Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• dobrodružný román
• podle románu Daniela Defoea volně vypravuje Josef Věromír Pleva

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 1986 (1. vydání tamtéž). Předmluvu napsala Jarmila Glazarová. Ilustroval Zdeněk Burian. Počet stran: 251.

DOBA A MÍSTO DĚJE:

17. století, pustý ostrov

OBSAH:

Kniha vypráví o synu bohatého obchodníka z Yorku, který se vždy chtěl stát námořníkem. I přes naléhání svých rodičů, že na moři je to velmi nebezpečné, tajně odjede se svým kamarádem do Londýna. Přepadne je však hrozná bouře a loď je zničena. Naštěstí se dostanou všichni v pořádku zpátky do Londýna.

Robinson se opět nechá zlákat námořníky a pluje s nimi do Afriky. Při této cestě je přepadnou mořští loupežníci a Robinson se dostane do otroctví. Získá si velkou důvěru pána, a proto jezdí lovit ryby s dalším otrokem a jeho nadřízeným. Zmocní se lodě a společně s otrokem plují dlouhé měsíce na moři, až jim dochází zásoby. Spatří na moři loď a prosí ji o pomoc. Loď je zahlédne a oni se k nim přidávají. Tuto loď také zasáhne bouře a narazí do skaliska. Všichni kromě Robinsona umírají a on se dostává na opuštěný ostrov...

Zjišťuje, že jako jediný přežil náraz lodi a musí se o sebe sám postarat. Bydlí v jeskyni, kterou si postupně zařizuje. Staví si pec na chleba a vypalovaní cihel, chová kozy, pěstuje si plodiny na poli.

Jednou zpozoruje, že k ostrovu připlouvají lidojedi, kteří si přivezli i své zajatce. Jednoho ze zajatců Robinson zachránil. Nazval ho Pátkem. Pátek byl divoch, jenž se velmi rychle učil Robinsonovu jazyku.

Po nějaké době se opět objevili lidožrouti a Robinson s Pátkem se rozhodli je zastrašit a vysvobodit zajatce. Podařilo se jim to. Jeden ze zajatců byl Pátkův otec a druhý španělský námořník. Vrací se zpět do rodné země společně s Pátkem a dalšími muži. V Yorku se setkává se svou matkou, která je velmi šťastná. Společně s Pátkem přebírají obchod po otci a brzy mají i své rodiny a děti.

UKÁZKA:

Ukázka je z konce knihy, kdy se Robinson setkává po mnoha letech se svojí matkou:

Zatím Robinson netrpělivě čekal v předpokoji. Díval se na známý nábytek. Vše tu bylo na týchž místech jako tehdy před patnácti lety, když opouštěl otcovský dům.
Konečně se otevřely dveře a strýc pokynul Robinsonovi, aby vstoupil. Matka seděla v křesle, její tvář byla bledá a oči vzrušením rozšířené.
Ach, tato vrásčitá, bělovlasá žena je maminka. Jak rád by byl už teď poklekl Robinson k jejím nohám a líbal její ruce! Jak se změnila!
"Zde ti, drahá sestro, přivádím pána z Ameriky, který ti chce podat zprávu o tvém ztraceném synu Robinsonovi."
"Můj Robinson žije?" zašeptala matka hlasem plným lítosti. "Řekněte mi, prosím vás, pane, žije můj syn?"
Robinson, maje pohnutím hrdlo stažené, nemohl hned odpovědět. Slzy mu stouply do očí, když viděl ten zoufalý matčin pohled, plný naděje.
"Ano," vydechl. "Žije... Má však obavy, bude-li mu odpuštěno..."
Robinson pro pláč nedořekl. A tu matka pohleděla pozorněji do jeho tváře a rozpřáhla paže s výkřikem: "Robinsone! Synáčku můj drahý i tak jsem se přece dočkala!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi líbila, i když některé pasáže byly příliš zdlouhavé.