Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se o alegorickou báseň vydanou roku 1939 (tedy těsně po okupaci), která oslavuje český národ a zemi. Oslavné verše a láska k vlasti jsou však do značné míry zašifrované a mnohoznačné, jelikož všechna díla v té době musela projít fašistickou cenzurou, a nic, co by povzbuzovalo utlačovaný národ, nebylo vydáno.

DĚJ:

Příběh básně je velmi jednoduchý - houslista Jan se po letech vrací z ciziny zpátky do rodných Čech, i přestože se tam proslavil a vedl plnohodnotný život. Katalyzátorem, jenž uspíšil toto radikální rozhodnutí, byla smrt jeho ženy, s níž odešlo i poslední pojítko, které mu bránilo cizinu opustit. S návratem do Čech ale na Jana doléhá ještě těžší smutek a melancholie, protože vidí, že všichni lidé, které kdy miloval, odešli nebo zemřeli. Prochází se proto po krajině svého dětství s paní Katy, jež právě drží smutek za zesnulého přítele, společně vzpomínají na šťastné časy a tíživě si uvědomují zoufalost své situace. Pro Jana jsou východiskem a způsobem, jak se vypovídat ze svého žalu, housle, a proto uspořádá koncert, kam pozve i mnoho malých a chudých dětí, které jsou mu za to nesmírně vděčné a návštěvu koncertu považují za největší událost jejich dosavadního života. Celá báseň končí zamyšlením se nad váhou lidského života - Hora přemítá, nakolik může jedinec ovlivnit drtivé soukolí společnosti - a nezodpovězenou otázkou, co po nás zde na světě po naší smrti zůstane.

Jak kapky jsme se rozpršeli
a jako déšť jsme vsákli v zem.
To varhany se rozezněly
velikonočním akordem.
Byla jsi? Byl jsem? Nyní jsem,
a jsme, dvě větve, ohni vzaté.

Můžeme říci, že v případě díla Jan Houslista se jedná o lyrizovanou prózu - důležitý není ani tak děj jako pocity a obrazy, které Hora přináší v jednotlivých "verších", zároveň má celé dílo grafickou podobu básně. Silně pociťujeme melancholický ráz a zádumčivé ladění celého dílka.

Hora si ale také uvědomoval, že pokud člověk toužil rozvíjet svůj talent a ambice, musel zákonitě z vlasti odejít, protože podmínky, jež zde panovaly, nepřály výjimečným jedincům a celkově snaze něčeho dosáhnout, realizovat se. Zároveň také poukazuje na udavačství a zrádce, kteří ve snaze vydobýt pro sebe lepší podmínky, mnohokrát donášeli na lidi pracující v odbojových a uměleckých organizacích. Jasný je zde i motiv cenzury, kdy Hora jasně říká, že jakákoliv umělecká činnost se tehdy musela podrobovat kontrole, a pokud dílo nevyhovovalo režimu, nikdy se nedostalo mezi lidi. Ústy Janova profesora hry na housle se k celé situaci vyjadřuje:

"Co doma, Jene? Jenom bída..."
se vrací profesorův hlas,
"tu každý druhův úspěch hlídá,
tak mnoho, mnoho je tu nás.
A z orla za chvíli je plaz.
Plaz mistrem zve se. Zvou ho mistrem.
A brzy v mozku jeho bystrém
umění řídne jako vlas."

Jan Houslista je útlé dílko vyjadřující hluboký smutek nad úpadkem, který vyvolala válka a nacistická nadvláda. Tklivá báseň hovořící o niterných pocitech, které byly společné většině obyvatel tehdejších Čech.

Čtenářský deník	-	Bouřlivé jaro
	-	Deset let
	-	Jan Houslista, Jan Houslista (2)
	-	Pracující den
	-	Strom v květu
	-	Šetřte láskou

Čítanka	-	Balada bílé noci (Tonoucí stíny)
	-	Cvrček (Struny ve větru)
	-	Čas, bratr mého srdce (Struny ve větru)
	-	Dům (Struny ve větru)
	-	Jan Houslista
	-	Jaroslav Vrchlický (Domov)
	-	Jenom vy (Dvě minuty ticha)
	-	Karlu Tomanovi (Struny ve větru)
	-	Kde? (Dvě minuty ticha)
	-	Knihy na stole (Struny ve větru)
	-	Město (Strom v květu)
	-	Most (Strom v květu)
	-	Na hoře (Pracující den)
	-	Nový rok (Struny ve větru)
	-	Očekávání (Dvě minuty ticha)
	-	Otčina (Dvě minuty ticha)
	-	Píseň o válce (Bouřlivé jaro)
	-	Plášť větrů (Struny ve větru)
	-	Práce (Pracující den)
	-	Prchavá chvíle (Dvě minuty ticha)
	-	Předzpěv (Pracující den)
	-	Rozhovor (Srdce a vřava světa)
	-	Sodoma a Gomora (Strom v květu)
	-	Struny ve větru (Struny ve větru)
	-	Večer (Kořist smyslů)
	-	Vidina (Struny ve větru)
	-	Zahrada (Pracující den)
	-	Zastřená tvář (Domov)
	-	Zelené jitro (Pracující den)
	-	Zem, z níž jsme vyšli (Rodný kraj)
	-	Zima (Dvě minuty ticha)