ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Pleva Josef Věromír (*12.08.1899 - †07.09.1985)

   
­­­­

Robinson Crusoe

VI.

Robinson si zřídí kalendář a sluneční hodiny. Zařizování jeskyně. Je ostrov obydlen?

Ráno se probudil Robinson docela svěží. Sluneční paprsky se již prodíraly skulinami mezi kameny do jeskyně. Kolik je asi hodin, napadlo Robinsona. A kolikátého asi je, který den? Rozhodl se, že si musí zaznamenat datum přistání na ostrově a od tohoto data zaznamenávat a počítat všechny dny pobytu. Rozpomínal se, který to byl den, kdy ztroskotala loď. Vzpomněl si, že to bylo docela určitě ve čtvrtek, prvního července roku 1666. Na ostrově je již čtvrtý den, takže dnes je čtvrtého července a právě neděle. Kam však toto datum zaznamenat? Nemá ani papír, ani čím psát. Což aby vryl nožem datum do skály? Jak však bude počítat dny? Kdyby vyryl každý den jednu čárku nožem do kamene, zničil by za nějaký čas svůj jediný a tak důležitý nástroj - kapesní nůž. Potom Robinsona napadlo, že hned poblíž vchodu do jeskyně roste několik mladých stromů. Což kdyby zaznamenával dny vrypem do jejich kůry? Ano, to bude daleko snadnější.
Kameny, kterými Robinson zatarasil vchod do jeskyně, vyrovnal teď v jeskyni vedle stěny, aby jimi mohl večer opět zabezpečit vchod.
Otvor jeskyně byl proti východu. Do jeskyně svítilo teď slunce plným světlem a Robinson si mohl její vnitřek dobře prohlédnout. Strop jeskyně se svažoval povlovně k zadní části a asi po osmi krocích pokračoval ve výši asi sedmdesáti centimetrů nade dnem dál do nitra hory. Robinson se sehnul a lezl po kolenou ještě dobrých osm kroků, než nahmatal zadní stěnu. Škoda, jaké by to bylo prostorné obydlí, myslí si Robinson, kdyby tu nebyl tak nízký strop. Když se vracel, couvaje po kolenou zpět, narazil hlavou na nějaké ostře špičaté předměty u nízkého stropu jeskyně. Nahmatal nad hlavou plno ostrých kamenných rampouchů, visících kolmo dolů.
Byly to krápníky. Robinson dosud v životě podobnou věc neviděl a marně si lámal hlavu, jak vznikl takový podivný kamenný útvar. Položil se na záda a prohlížel si krápníky. Celý strop v této nejzadnější části jeskyně byl jimi pokryt. Některé byly silné jako prst, jiné tenké jen jako husí brk a přes decimetr dlouhé. Byly tam i delší. Jejich barva byla žlutě šedá a některé byly takřka průsvitné. Byly však úplně suché. Celé dno jeskyně bylo vyplněno pískem. Robinson vyhledal ostrý kámen a ryl jím do písku, aby se přesvědčil, jak hluboká je jeho vrstva. Seznal, že vrstva písku je opravdu velmi silná. Vyhrabal dolík víc než půl metru hluboký a stále ještě ryl v písku. Kdyby tento písek ze dna jeskyně odstranil, napadlo ho, zvětšil by se určitě rozměr celé jeskyně nejen na výšku, ale i na délku. V takové prostoře by pak mohl ukládat i velké zásoby potravin.
