ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Bulgakov Michail Afanasjevič (*15.05.1891 - †10.03.1940)

­­­­

Mistr a Markétka (rozbor) (3)

Román Mistr a Markétka je plný autobiografických momentů. Předobrazem postavy Mistra je sám autor. Jeho věk v románu (přibližně 38 let) koresponduje přesně s věkem autora, když začal dílo psát.
Michail Bulgakov zde doslova vyobrazuje svět vymknutý z kloubů. S groteskním nadhledem popisuje společnost, která se zřekla své víry a morálních pravidel a nahradila je honbou za bohatstvím, úspěchem a osobním prospěchem.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydala Městská knihovna v Praze roku 2019 (e-kniha). Počet stran: 416. ISBN: 978-80-7602-687-2.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Michail Afanasjevič Bulgakov byl ruský prozaik a dramatik. Narodil se roku 1891 v Kyjevě. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity, hned poté odjel na frontu, kde pracoval jako polní doktor (za 1. světové války). Za občanské války jeho sourozenci bojovali v řadách Bílé armády, načež pak emigrovali do Francie. Roku 1920 ze začal věnovat literární činnosti - působil jako novinář-fejetonista. Od roku 1923 už byl spisovatelem z povolání. Jeho tvorba však nebyla stalinistickým režimem podporována. Kvůli cenzuře bylo zakázáno hrát jeho hry a vydávat prozaická díla.

Posledních deset let života sepisoval své nejznámější dílo, román Mistr a Markétka, poslední úpravy nadiktoval pět dní před svou smrtí. Přestože román dokončil roku 1940, poprvé byl publikován až v roce 1967.

O DÍLE:

Mistr a Markétka je satirický román ovlivněný magickým realismem (prolínání reálného a magického světa).

Děj se odehrává ve 30. letech minulého století v Moskvě a na přelomu letopočtu v Jeruzalémě, v obou případech je zachycen relativně krátký časový úsek.
Příběh je často paralelní s retrospektivními částmi. Román má dvě části a epilog.

V první části se rozvíjí děj, do Moskvy přijíždí Woland, který začíná narušovat běžné pořádky.
Druhá část je věnována především Markétce a Mistrovi, dochází zde k vyvrcholení díla.
V epilogu autor krátce popisuje osudy postav, do jejichž životů Ďábel zasáhl a které se už ve druhé části neobjevili.

Objevují ze zde tři příběhy: o Wolandovi a jeho družině i jejich vlivu na životy lidí v Moskvě; o Pilátu Pontském (Mistrova kniha); o Mistrovi a Markétce.
Zároveň by se však děj mohl rozdělit do tří příběhů druhým způsobem: reálná část (popis života lidí v Moskvě, reálný podklad); fantastická část (černá magie, ďábel...); a historická část (odkaz na Bibli - Pilát Pontský) - na rozdíl od prvních dvou, které spolu úzce souvisí, je s nimi propojena jen lehce.

Vypravěč většinou vystupuje v er-formě, místy se objevuje ich-forma, kde vyjadřuje vlastní názor (myšlenky) a wir-forma (vyjadřuje mínění své i čtenářů). V částech vyprávěných v první osobě se objevují řečnické otázky a věty zvolací. V některých místech promlouvá ke čtenáři (např. "Čtenáři pojď za mnou!"). Jazyk je spisovný, v častých dialozích hovorový až nespisovný s expresivními výrazy.

Vystupuje zde mnoho postav, které v kapitolách stále přibývají a ocitajících se v nelogických situacích.

HLAVNÍ POSTAVY:

Woland - ďábel; spolu se svou bandou si utahuje z lidí, které dostává do bizarních situací
Markéta Nikolajevna - oddaná Mistrovi, kterého nadevše miluje, kvůli němuž podvádí manžela; krásná, hrdá, vášnivá a inteligentní; s klidem zvládá neobvyklé situace
Mistr - nejmenovaný spisovatel; zamilovaný do Markétky; neunese kritiku svého románu o Pilátu Pontském a dobrovolné se nechává odvést do blázince; poddává se neúspěchu a smiřuje se s ním, nechce dál bojovat za sebe, za své dílo ani život s Markétkou; je psychicky slabý, není cílevědomý ani odvážný; nebýt Markétky, nejspíše by smířený s osudem zůstal na klinice
básník Ivan Nikolajevič Potápka (pseudonym Bezprizorný) - básník, zpočátku chce pomstít Berliozovu smrt, nicméně tak neobratným způsobem, až skončí v blázinci, kde se smíří s tím, že ďábla nechytne; znelíbí se mu vlastní básně a přestane psát; do konce života ho budou v noci pronásledovat noční můry.
Kňour Begemot - černý kocour velikosti telete; zábavný vtipálek, lhář, výmluvný, někdy až otravný; přeměňuje se ve člověka s kocouřím vzezřením; původně mladík, démon-páže, nejlepší šašek, jaký kdy existoval
Fagot/Korovjev (též "Kostkovaný") - kocourův přítel a kumpán se smyslem pro humor; představuje se jako Wolandův překladatel nebo asistent; vysoký a hubený; původně rytíř, který nevhodně žertoval
Azazelo - malý šilhající zrzek s ohyzdným tesákem v ústech; výborný střelec, zosobnění hrubé síly; ve skutečnost byl démon - vrah; inspirován biblickým pouštním démonem - démonem smrti
Pilát Pontský - pátý prokurátor Judeje; pronásledován vlastní vinou a zbabělostí za to, že nechal ukřižovat Ješuu

DĚJ:

Příběh začíná na Patriarchových rybnících, kde redaktor a předseda Masolitu (Masové organizace literátů) Michail Berlioz s básníkem Ivanem Bezprizoným potkají záhadného cizince, profesora Wolanda, jenž se bude snažit vyvrátit jejich nevíru v Boha a ďábla vyprávěním o Pilátu Pontském a předpovězením Berliozovy smrti: Uřízne mu hlavu ruská komsomolka, protože Anuška rozlila olej. To je samozřejmě směšné, nicméně až do té doby, co Berlioz o chvíli později po cestě k telefonní budce uklouzne po oleji, přímo pod tramvaj (řízenou komsomolkou), která mu usekne hlavu.

