ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Shelley Percy Bysshe (*04.08.1792 - †08.07.1822)

­­­­

Skřivánkovi

  • přeložil Jaroslav Vrchlický
  • u nás vyšlo i pod názvem Skřivanu
  • název originálu: Ode to a Skylark

Zdar ti, čacký duchu!
Nejsi ptákem, když
z plna srdce ruchu
z nebes, neb jim blíž
vyléváš s prostým kouzlem svých hojných zpěvů číš!

Vždy výš do oblak
od země ty spěješ,
jak ohnivý mrak
azurem se chvěješ,
a pěje, stoupáš výše a stoupaje vždy pěješ!

V zlatém plání světla,
v němž jde slunce spat,
kde zeď mraků světlá,
letíš napořád
jak beztělesná radost, která chce právě vzplát!

V letu tvém kol tebe
červánků nach kles',
jako hvězda nebe
den kdy blíž se snes',
ty's rovněž nezřen nikým, však já tvůj slyším ples.

Paprsky jak ryzí
té stříbrné z hvězd,
jejíž lamp zář mizí,
v zoře nechtíc kvést,
my sotva vidíme ji, však cítíme, že jest.

Zem i vzduch jsou plny
kouzla hlasu tvého,
jako noci vlny
z mraku jediného,
když luny tryskne záře lem jasníc nebe všeho.

Kdo ty's? ret náš chví se,
kdo ti roven as?
S duhy nesklání se
takých kapek jas,
jak z přítomnosti tvojí déšť písní zas a zas!

Jako básník skrytý
ve světle dum svých,
v hymnách lká své city,
až svět slouchá tich,
jat nadějí a strachem, ač neměl tuchu jich;

Hradu na cimbuří
princezna jak kvílí,
lásku, jež v ní zuří,
tišíc v tajné chvíli,
jak láska sladké písně až bol ji zatopily;

Světlušky jak blesk
rosnou nivou lítá,
vzdušných barev lesk
sije kol, se kmitá,
že nevidíš jí v květech ni v trávě, kde je skryta;

Jako růže v síti
jež se listů kryje,
když jí květ, jímž svítí,
teplý vánek zryje,
vše těžkokřídlé krádce svou sladkou vůní zpije;

Jarní déšť jak běží
v třpytivých trav tříseň,
květy rosou svěží,
vše, co nezná tíseň,
co jasné, čisté, čerstvé, tvá překonává píseň.

Ptáku nebo duchu,
uč nás dum svých pění,
neslétlo mi k uchu
lásky, vína ctění,
jež dýchat může proudy tak božských unesení!

Svatební, věř, chór,
zpěv jenž triumf hřímá,
ve tvůj rozhovor
prázdnotou nás jímá,
vždy jakýs nedostatek, my tušíme, je s nima.

Kde jsou písní tvojích
zřídla? Na vrcholu
hor, či v polích, zdrojích,
v tvarech nebe, dolů?
Je láska to k tvým dětem, je neznalost to bolu?

Jasný, pronikavý
ples tvůj nezná zmdlení,
nudy těch stín lkavý
nepadne v tvé pění,
ty miluješ, však lásky ty neznáš přesycení.

Ať bdíš nebo spíš,
ty o smrti taji
hlubší pravdu víš,
nežli nám sen bájí,
jen tím to, že tvé písně tak křišťálově hrají!

Zříme v před i zpět,
to, co není, lkáme,
vždycky trudu hnět
v každém smíchu máme,
vždy v nejsladších svých písních svůj smutek zpovídáme.

Míti ve zhrzení
záští, pýchu, strach,
nebýt narozeni
k žití ve slzách,
zda bylo by jen možno tvou radost stihnout v snách?

Dražší nad vše rytmy
zvuků čarovných,
nad poklady v přítmí
spící starých knih
tvůj um by vzor byl pěvci, tvůj, jenž se nad prach zdvih'.

Uč mne plesu části,
jímž se musíš chvět,
šílenou tu slastí
překypí můj ret,
že jak teď slouchám tobě, kol slouchat bude svět.


Skřivánkovi v anglickém originálu

Hail to thee, blithe spirit--
Bird thou never wert--
That from heaven or near it
Pourest thy full heart
In profuse strains of unpremeditated art.

Higher still and higher
From the earth thou springest,
Like a cloud of fire;
The blue deep thou wingest,
And singing still dost soar and soaring ever singest.

In the golden lightning
Of the sunken sun,
O'er which clouds are brightening,
Thou dost float and run,
Like an unbodied joy whose race is just begun.

The pale purple even
Melts around thy flight;
Like a star of heaven,
In the broad daylight
Thou art unseen, but yet I hear thy shrill delight.

Keen as are the arrows
Of that silver sphere
Whose intense lamp narrows
In the white dawn clear,
Until we hardly see, we feel that it is there.

All the earth and air
With thy voice is loud,
As, when night is bare,
From one lonely cloud
The moon rains out her beams, and heaven is overflowed.

What thou art we know not;
What is most like thee?
From rainbow-clouds there flow not
Drops so bright to see
As from thy presence showers a rain of melody:--

Like a poet hidden
In the light of thought;
Singing hymns unbidden,
Till the world is wrought
To sympathy with hopes and fears it heeded not.

Like a high-born maiden
In a palace-tower,
Soothing her love-laden
Soul in secret hour
With music sweet as love, which overflows her bower:

Like a glow-worm golden
In a dell of dew,
Scattering unbeholden
Its aërial hue
Among the flowers and grass which screen it from the view:

Like a rose embowered
In its own green leaves,
By warm winds deflowered,
Till the scent it gives
Makes faint with too much sweet these heavy-wingéd thieves:

Sound of vernal showers
On the twinkling grass,
Rain-awakened flowers -
All that ever was
Joyous and clear and fresh - thy music doth surpass.

Teach us, sprite or bird,
What sweet thoughts are thine:
I have never heard
Praise of love or wine
That panted forth a flood of rapture so divine.

Chorus hymeneal
Or triumphal chaunt,
Matched with thine, would be all
But an empty vaunt--
A thing wherein we feel there is some hidden want.

What objects are the fountains
Of thy happy strain?
What fields, or waves, or mountains?
What shapes of sky or plain?
What love of thine own kind? what ignorance of pain?

With thy clear keen joyance
Languor cannot be:
Shadow of annoyance
Never came near thee:
Thou lovest, but ne'er knew love's sad satiety.

Waking or asleep,
Thou of death must deem
Things more true and deep
Than we mortals dream,
Or how could thy notes flow in such a crystal stream?

We look before and after,
And pine for what is not:
Our sincerest laughter
With some pain is fraught;
Our sweetest songs are those that tell of saddest thought.

Yet, if we could scorn
Hate and pride and fear,
If we were things born
Not to shed a tear,
I know not how thy joy we ever should come near.

Better than all measures
Of delightful sound,
Better than all treasures
That in books are found,
Thy skill to poet were, thou scorner of the ground!

Teach me half the gladness
That thy brain must know,
Such harmonious madness
From my lips would flow,
The world should listen then, as I am listening now!

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 16.09.2013

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Percy Bysshe Shelley - Skřivánkovi







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)