Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Nakladatelství Franze Kafky v Praze roku 2009. Obálka: Josef Hnízdil. Počet stran: 285. ISBN: 978-80-86911-22-9.

O DÍLE:

Kniha je souborem sedmi povídek:

1. Od rána do večera
2. Nekonečnost
3. Člověk ve velikosti poštovní známky
4. Noc
5. První před branami
6. Hodiny jako větrný mlýn
7. Oleandrové keře

Jednotlivé příběhy spojuje zkušenost holocaustu a války, která působí na člověka i dlouho poté, co bezprostřední nebezpečí skončilo.

Děj často ustupuje vzpomínkám, vnitřním úvahám a rozhovorům, v nichž se postavy pokoušejí pochopit vlastní zkušenost i hranici mezi dobrem a zlem.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Emanuel Mautner (Od rána do večera) - stárnoucí muž poznamenaný ztrátou syna; snaží se chránit manželku před přijetím synovy smrti; osciluje mezi nadějí, vědomím smrti a potřebou zachovat blízkost
Emílie Mautnerová (Od rána do večera) - Emanuelova žena; nedokáže se vzdát naděje na návrat syna; žije ve vzpomínkách a nejistotě
Miroslav Mautner (Od rána do večera) - syn Emanuela a Emílie; oběť nacistického pronásledování; jeho osud určuje poválečný život rodičů
Harry Cohen (Nekonečnost) - vězeň v Auschwitz-Birkenau; vytrvalý a vnitřně disciplinovaný; i v hladu a ponížení se snaží uchovat lidskou důstojnost
Ervín Portman (Nekonečnost) - vězeň zmítaný strachem, cynismem a pudem sebezáchovy; tvrdými poznámkami zakrývá vlastní úzkost
Henryk Bley (Člověk ve velikosti poštovní známky) - židovský učitel a bývalý ředitel sirotčince; starostlivý a vzdělaný; až do konce se snaží chránit a povzbuzovat svěřené děti
Karl Oberg (Člověk ve velikosti poštovní známky) - německý šikovatel a kapelník; kultivovanost a vztah k hudbě spojuje s naprostou necitlivostí vůči vraždění; představuje všední a systematickou podobu zla
Oskar Adler-Bienenstock (Člověk ve velikosti poštovní známky) - velitel tábora a otec; vzdělaný, disciplinovaný a přesvědčený o správnosti nacistického řádu; lidské vztahy podřizuje ideologii
syn Oskara Adlera-Bienenstocka (Člověk ve velikosti poštovní známky) - dvanáctiletý chlapec; pozoruje svět tábora bez úplného pochopení; postupně je vtahován do otcova prostředí násilí a smrti
Marie Kubarská (První před branami) - Otova babička; stará a ochranitelská žena; bojí se o vnuka; dobře zná bezohlednost okupantů a snaží se chlapce uchránit
Ota Kubarský (První před branami) - dospívající chlapec; chce jednat samostatně a statečně; odmítá přežívat v neustálém strachu
správce (Hodiny jako větrný mlýn) - muž ukrývající během posledních bojů skupinu lidí ve sklepě; snaží se ostatní uklidňovat; věří v blížící se konec války
Olga (Hodiny jako větrný mlýn) - správcova žena; starostlivá matka; v nebezpečí myslí především na děti a na možnost nového života po válce
Kamil Dreisler (Oleandrové keře) - mladý muž žijící po válce u moře; miluje Danielu; touží po budoucnosti, ale stále je závislý na nejistých okolnostech a minulosti
Daniela Klausová (Oleandrové keře) - mladá žena poznamenaná válkou; citlivá, hrdá a rozhodná; hledá v lásce možnost normálního života; v závěru čeká dítě
Farao Blumen (Oleandrové keře) - starý rybář; pomáhá Kamilovi a Daniele; zkušenost války ho vede k pochybnostem o člověku, Bohu a smyslu utrpení

ŽÁNR A KONTEXT:

• žánr: soubor psychologických povídek s prvky válečné a poválečné prózy, zaměřený na holocaust, okupaci a následky násilí
• historický kontext: příběhy se vztahují ke koncentračním táborům, ghettu, závěru druhé světové války v Praze i k životu židovských přeživších po válce
• tematický kontext: důležitější než samotná dobrodružná dějová linie bývá vnitřní život postav, jejich paměť, strach, morální rozhodování a vztah k ostatním lidem
• autorův přístup: zlo často nezobrazuje jako výbuch nekontrolované brutality, ale jako chladný, organizovaný a téměř každodenní mechanismus, proti němuž stojí lidská blízkost a důstojnost

DĚJ:

Od rána do večera

V poválečné Praze se Emanuel Mautner vrací domů k manželce Emílii, která se stále upíná k naději, že jejich deportovaný syn Miroslav žije. Emanuel však tuší nebo ví, že syn válku nepřežil, a proto před ženou vytváří dojem, že dál pátrá na nádražích a úřadech. Ve skutečnosti se snaží především chránit ji před pravdou, kterou by podle něj nemusela unést.