Ráno udělal nepříjemný objev. Banány, které si uschoval od prvého dne, se kazily, hnily. Poznal, že banány se nedají uchovat po delší dobu. Jinak měl Robinson, díky klidnému a dlouhému spánku, dobrou náladu a radoval se z překrásného slunečního dne. Chmurně tesklivé myšlenky se již tolik do jeho mysli nevtíraly. Od jeskyni byl překrásný pohled na východní část ostrova i na celou zátoku. V zátoce se zrcadlila zeleň stromů a za jejich korunami v lehounké ranní mlze zvedaly se kopce a z nich nejvýše se vypínala hora Zklamaní.
Robinsonův pohled utkvěl na skupině štíhlých stromů vedle vchodu a vzpomněl si, že si chce udělat kalendář. Každý den označil krátkým vrubem do kůry stromu. Sedmý den, značící uplynulý týden, označí vrubem dvojnásobně dlouhým. Po uplynutí měsíce, v tomto případě července, vyryje" do vedlejšího stromu jeden vrub. V kůře druhého stromu budou zaznamenány měsíce. Až uplyne dvanáct měsíců, vyryje do třetího stromu opět jeden hluboký zářez. Vruby na prvém stromě budou označovat dny a týdny, vruby na druhém měsíce, na třetím pak roky. Do hladké kůry mladého stromu vyryl den přistání na ostrově: Dne 1. července ve čtvrtek roku 1666 přistál jsem na tomto ostrově. Pod tento zápis vyryl pak čtyři vruby. Při této práci ho napadlo, že by si tu na vhodném místě mohl zřídit i sluneční hodiny. Rozhlédl se po okolí a viděl, že pro sluneční hodiny by se hodilo nejlépe místo při úpatí hory na písčité plošince, na niž svítí slunce od rána do večera. Místo je vzdáleno jen asi padesát kroků od vchodu jeskyně a vlny příboje tuto rovinku nikdy nezaplavují.
Uvažoval, jak označit první ranní hodinu. Usuzoval, že když slunce vyjde nad obzor za horou Zklamání, může být přibližně šestá hodina ranní. Přivstane si proto brzy ráno, aby nepropásl chvíli, až se slunce objeví nad východními kopci. Vržený stín kolíku vraženého do země zaznamená tím, že na konci stínu zarazí do země opět dřevěný kolík. Až bude stát slunce kolmo nad hlavou a bude nejkratší stín, označí opět kolíkem konec stínu. To bude přibližně dvanáctá hodina polední. Večer, až slunce zajde za kuželovité kopce, označí kolíkem šestou hodinu večerní. Prostor mezi krajními kolíky rozdělí ve dvanáct stejných dílů a tak budou označeny všechny denní hodiny.
Do nitra ostrova se Robinson ještě neodvažoval. V sandálech z kůry se nemohl vydat na žádnou delší cestu. Obával se také, že by mohl v nitru ostrova narazit na divokou zvěř a snad i na osadu nějakých domorodců. Každého dne bedlivě pozoroval hladký povrch písku na pobřeží, neobjeví-li v něm lidskou stopu.
Odpoledne se odebral na místo ztroskotání lodi. Doufal, že objeví snad aspoň nějaký zbytek vraku korábu anebo rozbité části záchranné lodice. Prohledával skalnaté pobřeží a opravdu, mezi skalními útesy, vynořujícími se z moře až do vzdálenosti pěti set metrů od pobřeží, spatřil asi patnáct desek a břeven různé délky i síly. Byly to zbytky rozbité paluby a boku korábu.
