Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kunderův Žert je vedle románu Sekyra (1966) Ludvíka Vaculíka jedním z prvních literárních děl, kterými se celá jedna generace českých autorů v 60. letech 20. století začala vyrovnávat se svou angažovaností v období budování socialismu v 50. letech. Zároveň se tu Kundera představuje jako typ spisovatele, navazujícího na racionalistickou, osvícenskou románovou tradici (Diderot, Voltaire) a na autory, kteří tuto tradici rozvíjeli ve 20. století (Kafka, Musil, Vančura).

Kundera v Žertu rozvíjí rovněž prvky frašky a grotesky. Jeho postavy nemají realistickou, věrohodnou psychologii, ale jsou spíše loutkami v rukou osudu (resp. autora). Hlavní hrdina Ludvík Jahn má blízko k hrdinům povídek ze Směšných lásek - opět je to postava, která podléhá iluzi o tom, že svůj osud drží v rukou a že je schopna manipulovat životy ostatních. Podobně i ostatní postavy žijí "zaslepeny" svými osobními mýty - novinářka Helena svým sentimentalismem, křesťan Kostka svérázným pojetím víry, Ludvíkův přítel z dětství Jaroslav iluzí o čistotě a nezničitelnosti slováckého folkloru.
Jako student a účastník budování socialismu provede Ludvík Jahn nedlouho po komunistickém převratu v roce 1948 zdánlivě nevinný žert - pošle své dívce Markétě na stranické školení pohlednici s ironicky myšleným kontrarevolučním textem. Markéta ji ale ukáže svým soudruhům a Ludvík je veřejně pranýřován pro údajně záporný vztah k revoluci. Je vyloučen ze strany a ze studia a posléze stráví několik let u PTP (tedy v tzv. Pomocných technických praporech, v nichž sloužili vojenskou prezenční službu lidé nepohodlní režimu). Patnáct let po osudném "žertu" se chce Ludvík Jahn pomstít alespoň jednomu z hlavních iniciátorů jeho vyloučení ze školy - tedy vzornému svazákovi, dnes reformnímu komunistovi Pavlu Zemánkovi. Aktem pomsty se má stát svedení Zemánkovy manželky Heleny. Ludvík se s ní vyspí, ale zjišťuje, že jeho pomsta se zcela míjí účinkem: manželství Zemánkových je v troskách a nadto se do něj Helena zamiluje. Ludvík Heleně sdělí, že on ji nemiluje, a ona se pokusí o sebevraždu - namísto prášků ale spolyká projímadlo. Hra, kterou chtěl Ludvík rozehrát jako varovné memento, se tak mění v hořkou frašku. Román začíná Ludvíkovým příjezdem do rodného města, kde se má při folklorních slavnostech Jízdy králů setkat s Helenou Zemánkovou. O předchozích událostech se dozvídáme v četných retrospektivách.

V románu se střídají čtyři vypravěčské hlasy - Jahnův, Helenin, Kostkův a Jaroslavův, z nichž každý přináší do vyprávěného příběhu vlastní úhel pohledu. Vzniká tak mnohohlas, jehož kompozice je inspirována (tak jako často i v dalších Kunderových dílech) stavbou hudební skladby.

Střídání vypravěčů přináší i proměny stylu, každý z nich promlouvá svým specifickým způsobem. Najdeme zde pasáže reflexivní a popisné, proměňuje se tempo i obraznost vyprávění. Pro Kunderu jsou typické zejména pasáže úvahové, esejistické.