Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1927

Volné pokračování románu Vilém Rozkoč, zabývající se otázkou umělecké morálky člověka.
V románu se setkáváme s Vilémem znovu po letech, po skončení 1. světové války, kterou prožil na francouzském bojišti. Při návratu domů uvízne v městečku Řešany, jež kdysi zažilo Rozkočovu slávu i jeho pád. Zde vytvoří dílo, které znamená jeho uměleckou rehabilitaci.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1957 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 183.

OBSAH:

Sochař Vilém Rozkoč se vrací z ciziny do vlasti. V jakési pohraniční stanici mu ujede vlak, Rozkoč za ním spěchá v krupobití, nachladí se, onemocní a procitne až po těžkých tyfových horečkách v řešanské nemocnici. Řešany mají na něj nepříjemnou vzpomínku. Modeloval jim totiž nedávno sochu děkana Vašaty, řešanského lidumila, odlitek však zničil jako plagiát. Rozkoč tehdy nedodržel smlouvu a z Řešan uprchl. Nyní, zdráv tělesně i duševně, se zavazuje dílo dokončit, jenže obec mu místo toho raději zadala vytvořit památník světové války, a tak se Rozkoč s chutí pouští do práce na tomto zadání.

Současně v něm ale uzrává plán nové práce. Zaslechl na místní akademii Smetanovu Vltavu, hranou na harfu slepou začátečnicí Anežkou. Tak v něm vzniká tvůrčí námět k sousoší "Smetana a jeho múza". Rozkoč na něm pracuje velmi tvrdě, slepá novicka Anežka je mu modelem múzy. Rozkočův hlas jí připomíná zemřelého milence. V iluzi, že jedná se svým milým, překonává veškerý ostych a je mu plně k dispozici.

Obě práce zajistily Rozkočovi slavné jméno a místo asistenta na umělecko-průmyslové škole. Pro něj bylo už na čase, maloměstské poměry se mu již zcela zprotivily, je rád, že se odtud vymanil, třebaže krátký a náhodný pobyt v nich mu získal uměleckou slávu. Jedinou památkou na Řešany je jeho choť, plavovlasá mlynářova Markétka, kterou si odtamtud odvádí...