Robinson se svlékl a ploval mezi skalními útesy. Během několika hodin se mu podařilo dopravit kusy desek a břevna ke břehu a vytahat je na písek. Desky byly napity vodou, a proto byly velmi těžké. Bude nutno je nechat nejprve na slunci vyschnout a pak teprve dopravit do bezpečí, aby je příliv nespláchl zpět do moře. Velkou radost měl Robinson, když objevil kus horní části lodního stěžně, na němž bylo ještě mnoho metrů lodních lan a kus provazového žebříku. Nožem odřezal všechna lana. Tento nález měl velkou cenu. Tlustá lodní lana se dají rozplést a Robinson bude mít na dlouhý čas zásobu motouzu. Když vykonal tuto práci, odebral se na místa, kde již jednou nalezl ústřice, a pořídil si z nich skrovný oběd. Bylo nesnesitelné vedro. Cestou zpět k jeskyni natrhal si ještě něco banánů.
Když se prodloužily odpolední stíny, vypravil se znovu do zátoky pro banány. Tam uřízl i silnou bambusovou hůl, aby měl v ruce alespoň nějakou zbraň. Když se vracel po písčitém břehu, tu v jednom místě mu pod nohou v písku něco ruplo. Písek se v těchto místech maličko propadl. Robinson vrazil do prohlubeninky svoji hůl. Když hůl vytáhl, viděl, že její konec je zbarven žlutavou tekutinou. Odhrabal písek, aby se přesvědčil, co to tam vlastně je. A hic, pod nevysokou vrstvou sluncem prohřátého písku leželo na padesát želvích vajec s tuhou, pergamenovitou skořápkou. Vejce ta byla daleko menší než slepičí, jen asi čtyři centimetry dlouhá a kulatější. Již od námořníků věděl, že želví vejce jsou jedlá a velmi chutná. Ochutnal ihned vejce za syrová. Měla olejnatý žloutek a zelený bílek. Nechutnala špatně, ale scházela sůl.
Druhého dne časně zrána se odebral k místu, kam včera uložil zbytky vraku, aby je dopravil do jeskyně. Desky zatím na slunci dobře vyschly. Robinson si povšiml, že jejich povrch je pokryt drobounkými krystalky. Setřel krystalky rukou a přitom mu blesklo hlavou, nejsou-li to snad krystalky soli z vypařené mořské vody. Olízl ruku a opravdu, chutnaly slaně, byla to sůl. Robinson se zamyslel. Odpařením může získat sůl z mořské vody. Na skalních útesech bylo plno prohlubin. Čím však do nich nanosit vodu?
Za této úvahy si Robinson povšiml skupiny kokosových palem. Kdyby srazil několik kokosových ořechů, z jejich skořápek by byla vhodná nádoba právě pro tento účel. Odebral se proto k palmám. Dvě palmy měly silné nakloněný kmen. Nebylo nebezpečí, že mu z nakloněné palmy spadne ořech na hlavu. Kdysi jako chlapec dovedl se vyšplhat i na vysokou jedli. Palma ovšem nebyla jedle. Kmen byl drsný a poměrně tenký. Musel vynaložit hodně síly a trpělivosti, než vylezl na strom do poloviny kmene. Potom kmen rozhoupal a shodil tak skoro všechno ovoce.
Teprve když slezl, ucítil, jak na vnitřní straně lýtek a na stehnech pálí kůže. Odřel se o palmový kmen. Svlékl kalhoty a rozběhl se do vody. Bolestí až zasykl. Ve slané vodě pálily odřeniny jako oheň. Na bolest však brzo zapomněl pro velkou radost z bohaté kořisti. Přemýšlel jen, jak ty velké ořechy rozlousknout. Ostrým kamenem odstranil nejprve silný vláknitý obal kolem skořápky. Na skořápce puk našel při stopce světlé kulaté skvrny. Nožem zjistil, že v těchto místech se dá skořápka snadno prorazit. Vyvrtal do skořápky otvor.

