Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1965 (2. vydání tamtéž). Z italského originálu Il Decameron di messer Giovanni Boccaccio přeložil Radovan Krátký. Doslov napsal Josef Felix, poznámkami opatřil Miloslav Žilina. Počet stran: 689.

POSTAVY:

Tři muži a sedm žen.
Autor nechtěl uvést jejich pravá jména, a tak ženy pojmenoval Pampinea, Fiammeta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile a Elisa, muže Pamfines, Filostrato a Dioneo.

OBSAH VYBRANÝCH PŘÍBĚHŮ:

Den první, příběh devátý (vypráví Elisa)
Za časů prvního kyperského krále potopilo několik zlosynů jednu gaskoňskou paní. Paní se odebrala vydat za králem a stěžovat si mu, i když jí lidé říkali, že král je netečný a nic neřeší. Předstoupila před krále a chytře nechtěla pomstu za sebe, ale radu, jak by se s křivdou vypořádal sám král. Zamyslel se tedy, najednou jako by procitl a začal konečně trestat bezpráví.

Den druhý, příběh desátý (vypráví Dioneo)
Soudce Ricciarda z Chinziea si vezme za ženu mladou, krásnou paní. První noc se jí pokusil dotknout, ale jako muž zklamal, a proto se jí nikdy více nedotkl. Jednoho horkého dne se rozhodli vydat na ryby, přepadl je pirát Paganino a unesl krásnou paní. Nejdříve plakala a tesknila po soudci, ale postupem času, když ji Paganino ve dne v noci utěšoval, začala opětovat lásku, kterou v něm vzbudila a byla šťastná. Soudce se po čase dozvěděl, kde se jeho žena s pirátem ukrývá. Nejdříve se spřátelil s Paganinem a ten mu slíbil, že mu ženu vrátí, pokud bude sama chtít. Žena nejdříve dělala, že svého muže nepoznává, vrátit se k němu nechtěla a řekla mu: "Bylo vám milejší studovat zákony než svou vlastní ženu, dokud bude palička v hmoždíři, já se k vám nikdy nevrátím."

Den třetí, příběh první (vypráví Filostrato)
Masetto z Lamporechia se dozví od svého souseda Nuta o klášteře, kde pracoval jako zahradník. Jemu se jeho vyprávění tak zalíbí, že se tam sám vydá. Předstírá němého, aby dostal v klášteře práci. Abatyše si ho najme, Masetto obdělává krásnou zahradu, chodí do lesa na dříví, čerpá vodu a dělá všelijaké různé službičky. Postupně začal léhat se všemi jeptiškami a v závěru i s abatyší. Jednoho dne je Masetto již tak unavený, promluví a vše vyjeví abatyši s tím, že mu bůh vrátil řeč. Moudrá abatyše, která hledá nového šafáře, protože ten starý již není mezi živými, ustanoví šafářem právě jeho. Masetto obdělává celý klášter až do svého stáří a když už nemůže, abatyše ho bohatě vyplatí a pošle ho zpátky do své vesnice.

Den čtvrtý, příběh pátý (vypráví Filomena)
V Mesině žili tři bratři, bohatí kupci, a ti měli sestru jménem Lisabettu, jež byla velmi krásná. V obchodě bratří pracoval mladík Lorenzo, který se začal tajně scházet s Lisabettou, dopřávali si tuze hezkých časů a slastí. Nejstarší bratr toto tajemství objeví a po domluvě se svými bratry Lorenza zabijí. Lisabettě se její milenec jedné noci objeví ve snu a řekne jí, kde se ukrývá jeho tělo a vyzradí jí vše, co se mu stalo. Po probuzení se ihned vydá na místo, které se jí zjevilo ve snu, vyhrabe svého milého, přepadne ji ohromný žal, chce ho pohřbít na hřbitově, ale neunese ho. Oddělí tedy hlavu od trupu, kterou si odnese domů. Doma hlavu zabalila do šátku, uložila ji do květináče ve svém pokoji, poté zasadila bazalku a zalévala květináč jen růžovou vodou. Celé noci a dny s květináčem rozmlouvala. Jednoho dne bratři přišli na to, že v květináči ukrývá Lorenza a tajně jí květináč ukradli. Dívka nepřestávala hledat květináč, plakala a v pláči i zemřela.

Den sedmý, příběh druhý (vypráví Filostrato)
Jeden velmi chudý muž si v Neapoli vzal za ženu velmi krásnou a veselou dívku jménem Peronella. Nevydělávali si moc peněz - on zedník, ona předla. Jednou šel okolo jejich domu mladík jménem Giannelo Strignario, jenž se do Peronelly zakoukal, ucházel se o ni, a tak se spřátelili. Aby mohli být pospolu, domluvili se, že hned ráno, když manžel odejde z domu, přijde milenec k ní do domu. Jednoho dne se však manžel vrátil dříve, viděl, že jsou dveře zamčené a pomyslel si, že když už je chudý, má aspoň ženu, která se zamkne hned potom, co odejde, aby ji nikdo neobtěžoval. Peronella slyšela manžela, a tak řekla Giannelovi, aby se schoval do sudu. Žena otevřela a začala muži hubovat, že nebudou mít peníze, když chodí takhle časně ráno domů. Muž jí vysvětlit, že je dnes svátek, na který se nepracuje, avšak svěřil se ženě s nápadem, že cestou potkal muže, jenž od nich odkoupí onen sud za pět zlaťáků. Žena však lstí řekla muži, že sud již prodala za sedm zlaťáků a ten, který si ho koupil, ho právě kontroluje zevnitř. Přišel tedy za mladíkem, zdali si sud opravdu koupí. On pravil, že ano, ale že je zevnitř špinavý. Manžel vlezl do sudu a mladík povšimnut si prostoru na milování ukojil své touhy a přitiskl se na Peronellu. Když manžel vylezl ze sudu a očistil ho, mladík zaplatil sedm zlaťáků a odnesl si ho domů.

Den desátý, příběh první (vypráví Neifile)
V jednom městě bydlel udatný rytíř, jmenoval se Ruggieri. Uvědomoval si však, že by zde nemohl projevit všechno svou chrabrost a odebral se tedy do Španělska. Začal pobývat na králově dvoře a když už tam byl nějaký čas, všiml si, že král sem tam někoho obdaruje hradem či městem a on stále nic nedostal. Usoudil, že král zlehčuje jeho skutky a požádal o propuštění. Král povolil a daroval mu mulu, na které messer Ruggiere jezdil. Dále však král pověřil svého sluhu, aby za každou cenu doprovázel messera na jeho cestě - ovšem tak, aby rytíř nepoznal, že je vyslán právě králem a aby poslouchal vše, co mu řekne. Ruggiere se tedy vydal pryč z města a sluha se k němu připojil, že jede směrem na Itálii. Jeli tedy spolu a v jednom čase nazval rytíř krále mulou, jinak na něj pěl jen samou chválu. Hned brzo ráno se sebrali a vrátili se zpátky ke králi. Sluha mu pověděl, k čemu ho přirovnal a král se táže, proč takové přirovnání a také se rytíři omluvil, že ho neobdaroval. Král odvedl messera do síně plné lidí, kde stály dvě pokladny. V jedné byla koruna krále a ve druhé byla jen hlína. Vybral si jednu, a když ji otevřel, byla v ní jen hlína. Král řekl, že mu pro svou chrabrost dá ale truhlu, o kterou ho osud připravil, a rytíř se odebral zpátky do Toskánska.