Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1952 (1. vydání). Počet stran: 66.

O AUTOROVI:

Ernest M. Hemingway se narodil roku 1899 ve státě Illinois do rodiny lékaře. Díky otci si Hemingway vytvořil silný vztah k přírodě, který se později projevil v jeho dílech. Ve svých osmnácti letech odjel jako dobrovolník na italskou frontu, kde byl těžce raněn. Po válce se stal zahraničním zpravodajem a navázal na své drobné školní literární pokusy. Ve dvacátých letech se spřátelil s lidmi z takzvané ztracené generace, skupiny amerických literátů a intelektuálů soustředěných kolem francouzské spisovatelky Gertrudy Steinové.

Hemingway ve své próze využívá svých zkušeností z války, které v něm probudili silné humanistické cítění, jež se dále prohloubilo s nástupem fašismu a vznikem totalitních států. Mezi jeho stěžejní díla patří: Fiesta (1926) - popis pocitů ztracené generace, španělské prostředí, korida; Komu zvoní hrana (1940) - námět španělské občanské války, americký dobrovolník R. Jordan je zraněn, v krizové situaci se rozhodne zůstat a zadržet nepřítele, symbol lidské vytrvalosti a odhodlání; Sbohem, armádo! (1929) - první světová válka, autobiografické rysy.

Po druhé světové válce kvalita Hemingwayových děl klesala a začaly množit negativní ohlasy. V roce 1961 spáchal spisovatel sebevraždu - příčinou mohla být jednak rostoucí kritika a jednak diagnostikované genetické onemocnění.

O DÍLE:

Stařec a moře (The Old Man and the Sea, 1952) je jednou z nejznámějších novel od Ernesta Hemingwaye a řadí se mezi vrcholná díla americké literatury. Právem za něj byla autorovi v roce 1954 udělena Nobelova cena za literaturu. Při psaní se autor inspiroval životem kubánských rybářů, se kterými se seznámil během svého několikaletého pobytu na tomto ostrově.

Smyslem knihy není zobrazení života chudého rybáře (ačkoli by se tak z věrného popisu dalo usuzovat), nýbrž ukázat nezdolnost a vnitřní sílu člověka v jeho věčném boji s přírodou i se sebou samým. K tomu autor využil popis alegorického souboje s rybou a žraloky, kde stařec marně, leč odhodlaně zápasí s přesilou a ani ve vypjaté situaci neztrácí svůj rozum a svou hrdost, ačkoli by pro něj bylo mnohem snazší se svého úlovku vzdát. S tím koresponduje Hemingwayův citát, který lze považovat za motto této knihy: "Člověka je možné zničit, ale ne porazit."

Úloha vystupujících postav je spíše symbolická. Santiago, typický hemingwayovský hrdina, představuje již zmíněnou lidskou nezlomnost a výdrž, marlin zastupuje krásnou, ale nebezpečnou přírodu a Manolin představuje lidské porozumění a oddanost.

OBSAH:

Děj novely se odehrává v nejmenované rybářské vesničce na kubánském pobřeží nedaleko Havany. Ústřední postavou je starý rybář Santiago, který už po celých 84 dní nic nechytil. Přátelí se s Manolinem, chlapcem, s nímž dříve jezdil lovit a učil ho rybářskému řemeslu.
Jednoho dne se rozhodne, že zkusí štěstí a vypluje dál na širé moře, kde bude mít větší šanci na dobrý úlovek. Po několika hodinách opravdu narazí na marlina, velkou mečounovitou rybu. Manolin a další rybáři jsou však příliš daleko, a tak se musí s tímto obrem vypořádat sám. Nechá se rybou dva dny táhnout směrem od pobřeží a třetího dne s ní svede vítězný boj. Mrtvého marlina přiváže k boku lodi a vrací se k pobřeží. Avšak při zpáteční cestě je napaden žraloky, přilákanými čerstvou krví, a vyčerpaný stařec ví, že již nemá dost sil, aby je zabil. Přesto se nevzdává a snaží se je zahnat pomocí nože a kyje.
Pátého dne ráno se vrací do přístavu, ohlodanou rybí kostru nechává na pláži a odchází do své chatrče, kde ho najde ustaraný Manolin. Ze starcova návratu má upřímnou radost a slíbí mu, že bude opět jezdit na moře s ním.

KOMPOZICE:

Stařec a moře je středně dlouhá novela s výraznou pointou. Není členěna do kapitol. Děj postupuje chronologicky, přes pozvolný úvod a jednoduchou zápletku směřuje k hlavnímu tématu, tzn. k souboji s rybou a žraloky, kde autor rozvíjí hlavní myšlenku díla. Děje se tak prostřednictvím starcovy samomluvy, popřípadě jeho vnitřního monologu. Popisné pasáže jsou poměrně úsporné, k vyjádření pocitů hlavního hrdiny využívá autor raději nevlastní přímou řeč, z níž si čtenář může snadno představit stav, ve kterém se rybář nachází (viz ukázka). V pozdější části knihy nastupuje výrazná gradace (zabití ryby, příchod žraloků). Boj proti žralokům pak nenásilně přechází v rozuzlení a závěr, který - ač není šťastný - uvolňuje napětí a Santiago se utvrzuje ohledně správnosti svého jednání.

JAZYK:

Jelikož většinu textu tvoří zápis Santiagových myšlenek (vnitřní monolog), můžeme jazyk považovat za hovorový až nespisovný. Avšak pasáže autorského popisu jsou napsané zcela spisovným a výrazově bohatým, ale přesto stručným a precizním jazykem. K dosažení větší autentičnosti používá autor některé místní termíny (salao = smolař; guano = listeny palem), zejména u názvů ryb (galanos = druh žraloka; albacore = druh tuňáka). Rybářův, potažmo autorův vztah k přírodě, se projevuje ve formě častých personifikací - přisuzuje rybě lidské vlastnosti, hovoří s ní jako s "bratrem".

UKÁZKA:

Santiago se odhodlává zabít rybu:

"Pohnul jsem s ní," řekl si stařec nahlas. "Přece jsem s ní pohnul!"
Pocítil opět nával mdloby, ale visel na obrovské rybě, co měl síly.
Pohnul jsem s ní, opakoval si v duchu. Možná, že teď ji převrátím. Táhněte, ruce! Držte, nohy!Hlavo, vydrž! Udělej mi to kvůli! Nikdy jsi mě nezklamala. Tentokrát ji převrátím na bok!
Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč.
"Rybo," oslovil ji stařec. "Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne?"
Takhle nic nedokážu, napadlo ho. Měl v ústech příliš vyschlo, aby promluvil nahlas, ale pro vodu teď nemohl sáhnout. Musím ji dostat po bok loďky tentokráte, umiňoval si v duchu. Moc už těch obrátek nevydržím. Ale vydržíš! okřikl sám sebe. Vydržíš to do nekonečna.