Ivan se snaží chytit Wolanda, ke kterému se připojil kostkovaný dlouhán a černý kocour, nicméně tak neobratně, že skončí v blázinci, kde se seznámí s Mistrem. Mistr mu vypráví svůj životní příběh o lásce ke vdané Markétce a svém kritikou odsouzeném románu o Pilátu Pontském.

Mezitím ďábel (známý jako černý mág Woland) a jeho služebníci (kocour, Fagot, Azazelo) působí v Moskvě zděšení. S černým humorem pomocí "černé magie" rozvrací životy spousty lidí, které tím trestají za jejich hamižnost, pokrytectví...

Druhá část knihy začíná vylíčením Markétčina stesku po Mistrovi. Aby se s ním znovu potkala, je ochotna spojit se s temnými silami. Za to, že je ochotna obětovat se pro jiného, jí dá Woland šanci, ale musí se ujmout role hostitelky (jako nahá královna Margot) na ďáblově plese mrtvých hříšníků. Svůj úkol, ač k smrti vyčerpána, splní a smí se setkat s Mistrem, s nímž odchází do jeho bývalého bytu.

Na žádost Boha, jež jim chce dopřát klid, jsou však Azazelem jejich těla usmrceny, jejich duše ovšem odletí spolu s démony.

Retrospektivní část románu vypráví o událostech, které předcházely a následovaly ukřižování Ježíše Krista. Je zde vylíčen Pilátův boj s jeho rozhodnutím ukřižovat Ježíše, jenž ho pak pronásleduje celý život. Za svou zbabělost se mu nedostane klidu, dokud mu Mistr na konci příběhu neodpustí. Je to autorovo převyprávění této části starého zákona, kterou upravuje dle vlastní fantazie, čímž vytváří apokryf.

Děj románu je velmi spletitý a složitý - proplétá se tam mnoho dějových linií a objevuje mnoho postav. Autor v díle popisuje vnitřní podobu tehdejší Moskvy.

V díle se objevuje mnoho zajímavých myšlenek a protikladů. Například odvážná, cílevědomá Markétka rozhodnutá bojovat za sebe a Mistra, naproti tomu Mistr smířený s osudem, kterému se podvolil bez sebemenšího vzdoru. Nebo ďábel symbolizující zlo, chaos a trest v kontrastu s Ješuou Ha-Nocrim, symbolizujícím dobro, mír, klid, odpuštění a lásku.

Zajímavá je autorova interpretace starozákonního příběhu o Pilátu Pontském, kterého pak navždy bude pronásledovat vlastní zbabělost a spolu s ním bude trpět i jeho věrný pes.

V Mistrovi bychom mohli poznat Bulgakova. Oba nebyli uznání společností a kritizováni cenzurou. Stejně jako Mistr se rozhodne spálit své dílo o Pilátu Pontském, tak i Bulgakov spálí román Mistr a Markétka, který pak musí napsat znovu zpaměti. Pro mne je Mistr rozhodně nejméně oblíbenou postavou. Není ani zábavný, ani odvážný, ani nejde za svým snem, spíše se nechává vléci nepříznivými okolnostmi, proti kterým nijak nebojuje.

Přestože bych mohla dlouze mluvit s úctou o Markétce, která mne velmi zaujala, mé nejoblíbenější postavy jsou bezesporu Woland a Kňour. Woland-ďábel mne sice zpočátku trochu děsil, ale nakonec jsem si ho oblíbila. Rozhodně se mi nezdá jako ztělesnění čistého zla, jak bychom to mohli chápat, nýbrž spíše ztělesnění jakéhosi nutného zla (stínu), bez něhož by nemohlo být dobro. Je to spravedlivý ďábel, takový, jaký by měl být.

Z Wolandových kumpánů jsem si vybrala Kňoura nejspíše pro jeho zábavnost a vtip. A ač by o něm mnoho lidí mohlo říci, že je také zlý a navíc lhář, mně se skutečně zlý nezdá a co se týče jeho lhaní, dle mého názoru je to druh lhaní, jehož záměrem je pobavit a nijak nezastírat, že se jedná o lež. Pokud bych si mohla vybrat někoho v knize, s kým bych se mohla setkat, byl by to buď Kňour nebo Woland.

ZAJÍMAVOSTI:

  • když Bulgakov dokončil kapitolu o požáru v Berliozově bytě, propukl v noci v bytě, který měl pronajatý, požár
  • dodnes se v Rusku používají některé slovní obraty z jeho knihy, např. "Rukopisy nehoří"
  • pro autora byla velmi důležitá hudba, ostatně některá jména postav v románu jsou totožná se jmény velkých hudebních skladatelů (např. Berlioz, Rimskij-Korsakov, Stravinskij...)
  • frontman skupiny Rolling Stones Mick Jagger údajně po přečtení této knihy složil svou slavnou píseň Sympathy For The Devil

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Anna Jandová/Mikrotubulus, 22.05.2020

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Michail Afanasjevič Bulgakov - Mistr a Markétka (rozbor) (3)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)