Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha má 7 kapitol, které se dále dělí do podkapitol. Román je psán v ich-formě. Nejde o souvislé vyprávění v první osobě, nýbrž o kombinaci čtyř vypravěčů (Ludvík, Helena, Jaroslav, Kostka), kteří se střídají podle schématu A-B-A-C-A-D-(A-B-C). Kompoziční struktura románu je tedy polyfonní. Květoslav Chvatík ve svém díle píše, že rozvržení dílů není stejnoměrné. Rozsah textu jednotlivých postav je založen na násobcích čísla tři. Ludvík má 3 díly a jeho monolog zaujímá 2/3 textu. Monology ostatních zaujímají 1/3 textu, z toho konkrétně Jaroslavova část 1/6, Kostkova 1/9 a Helenina 1/13. Román je tedy tvořen přesnou matematickou strukturou, kterou ovšem v okamžiku četby nevnímáme.
Každá kapitola je monologem, ale pokaždé trochu jiným. Ludvík se obrací k fiktivnímu posluchači, např. uvažuje, v jakém tónu má vyprávět. "O tom, jak jsem dospěl ke svému prvotnímu životnímu ztroskotání (a jeho nelaskavým prostřednictvím též k Lucii), nebylo by obtížné vyprávět lehkovážným tónem a dokonce s jistou zábavností..." A i z jeho povolání matematika vyplývá, že má sklon analyzovat prožité a hledá smysl událostí. Kostkovy monology se podobají vyznání přesvědčeného křesťana s pochybami a sebeobžalobami. Jeho věty jsou většinou krátké, útržkovité, končící otazníky a vykřičníky. Tyto monology jsou spíš než čtenáři věnovány jeho neklidnému svědomí, nebo možná také přímo Bohu. Heleniny monology jsou zase plné frází a banalit. Jaroslav, Ludvíkův přítel z mládí a nadšený folklorista, zase vede většinou úvahy o době přes záznam snu, až po esej o lidové hudbě. Ludvík je viděn v plném světle (zevnitř i zvenčí), protože je centrální postavou románu a jeho příběh je osou syžetu. Další z hlavních postav, Lucie, nemá svůj monolog, to ji činí tajemnou a neuchopitelnou, je však zvenčí osvětlena monology Ludvíka a Kostky.
Děj knihy se odehrává v letech 1948-1963, převážně však v 50. letech a mohlo by se zdát, že centrálním tématem je vztah člověka a historie, ale sám autor k tomu říká: "Když jsem se...v Žertu vrátil na chvíli do 50. let, nešlo mi o to malovat tzv. obraz doby. Padesátá léta mě přitahovala proto, že tehdy dělala historie nevídané experimenty s člověkem, že ho svými neopakovatelnými situacemi ukázala z nevídaných stran a obohatila tak mé pochybnosti i vědomosti o tom, co je člověk a jeho úděl."
Děj se odehrává střídavě v Praze a na Moravě, buď v přítomnosti, nebo v minulosti. S výjimkou sedmého dílu, který se odehrává celý v přítomnosti na Moravě a je rozvržen pouze do několika hodin.