Ve vzpomínkách se vrací Miroslavův osud i jeho poslední období před smrtí. V Emanuelově polospánku se znovu vynoří návštěva mladého muže, jenž přišel k Mautnerovým už v květnu 1945 a Miroslava znal; připomene jeho poslední noc v Terezíně a setkání s Inge, čímž rodičům zprostředkuje kus synova skutečného života. Emanuel nakonec zůstává vedle spící Emílie s vědomím, že minulost už změnit nemůže, ale může s ní ještě sdílet něhu a samotu jejich současného života.

Nekonečnost

Vypravěč přežívá noc v Auschwitz-Birkenau společně s Harrym Cohenem a Ervínem Portmanem. Vězňové trpí zimou, hladem, nemocemi a neustálou hrozbou selekce, přesto mezi sebou mluví o životě, smrti a možnostech zachovat si alespoň nepatrnou část vlastní důstojnosti. Harry například odkládá jídlo, i když hladoví, aby si dokázal, že o sobě ještě v něčem rozhoduje sám.

Z vedlejšího ženského tábora se ozývá zpěv vězeňkyň, v němž vypravěč vnímá odvahu a vzdor; zpěv nakonec přeruší střelba a některé ženy jsou zastřeleny. Pro vypravěče se jejich hlas stává posledním projevem života a odporu proti světu, který je chce proměnit v pouhé předměty. Noc uzavírá obraz černého sněhu smíšeného s popelem a pocit nekonečnosti, v níž nikdo z vězňů neví, zda přežije další den.

Člověk ve velikosti poštovní známky

Židovský učitel Henryk Bley pečuje v táboře o skupinu opuštěných dětí a snaží se jim zachovat pocit bezpečí. Šikovatel Karl Oberg ho opakovaně ponižuje a odvádí ke komandantovi Oskaru Adlerovi-Bienenstockovi. Zároveň sledujeme komandantova dvanáctiletého syna, který vyrůstá v prostředí tábora, pozoruje vězně, kouř, mrtvá těla a zvláštní uzavřené sanitky, ale jejich skutečnému účelu ještě zcela nerozumí.

Henryk postupně poznává, že děti, o které pečuje, čeká stejný osud jako jiné oběti. Oberg nechá učitele a deset dětí nastoupit do uzavřené ambulance, v níž jsou během jízdy usmrceni výfukovými plyny. Řidič jejich těla vyklopí do bažiny a Oberg před komandantovým synem přirovnává zmizení lidí ke kruhům po kameni hozeném do vody, které se nakonec ztratí. Chlapec tak dostává děsivou lekci o světě, v němž lze zločin prohlásit za nic, pokud se na něj člověk rozhodne nedívat.

Noc

Skupina židovských vězňů je v noci odvezena z ghetta a donucena kopat jámu a ukládat do ní mrtvá těla. Mezi nimi je starší muž se svým synem, jehož se snaží chránit před pohledem na mrtvé a před úplným pochopením situace. Všichni očekávají, že po dokončení práce budou také zabiti, ale místo toho dostanou za úkol převézt zvířata a nakonec jsou odvezeni zpět do ghetta.

Návrat pro ně není vítězstvím, ale pouze dalším odkladem smrti. Otec je vděčný, že jsou se synem stále živí, a chválí ho za to, že se na mrtvá těla nedíval. Povídka končí pocitem nekonečně dlouhé noci a vědomím, že člověk může v podmínkách neustálého ohrožení považovat za štěstí už samotné přežití dalšího dne.

První před branami

Na konci války v Praze sledujeme dospívajícího Otu Kubarského a jeho babičku Marii Kubarskou, která se o něj bojí a snaží se mu zabránit v nebezpečných cestách mezi německé vojáky. Ota však chce dokázat, že už není dítě, a odmítá přijmout život založený pouze na strachu. Němcům nosí zvířata z kláštera, přestože ví, že se pohybuje mezi ozbrojenými muži schopnými kdykoli zabít člověka.