Z ořechu vytékalo bílé kokosové mléko. Bylo chladné a výborné chuti. Nápoj ten ho velmi osvěžil. Jádro v ořechu bylo asi centimetr silné. Než vydlabal jádro, uplynulo drahně času. Úmorná práce se však vyplatila. Z ořechu získal pevnou nádobu. Odebral se k moři a za nějakou dobu naplnil kdejakou prohlubinu na skalisku mořskou vodou.
Robinson odnášel desky a dřevo po celý den až do večera.
Následujícího dne se probudil velmi záhy, ještě před východem slunce, poděšen podivnými skřeky. Lekl se, že nějaká obluda vyčenichala jeho obydlí. Chvějícíma se rukama opatrné sundával hořejší kameny, aby se otvorem podíval ven. Na živém plotu z keřů před jeskyní sedělo hejno velikých, krásně zbarvených papoušků. Zahnutými zobáky louskali bobule a přitom tropili pekelný povyk.
Slunce bylo ještě skryto za horou Zklamání. Rozpomenuv se, že si chce na slunečních hodinách zaznamenat východ slunce, odrovnal kameny a vyšel ven. S rozkoší vtáhl nosem i ústy svěží, vonný a ještě chladivý ranní vzduch. Papoušci, spatřivše Robinsona, odletěli s křikem někam do nitra ostrova.
Na břehu hleděl Robinson chvíli se steskem na mořskou hladinu. Byl právě příliv a v půlminutovém intervalu zaplavovala voda vysokou vlnou s bílým, pěnivým hřebenem celou písečnou pláž v zátoce. Od východu sem doléhal temný hukot vln, jež se tříštily o skály. Na severovýchodním obzoru se mořská hladina leskla jako stříbro. Tam již bylo slunce nad obzorem. Za několik minut dopadly sluneční paprsky i na místo, kde stál Robinson. Stín dřevěného kolíku se jasně rýsoval v písku. Robinson vyryl v místě stínu rýhu a zatloukl do země dřevěný kolík. Nechal jej asi decimetr vyčnívat ze země. Řekl si, že je šest hodin.
Celé dopoledne nosil ještě desky a trámce. Jen nejdelší kusy, na něž jeho síla nestačila, zanechal na místě. Když stín při kolíku na slunečních hodinách byl nejkratší, označil Robinson dvanáctou hodinu. Podivil se, že stín v poledne měl nepatrnou úchylku k jihu. Z toho Robinson usuzoval, že ostrov je na severní polokouli, ale již pod obratníkem Raka. Až bude slunce nad obratníkem Kozoroha, bude stín směřovat k severu. Pozdě odpoledne, když se již dloužily stíny, odebral se Robinson na skalní výběžek k mysu Ztroskotání. Voda, kterou nanosil do skalních prohlubenin, se již vypařila a v jamkách zůstala tenká vrstva krystalového prášku soli. Sůl posbíral a naplnil jí kapsy kabátu. Do skalních prohlubenin nanosil opět mořské vody v kokosových skořápkách.
Večer, když slunce se sklánělo nad vodní hladinu, označil Robinson na svých hodinách i šestou hodinu večerní.
V příštích dnech upravoval vchod do jeskyně. S pomocí delšího břevna, kterého použil jako páky, odvalil několik větších balvanů a vchod se stal prostornější. Potom se odebral na pobřeží, kde našel několik velikých lastur a používal jich jako lopaty i rýče, vyhrabával i vynášel jimi písek z jeskyně.
Za týden se mu podařilo snížit podlahu jeskyně téměř o půl metru. Velkou starost mu způsobil nález mnoha kostí pod vrstvou písku. Přemýšlel, jak se asi kosti dostaly do jeskyně. Jeskyně byla kdysi obydlena. Kosti byly zřejmě z menších zvířat, snad z koz a králíků. Kdo však v jeskyni bydlel? Divoši? Odkud se vzal písek nad kostmi? Domníval se, že snad obyvatelé kosti sami do písku zahrabávali. Co když se jednoho dne obyvatelé jeskyně vrátí? Měl pro to několik nocí neklidný spánek. Každý noční šramot, křik ptáků, tlumený pád nějakého shnilého kmene v blízkém pralese, to vše vyděsilo jej ze spánku, že pak ve strachuplném bdění se nemohl dočkat východu slunce.
