Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1971 (15. vydání). Počet stran: 335.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Tento román uvádí do literatury typ kladného hrdiny - bojovníka proti kapitalismu za socialismus. Marie Majerová ukázala s přesvědčivostí sobě vlastní, že boj za lepší život je spjat s revolučním bojem dělnické třídy a že marxisticko-leninské učení je zbraní tohoto boje.

OBSAH:

Lenka Bilanská, nejmladší dítě ze mlýna, byla již od malička mazánkem matky, také již odmalička nenáviděla svého otce, protože se ho bála, ale nejen ona, všechny ženy v rodině. Měla dvě sestry - nejstarší Marii a Annu. Marie se zamilovala do řeznického mistra Jaryše. Anna jí ho však převzala a stala se jeho ženou. Na její svatbě měla Lenka za družbu mladého Hladíka - to byl syn statkáře. Ten si myslel, že má na Lenku bezmezné právo, ale Lenka jej však brzy vyvedla z omylu. Zhýčkaný Hladík se rozzuřil. Jednou v noci Lenku přepadl, a nebýt jejího kamaráda z dětství - Otakara Borka, byl by ji znásilnil. Hladík přísahal Lence pomstu.

Pak se sestra Marie vdala za kamnáře Procházku. Po odchodu obou sester Bilanských z domova zůstala na všechny domácí práce Lenka sama. Její tělo nevydrželo takový nápor a Lenka se hroutí i po duševní stránce. Rozhodla se, že se přestěhuje za Marií do Prahy. V ty dny vyhlásilo Rakousko-Uhersko mobilizaci. Také manžel Marie musel narukovat.

Ve mlýně zatím neměl kdo hospodařit. Starý Bilanský už neměl dosti sil. Byl rád, že se vrátil syn Antonín z fronty, i když se vrátil z bojiště jen s jednou rukou.

Lenka nechtěla, aby ji sestra živila zadarmo, proto se snažila najít si v Praze práci. Začala chodit do nemocnice. Přišel ji navštívit i Ota Borek. Od něj se Lenka dovídá o proletariátu. V nemocnici se setkává s Romanem, synem své kmotry. Oba se do sebe zamilují. Lenka často a ráda sedávala na lůžku Romana, jenž ji seznamoval se zásadami a cíli proletářského hnutí.

Jednoho dne dostaly sestry dopis, že mají ihned přijet domů - otec umírá. Lenka vešla do světnice právě ve chvíli, kdy otec odcházel na onen svět. Mlýn a hospodářství zdědil syn Antonín.

Po návratu do Prahy Lenka zjistila, že Romana odvedli u nemocnice na frontu. Útěchou v jejím zoufalství jí byly jen Romanovy dopisy. Lenka pociťovala nutnost něco dělat, nedívat se jen tak a myslet na strašné oběti nesmyslné války. Začala veřejně vystupovat na schůzích dělníků. Pomalu se blížil konec války a také i Roman se konečně vrátil. Lenka však těžce onemocněla. Na jeho návrh se rozhodla odjet společně s ním k jeho matce do hájovny. Pobyt zde jí opravdu prospíval.

V zimě, kdy napadl první sníh, se dostaly Lence do ruky noviny se zprávou, že se v Čechách rozpoutává boj dělníků proti vládnoucí třídě. Rozběhla se z hájovny do své rodné vsi, vzdálené asi pět kilometrů. Do vsi doběhla v tu chvíli, kdy se scházely skupinky rolníků před Hladíkovým statkem. Lenka se postavila do jejich čela a vedla jej proti statkáři. Hladíka zpočátku přítomnost Lenky zarazila, vzpomněl si však, jak jej kdysi pokořila před celou vsí, proto ji z okna statku postřelil. Přiběhl Roman a lékař. Lenku odvezli a zachránili ji. Jejím cílem se teď stalo napodobit revoluci Ruska i u nás.

ÚRYVEK Z KNIHY:

"A co se může stát?" ptala se Lenka horečně. "Všecko. Můžeme dobýt a nabýt socialistickou republiku."
"Opravdu? Borku! Já chci taky bojovat!"
"Zač?" Borek náhle jakoby se podivil.
"Za republiku pracujícího lidu! Oto, kdyby to byla pravda, jsem ochotna zemřít!"...
"Dělnická třída pánem, kde dosud otročí! Proletářská moc pracujících, jediná mravná moc na světě! Konec vykořisťování člověka člověkem. Je revoluce na pochodu?"... ptala se Lenka slovy písně. "Zatím je třeba chodit mezi lidi, po schůzích vstřebávat náladu a naznačovat možnosti."