Když Ota znovu přivede vojákům ovce, dostane se do rukou desátníka Kalkmanna a dalších příslušníků jednotky kapitána Johanna Wolframa von und zu Wulkowa. Marie se ho vydá hledat a nakonec k němu dojde právě ve chvíli, kdy je chlapec zadržen. Kapitán bez váhání nařídí připravit provaz také pro starou ženu, takže blížící se konec války pro ně ještě neznamená konec nacistického násilí.

Hodiny jako větrný mlýn

Během posledních bojů v Praze se ve sklepě domu v židovské čtvrti ukrývá správce s manželkou Olgou, dětmi a několika dalšími lidmi. Přijme mezi ně také židovskou ženu, která nemá kde bydlet a bojí se Němců. Lidé poslouchají střelbu, mluví o minulých letech okupace a snaží se přesvědčit sami sebe, že za několik hodin už budou moci vyjít ven do svobodného města.

Do domu však proniknou němečtí vojáci, kteří rabují a házejí do chodeb granáty. Výbuchy část stavby poškodí, ale lidé ve sklepě přežijí a stále doufají, že válka skutečně končí. Nad nimi pokračuje ostřelování staré radnice a německé dělo nakonec míří proti věži a hebrejským hodinám, jejichž ručičky se pohybují opačným směrem. Motiv obrácených hodin zdůrazňuje zvláštní okamžik mezi koncem starého světa a nejistým začátkem nového.

Oleandrové keře

Kamil Dreisler a Daniela Klausová žijí po válce u moře v provizorních podmínkách a pokoušejí se vybudovat společnou budoucnost. Oba nesou zkušenost násilí a ztrát, ale jejich každodennost už tvoří také moře, horko, ryby, dopisy, čekání na úřední dokumenty a rozhovory o tom, kde budou žít. Pomáhá jim starý rybář Farao Blumen, jenž sám přemýšlí o válce, Bohu a lidském utrpení.

Vztah Kamila a Daniely se postupně prohlubuje a jejich fyzická i citová blízkost představuje možnost znovu přijmout život po zkušenosti smrti. Daniela touží po obyčejném domově a jistotě, ale Kamilovy dokumenty dlouho nepřicházejí a jejich další osud zůstává závislý na okolnostech. Když se Kamil nakonec rozhodne odjet, Daniela ho prosí, aby zůstal, a myslí přitom i na dítě, které se jí má narodit. Kamil však odplouvá lodí a Daniela zůstává na břehu u červených oleandrů, zatímco vzdálenost mezi nimi roste. Závěr nepřináší definitivní odpověď, ale spojuje lásku, naději, odloučení a vědomí, že minulost bude jejich další život stále doprovázet.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• psychologizace: rozsáhlé vnitřní monology, úvahy a vzpomínky umožňují sledovat strach, nejistotu a morální rozhodování postav
• dialogy: rozhovory jsou často úsečné, opakující se a zdánlivě všední, ale pod povrchem vyjadřují strach ze smrti, samotu nebo potřebu lidské blízkosti
• kontrast: poetické obrazy přírody, hvězd, vody, ptáků, sněhu a květin stojí proti násilí, hladu, mrtvým tělům a chladnému mechanismu vraždění
• symbolika: důležitými motivy jsou noc, černý sníh, voda a mizející kruhy, obrácené hodiny, moře a oleandry; připomínají smrt, paměť, čas, zapomínání i pokračování života
• opakování a řečnické otázky: zachycují úporné přemýšlení postav a jejich snahu pochopit skutečnosti, pro které často neexistuje rozumné vysvětlení
• ironie a grotesknost: hrůza je často spojena s obyčejným služebním jazykem, hudbou, každodenními povinnostmi nebo žerty pachatelů, čímž ještě výrazněji vystupuje absurdita a nelidskost jejich jednání

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha na mě působí hlavně tím, že neukazuje válku pouze prostřednictvím velkých historických událostí, ale především skrze myšlenky a drobná rozhodnutí jednotlivých lidí.

Silné jsou kontrasty mezi obyčejnými potřebami člověka, jako jsou láska, jídlo, spánek nebo bezpečí, a světem, v němž o životě a smrti rozhoduje násilí a náhoda.

Za nejzajímavější považuji způsob, jakým se v jednotlivých povídkách stále vrací otázka, zda si člověk dokáže i v krajních podmínkách uchovat lidskost, paměť a schopnost rozlišovat dobro od zla.