém osudu, který mu dosud byl tajemstvím.
Oidipus se narodil v Thébách, ale kvůli věštbě měl být již v raném věku zabit. Zabit však nebyl a své mládí strávil v Korintu, kde se ho ujal král Polybos.

Když se Oidipus dozvěděl o věštbě v delfské věštírně, že má zabít svého otce a vzít si svou matku za ženu, opustil Korint v domnění, že tak osudu zabrání.
Po cestě zabil starého muže, jenž mu nechtěl uhnout z cesty. Tam se naplnila první část věštby, protože tímto mužem byl král Laios.
Docestoval až do Théb, kde vyřešil hádanky nestvůry Sfinx, čímž zachránil Théby a stal se králem. Za manželku si vzal vdovu Iokasté - tady se naplnila druhá část věštby, kde si vzal svou vlastní matku.
Oidipus se rozčílí a domnívá se, že tato informace je vymyšlená švagrem Kreontem, který se chce dostat k moci. Když vyslýchá muže, jenž Laiovu vraždu viděl, přijde do místnosti pastýř, který nese zprávu o Polybově smrti. Oidipus pastýři řekne o svých obavách o nástupu na trůn kvůli věštbě. Pastýř mu řekne o jeho původu a Oidipovi dojde, že Kreon má pravdu. Zhroutí se mu svět, oslepí se, usmíří se s Kreontem a odchází z Théb. Iokasté se oběsí...

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi překvapivě velmi líbila. Osud byl velmi komplikovaný a zajímavý. V díle panovalo velké napětí. Dovedlo mě k zamyšlení nad mocí osudu. Dílo bych doporučil všem čtenářům, kromě dětí, protože v díle se pojednává o neštěstí, smůle a zoufalství.

POZNÁMKY:

• starořecké divadlo vzniklo v 6. století př.n.l.
• klasické období: 5. - 4. století př.n.l. (největší rozkvět)
• hráli výhradně muži se silným hlasem
• druhého herce přidal Aischylos, třetího Sofokles
• až 15000 diváků
• dlouhé monology, kde je častá inverze slov, přirovnání, metafory, archaismy
• bezmocnost vůči lidskému osudu
• Oidipovy děti: Antigona, Isména, Eteokles a Polyneik
• Antigona - věrná otci; Eteokles a Polyneik bojují o moc, oba zemřou, Kreon se dostane k moci; Kreon byl spřáhnutý s Eteoklem, nechá jej pohřbít a pohřeb Eteokla zakáže; Antigona neuposlechne, Kreon zuří, lid souhlasí s Antigonou, ale bojí se Kreonta; Antigona se oběsí, oběsí se i její snoubenec, syn Kreonta; Kreon si uvědomí svou chybu, ale už to nemůže vrátit zpět
• Élektra - Klytaimnéstra a Agamemnón (manželé); Agamemnón obětuje jejich dceru Ífigeneiu pod nátlakem v trojské válce, Klytaimnéstra za to zabije Agamemnóna společně se svým milencem Aigisthem, kterého si pak vezme; Élektra chce pomstít svého otce a společně se svým bratrem zabijí svou matku Klytaimnéstru a jejího manžela Aigistha
• Oidipův (Oidipovský) komplex - termín používaný v psychoanalýze k označení náklonnosti syna k matce