Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Esence ženy - někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou.
Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě připravovány, musejí o ně bojovat v extrémním prostředí fašistických koncentračních táborů, kdy tváří v tvář smrti nabývají ženská krása, láska a něha zcela nečekaných rozměrů. Novely Lea z Leeuwardenu, Colette, dívka z Antverp a Tanga z Hamburku jsou tak trojí variací na výsostně existenciální téma. První z nich je podivuhodným příběhem osmnáctileté dívky, jež přes své mládí a vědomí neodkladné smrti prožívá s plnou intenzitou úzkost z pozvolného ubývání své dívčí krásy. Přestože ví, že jí nebude dáno dožít se vysokého věku, děsí ji vteřinu za vteřinou přicházející stáří. Záhadná Lea z Leeuwardenu, terezínské ghetto, všudypřítomná nejistota a neobvyklý milostný příběh - to je kniha, kterou byste si neměli nechat ujít.

POJMY

Entjudung = vyžidění
Judenrein = židůprosté
R. U. (na vagonech bílou křídou) = Rückkehr unerwünscht = návrat nežádoucí

DOBA A MÍSTO DĚJE:

1944, Terezín

OBSAH:

Hlavní hrdina (17 let, autor) = vypravěč (ich-forma, není uvedeno jméno) pracuje v pevnosti jako dělník na železnici, která má vést přímo do Osvětimi (bez zpátečního lístku).

Příběh začíná v okamžiku, když na kraji kukuřičného pole potkává svého dávného známého Viliho Felda, který právě přebíral od nějakých dvou žen zboží. Požádal pak našeho vypravěče, aby mu to pomohl propašovat do pevnosti, že se mu odmění cigaretami. Stalo se. Přenesli to přes "vrátnici", kde hlídal český četník, a odnesli vše do příbytku Viliho. Tam se vypravěč seznámil s Viliho přítelkyní Leou. Byla krásná - modré oči, světlé dlouhé vlasy, štíhlé tělo. Na první pohled se do ní zamiloval.

V knize je popisován život v pevnosti, transporty do Osvětimi, vždy, když byl nějaký židovský svátek (Němci byli krutě "vtipní"). Nikdo nevěděl, co se v Osvětimi vlastně děje, jen někteří "vyvolení", ale ti tyto hrůzné informace nešířili dále.
Je tady spousta úvah o lidské povaze.

Otec Ley spolupracoval s Němci a udával lidi, chtěl si zachránit svou vlastní kůži.
Lea měla strach ze stárnutí, z toho, že ztratí svou krásu, zcela absurdní starosti v době, kdy člověk nevěděl, zda se dožije dalšího dne.
Transport. Tentokrát do něj měl nastoupit i vypravěč, Lea a Vili Feld. Lea s Vilim se den před odjezdem vzali, jako by chtěli zvrátit sled událostí, žít normálně... Ve svatební noc byl ale Vili jinde než v "manželském loži" - byl u kartotéky, snad se ještě snažil zabránit transportu, vyměnit kartotéční lístky. Lea tedy strávila svou svatební noc s vypravěčem. Milovali se spolu, naposledy.
Druhý den se teple oblékli, jeli přece na východ, a nastoupili do vlaků. Lea do jednoho z prvních tří vagonů - byly opatřeny nápisem R. U. a křížkem bílou křídou, byly tam ženy, které se něčím provinily, i ty nevinné. V Osvětimi se s nimi nikdo nebavil. Šly rovnou na smrt.
Vili Feld byl správcem ubikace, on i náš vypravěč přežili.