Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: poezie (lyricko-epická)
• literární žánr: např. pásmo (poetický literární útvar - zpravidla rozsáhlejší báseň, ve které se jedna představa volně váže k druhé technikou volné asociace; dochází zde k úplnému vynechání interpunkce, funkce velkých písmen na začátku vět je potlačena - velká litera je vždy na začátku verše)
• literární směr: surrealismus - umělecký směr, jenž usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí, snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek

Apollinaire ve svém mimořádném cyklu zcela jednoznačně podtrhl význam hledání nových forem básnického jazyka. Pokusil se proto zachytit rytmus moderní doby, který spojil se svými nejniternějšími pocity. Vzniklo tak ojedinělé básnické dílo, v němž autor hledá záchytné body v životě, který "piješ jako alkohol". I z tohoto důvodu se u Apollinaira rychle střídají scény, v nichž se odrážejí nejrůznější mýty, prožitky a samozřejmě i lásky, jež se stávají jedním z nejdůležitějších prvků celého souboru. V dalších námětech sahá autor k přírodním a civilizačním motivům, které dokáže zpracovat v neobvyklém rytmu i zcela původními slovními prostředky, jež odvozuje z hovorového jazyka, lidových výrazů nebo technických termínů.

KOMPOZICE:

Sbírka obsahuje 42 básnických skladeb (v některých vydáních 45) odlišných rozsahem i tematikou. Jejich struktura je natolik různorodá a mnohovrstevnatá, že nelze uvažovat o jednotícím principu, který by knize dodával vnějškový kompoziční rámec či řád. Některé básně vytvářejí vyšší celky v podobě krátkých cyklů (Píseň nemilovaného; Zásnuby; Ve vězení). Většina básní má rozvolněnou skladbu a jejich tematická výstavba je komplikovaná: básně zpravidla slučují několik témat současně - na bázi asociace (milostná či přírodní lyrika přechází po reflexi zážitků z vězení, staré mýty se prolínají s motivy moderní techniky apod.) K syntéze těchto "fragmentů" dochází v nejproslulejší básni sbírky, v Pásmu.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Rytmus, verš, rým

Každá báseň je jinak dlouhá, některé mají jen jednu sloku, skládající se třeba jen z pár slov, jiné naopak čítají slok dvacet čtyři. Tomu pak odpovídá i různé seskupení veršů (čtyřverší, pětiverší, šestiverší i sedmiverší). Nejznámější báseň Pásmu se skládá ze 126 volných veršů zakončených postupným rýmem, bez pravidelného rytmu tvořící nepravidelné sloky.

Slovní zásoba

Autor si hraje s opravdu bohatým básnickým jazykem (využívá hovorového jazyka, lidových výrazů, technických a topografických názvů, archaismů či naopak neologismů). Text též hýří nejrůznějšími metaforami, přirovnáními či personifikacemi.

Je zde pravidelný slabičný verš, ale i verš volný (nepracuje s žádnými obvyklými prvky prozódie, tj. ani s přízvukem, ani s délkou samohlásek, ani se v něm nevyskytuje konstantní počet slabik ve verši).

Některé básně jsou rýmované, jiné nerýmované. Interpunkce chybí zcela (kromě občasných pomlček). Autor věrně popisuje lásku, zklamání, které ji provází, v díle se objevují pocity bolesti, smutku, zoufalství a samoty. Jeho verše jsou jímavé. Básně jsou často jaksi neukončené, nechávají na čtenáři, jak si je sám uzavře. Apollinaire užívá různých asociací, jež jsou někdy nepochopitelné. Jiné básně zase jednoduše líčí určitou situaci; v tomto typu básní je rovněž perfektně vystižena atmosféra, spisovatel si všímá detailů, má cit pro to, kde který zvýraznit. Nezřídka se též odkazuje na roční období, používá přirovnání, jež se jich týkají atd. Objevují se zde i romantické motivy - postavy jako loupežníci, cikáni, víly; básník zpívá o mořích, lodnících a korábech.