Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

***

9

Vy vlny moře, moře klasů,
jimiž Jsem šel jen jako host!
Co jsem z vás urval svému času,
jejž pohltila minulost?
Jen vítr, vítr ve mně rost,
i plul jsem jím, pták stěhovavý,
ve větru doma, kolem hlavy
šál snu, jenž bez domova vlál...
Mé housle! Cizincům jsem hrál,
a cizí žena v jejich hlasu
plakala láskou pro můj žal!
Vy vlny moře, moře klasů!

***

21

I kámen zní tu, dýchá, zpívá,
a znepokojuje náš sen.
Kde je tvá duše, Praho živá,
kde věků duch spí zabořen?
Spí v přítmí svatovítských stěn?
Či na hřbitovech Vyšehradu?
Ve čtvrtích běd a polohladu,
v trezorech bank a záložen?
Spí v tónech, které vylákala
tvořivá ruka z noci v den?
V melodiích, jimž vroucnost dala
mateřská ústa mrtvých žen?

***

59

Komu jste, housle moje, hrály?
Komu jsem vámi kde co dal?
Kde jsou ti, kdo vás milovali?
Čím blíže,blíž se vracím z dáli,
tím těžší smích, tím hlubší žal,
víc bolí, co čas pochoval
pod oblouky své perspektivy -
a prudším křídlem vítr divý
nám vane k sobě. Jenom dlaň
nám zbyla již. Dlaň rodné hlíny
a zrno, volající: Braň
před vichřici prsť domoviny.

60

Jak kapky jsme se rozpršeli
a jako déšť jsme vsákli v zem.
To varhany se rozezněly
velikonočním akordem.
Byla jsi? Byl jsem? Nyní jsem,
a jsme, dvě větve ohni vzaté.
A v chóru stromů jedenkráte
budeme jedním výšlehem.
Společným větrem rozechvělí
posledním zašeptnem pak snem:
Jak kapky jsme se rozpršeli
a jako déšť jsme vsákli v zem.