Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Aby se odlišil od spisovatele Karla Čapka, přidal si Karel Matěj Čapek podle rodného kraje k svému jménu ještě přídomek Chod. Narodil se v Domažlicích, kde vystudoval gymnázium. V Praze se dal zapsat na práva, ale zalíbila se mu žurnalistika a stal se redaktorem nejprve olomouckého Našince, pak pražského Hlasu národa, Národní politiky a Národních listů, deníků vesměs velmi konzervativního zaměření. V novinách začínal od píky, vystřídal všechny rubriky a důvěrně se seznámil s nejrůznější problematikou českého politického i kulturního života. Pravidelně se věnoval divadelní, a zejména výtvarné kritice, zastávaje právě tak jako ve své publicistice často stanoviska krajně zpátečnická. V Národních listech, jejichž konzervatismus ve 20. letech ještě zesílil, setrval Čapek až do roku 1925. I v posledních letech svého života byl tento prozaik a publicista velmi aktivní, jak o tom svědčí jeho romány, povídky i polemiky. Zemřel roku 1927 v Praze.

DÍLO:

Základní rysy Čapkovy prózy tvoří vypravěčský talent, podrobná znalost životních stylů různých společenských vrstev a mnoha profesí, schopnost nalézt závažný sociální nebo psychologický konflikt a postihnout typičnost jeho nositelů.

Romány: Nejzápadnější Slovan (1893); Kašpar Lén mstitel (1908); Antonín Vondrejc (1917-1918); Turbina (1918); Jindrové (1921); Větrník (1923); Vilém Rozkoč (1923); Řešany (1927)
Povídková tvorba: Z města i obvodu (1913); Siláci a slaboši (1916); Ad hoc! (1919); Experiment (1922); Humoreska (1924); Psychologie bez duše (1928)