Když odstraňoval písek ze zadních prostor jeskyně pod nízkým stropem, pokrytým krápníky, narážel často hlavou na jejich ostré hroty. Kdyby tak měl rýč na dlouhém násadci! Nejprve chtěl krápníky kamenem zurážet, ale pak jej napadlo, že by se jednou mohly hodit i k tomu, aby na ně zavěšoval ovoce i maso. Konečně ho napadlo, že z velké lastury o průměru skoro třicet centimetrů mohl by zhotovit rýč. Bude jen potřebí připevnit k lastuře Vhodným způsobem nějaké dřevěné topůrko. Vyšel proto z jeskyně, aby se po něčem poohlédl. Na úpatí skály našel vichřicí vyvrácený strom. Pracně odřezal nožem silnou větev. Špičkou nože provrtal pak v lastuře při jejím silném kraji čtyři otvory. Byla to práce velmi piplavá a zabrala mu plné dva dny. Provrtanou lasturu přivázal pevně motouzy k násadě.
Práce šla teď daleko snadněji a rychleji, takže během příštího týdne snížil podlahu jeskyně takřka o celý metr. Při této práci objevil asi metr vysoký a necelé dva metry široký výklenek v boku jeskyně, směřující šikmo do hloubky. Nejprve se domníval, že to je nějaká postranní chodba z jeskyně. Po třech dnech neúnavné práce rýčem odkryl necelé tři metry dlouhou a něco přes metr širokou prostoru. Hle, jak výborná to bude spížka a sklep zároveň!
Svoji práci přerušoval Robinson jen tehdy, když se vypravil pro čerstvou potravu a vodu. Pracoval již déle než čtrnáct dnů. Kvečeru vždy vycházel k mysu Ztroskotání, odkud přinášel sůl a shromažďoval ji v kokosových skořápkách. Často se posadil na skalnatém mysu a dlouho hleděl na mořskou hladinu, nespatří-li na obzoru nějakou loď. Vždy se však vracel oklamán do své jeskyně. S prací v jeskyni byl hotov za tři týdny. Jeskyně měla teď větší výšku i šířku. Také na délku mohl jít se vzpřímenou postavou plných jedenáct kroků.
V následujících dnech odválel všechny balvany a shledal, že podlaha jeskyně se dostala na úroveň půdy před vchodem. Na noc vchod do jeskyně kameny již nezastavoval, ale narovnal zevnitř před vchodem vylovené desky a trámce. Nad dřevěnou barierou ponechal přes metr široký otvor, jímž vcházel do jeskyně čistý vzduch. Jak lehce by si byl mohl udělat z trámců veřeje a z desek dveře, kdyby měl sekeru, pilku a trochu hřebíků !
Když Robinson vyčistil celou jeskyni, rozhodl se, že si pořídí stůl a ke stolu lavici. U potoka vyrážely mezi ztrouchnivělými kmeny bujně štíhlé, snad přes deset metrů vysoké mladé stromky. Robinson se vyšplhal na stromek vždy do takové výše, až se pod vahou jeho těla ohnul k zemi. Útlý kmen se zlomil. Zlomený kmen pak nožem odřezal. Byla to práce velmi zdlouhavá, než přece se mu podařilo přiříznout čtyři přibližně stejné kůly, které budou tvořit nohy jeho stolu. Kůly zarazil v jeskyni do tvrdé půdy velkým kamenem. Na ně pak položil nejširší a nejsilnější desku, ulovenou v moři z vraku. Aby deska s kůlů nepadala, přivázal ji na koncích ještě ke kůlům provazem. Stůl se podobal více široké lavici než stolu, ale Robinson měl ze svého výrobku, který ho stál tolik potu, nesmírnou radost. Podobně jako stůl zrobil i lavici vedle stolu. Hned jak byl se svou prací hotov, chystal na stole svůj první oběd. Prostřel stůl banánovým listem a na banánový list položil dvě želví vejce, upečená v horkém písku, vedle banán, kus jádra kokosového ořechu a ústřice. Toto jídlo zapíjel kokosovým mlékem. Jaký to rozdíl od prvého dne, kdy tu na ostrově spal ve větvích stromu! Dnes má již pohodlné lože v prostorné, suché jeskyni a může pohodlně zasednout i za svůj vlastní stůl.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 14.03.2012

­­­­

Diskuse k úryvku
Josef Věromír Pleva - Robinson Crusoe







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­