Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Sixty-Eight Publishers, 1979, 154 stran

MÍSTO A DOBA DĚJE:

V Terezíně za druhé světové války (1943)

HLAVNÍ POSTAVY:

Perla Sch. - Židovka, prostitutka, narozená v Praze, už nemá rodiče, na svůj věk velmi psychicky i fyzicky vyspělá, ráda píše
Lída - Židovka, kamarádka Perly, nezkušená, zvědavá
Pan L. - má rád Perlu, stará se o to, aby nebyla poslána transportem do koncentračního tábora

ZNAKY:

• fiktivní deník
• úvahy o životě, ženách a mužích, dospívání, lásce, smrti
• vzpomínky na mládí

OBSAH:

Perla Sch. se narodila v Praze, je židovského původu. Její rodina skončila v koncentračních táborech a Perla o nich nemá žádné zprávy. Prodává své tělo za levné věci nebo jídlo. Chodí k ní muži, kteří ji mají víceméně rádi, ale i ti, kteří ji nazývají "malou židovskou kurvou". Pan L. zajišťuje Perle, aby nebyla odvezena do koncentračního tábora, i když už měla být dávno na řadě. Perla vidí, jak jsou její kamarádky odváženy. Její nejlepší kamarádka Lída je nakonec taky odvezena. Lída byla nezkušená a vyptávala se Perly na intimní věci. Když je i pan L. transportován do koncentračního tábora, zbude Perle už jenom krysa a její deník. Už není nikdo, kdo by ji chránil a držel ji v Terezíně, a proto nastupuje do vlaku vstříc hrůze, všichni v ghettu tuší, co je čeká.

CITÁT Z KNIHY:

"Myslíš, že láska, nebo to, čemu se tak říká, je odvaha, hlad i strach?" zeptala se najednou Lída. "Možná, že je to i touha, nenávist a pohrdání," řekla jsem. Jeden kluk mi říkal: "Vůbec nic nemám vůči holkám, které se cítí volnější než vítr a líbají se a spí, s kým se jim zachce. Můžou mě klidně zahrnout; byl bych hlupák, kdybych s nimi nešel. Ale vzít bych si takovou holku nechtěl."
"Taky jsem dospěla k náhledu, že ti z mužů, kteří mají rádi svou matku, mají ženy radši, než ti, kterým je matka lhostejná," dodala jsem.
"Mezi spravedlností a pomstou vede tak tenounká čára, že už ji nevidím," řekla Lída.
Napadlo mě daleko později, že si tenkrát třeba Ludmila myslela, že to přežiju a že na světě není nic spravedlivé v rozměrech, na které nemáme vliv, ale ani v těch našich.
Když mně byly čtyři roky, byla jsem zvyklá tančit a zpívat pro každého, kdo si o to řekl, v našem domě, na ulici, téměř všude. Když mi bylo dvanáct, říkala jsem si, že bych měla být hodná, o každý den, kterým dospěju, nezištnější. Slibovala jsem si tajně, co se budu snažit v životě dokázat. Ve třinácti moje tělo a moje hlava uzavřely dohodu. V šestnácti jsem se zaříkala, že se budu učit všemu, co se člověk jako já může naučit. A že se budu snažit mít pocit štěstí za všechno, co si to zaslouží.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka mě nejdříve nebavila, ale potom mi přišla velmi smutná a dojemná. Není tam nejdůležitější děj, ale spíše psychologická rovina. Hlavní postava není hrdinka společnosti, ale obyčejná dívka, díky ní můžeme zpětně poznat prostředí terezínského ghetta.