ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Čapek-Chod Karel Matěj (*21.02.1860 - †03.11.1927)

­­­­

Jindrové

Groteskní i tragická lidská komedie rodu Jindrů je příběhem o krutosti osudu i o vítězství člověka, který dokáže nepodlehnout životnímu ztroskotání.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. Jindrové. 10. vyd. Praha: Odeon, 1978, s. 356. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Rudolf Skřeček. Doslov Dušan Jeřábek, ilustrace Rastislav Michal.

FORMA:

Věnování mrtvému synovi.
3 díly.
1 díl - 6 kapitol
2 díl - 5 kapitol
3 díl - 5 kapitol

OBSAH:

Díl první

Jindra Pavák starší žil v mládí v Praze. Jeho matka byla Angličanka, otec bohatý pražský soukeník. Jindrovi ještě nebylo 18 let, když se seznámil s 16letou Boženkou Nekušovou. Začali spolu chodit a Boženka otěhotněla. Jindra o tom napsal matce, ta přijela, vyplatila Boženčinu matku a syna odvezla s sebou do Anglie.

Jindra vystudoval indologii v Oxfordu, oženil se s krásnou Mabel a odjel pracovat do Kalkaty. Mabel se tam zapletla s jistou "domorodou výsostí" a pohlaváři odeslali Jindru ze země, aby předešli skandálu.

Vrátil se tedy do Prahy, provdal nejstarší ze svých tří sester za ředitele otcova závodu a náhodou našel svého syna - Jindru. Dozvěděl se, že Boženka zemřela (její druhý manžel ji bil a také měla podlomené zdraví kvůli kyselině, s pomocí které se pokusila zabít), a protože otčím s hochem zle zacházel, odvedl si ho Jindra st. s sebou.

Nejdůležitější otázka, kterou mu Jindra ml. ještě téhož dne položil, byla, jestli není jeho otec Němec - "Němci neumí česky a jsou zlí."

Jindra st. si nechal narůst knír (aby vypadal víc jako tatínek), najal byt a přehlásil malého Jindru do předměstské měšťanky. Nový třídní si však na Jindru ml. stěžuje, Jindra st. přijde domů nazlobený, a když si Jindra ml. nechce sundat čepici, uštědří mu výprask. Pak ale přijde na to, že pod čepicí má Jindra velkou ránu (kluk Lojza Poniklý ho úmyslně zranil při hře). Honem jdou k lékaři. Rána se zanítí a 9 týdnů je to s Jindrou ml. zlé. Přece se ale nakonec uzdraví a víc se s otcem sblíží.

Jak jde čas, začne se Jindra ml. zajímat o přírodní vědy. Dostane se na vysokou školu a věnuje se medicíně, zvláště pak očnímu lékařství. Syn a otec chodí často spolu - stejně oblečení, velmi si podobní, ve společnosti jim začnou říkat Jindrové.

Otec a syn se ještě více přimkli jeden k druhému, když Lojza Poniklý prozradil (a rozneslo se to), jak to bylo s Jindrovou maminkou. Jindra ml. měl nakročeno k doktorskému diplomu, ale zaskočila ho první světová válka.

Díl druhý

Jindra ml. dostane dovolenou z války (nebojoval, ale sloužil v lazaretu), aby mohl dodělat doktorát. Otec mu představí spolek, do kterého si uvykl chodit: vodní a sluneční klub Opálka. Jeho noví přátelé mu pomáhají vytvořit ilustrace k jedné indické pohádce, kterou přeložil. Jindra ml. se ve společnosti necítí příjemně a po jednom mírně skandálním výroku mladé filozofky Jiřiny odchází. Ještě téhož večera však doprovází Jiřinu domů.

Jindra otci vyčte, že se schází s tak pochybnou společností. Otec je dotčen a se synem nemluví, a když už, tak pouze anglicky.

Jindra ml. se znovu potká s Jiřinou, která si mezitím ostříhala vlasy, protože jí je Jindra st. pochválil, a sblíží se. Potom už se setkávají denně a roste mezi nimi silná, ale přísně cudná a platonická láska. Jednou ho Jiřina pozve, aby za ní přišel o půlnoci. Jindra by byl ztratil hlavu a přišel, ale pak, jako by zaslechl matčin hlas, se rozhoduje jinak. Chce Jiřinu dalšího dne na své promoci požádat o ruku.

Vztah mezi Jindry je velmi chladný. Rozepře narůstají a ani jeden není ochoten slevit ze svých postojů. Jindra ml. má dokonce dojem, že otec schválně rozšiřuje třídní rozdíl mezi nimi, když mu přezíravě vyplácí kvartální podporu.

Na Jindrovu promoci dorazí celá Opálka, kterou tam pozval jeho otec. Jiřina však přijde velmi pozdě, takže ji Jindra nemůže požádat o ruku ve své promoční řeči, jak měl v úmyslu. Celá společnost jde pak slavit do hospody. Na oslavě už se Jindra ml. málem vysloví, když jsou přerušeni vojáky. Opálka se nepovšimla, že se hraje "hymna národů" (Gott erhalte) a nepovstala. Jindra ml. ještě hájí Jiřinu jako svoji nevěstu před majorem, jenž ji urazil. Celou Opálku odvedou na komisařství. Otec a Jindra se tam konečně smíří. Jindra ml. je zbaven důstojnické hodnosti, odeslán na frontu jako prostý vojín a po demobilizaci má ještě jít na čtyři měsíce do vězení. Jeho otec i Jiřina si mají v různých koncentračních táborech odpykat kratší trest.

Díl třetí

Jindra ml. se dostane k praporu, který jde pod příslibem dobytí svatováclavské koruny na téměř jistou smrt. Potká se tam se starým známým Lojzou Poniklým. Odpustí si navzájem svoje prohřešky a domluví se, že se pokusí přeběhnout k nepříteli. Zkusí to při zběsilém útoku, Lojzu však těžce postřelí a Jindra raněn ztrácí vědomí.

Následkem zranění ztrácí Jindra jedno oko zcela a druhým je schopen vnímat jen silné světelné jevy. Zotavuje se v nějakém jihofrancouzském městečku, kde se o něj náhodou stará otcova žena Mabel.

Přijde za ním také Lojza, který se z čistého průstřelu zotavil docela rychle, a oznamuje Jindrovi, že válka končí a oni budou moci jet domů.

Jindra ml., Lojza i Mabel odjedou do Prahy až po několika měsících. Jindru však čeká strašné překvapení. Jiřina žije s jeho otcem a je těhotná.

Jiřina to přijde Jindrovi ml. vysvětlit: Stala se milenkou jeho otce až poté, co přišla zpráva o zmasakrování Jindrova pluku. V zoufalství nad jeho smrtí ji zlákalo, jak moc mu byl otec podobný. Vyčte však Jindrovi nedostatek odvahy a ten jí v reakci na to nabídne sňatek. Jiřina vděčně přijímá.

Jindra se setká s otcem a anglicky mu nakáže, aby odjel s Mabel pryč z Čech a už se nevracel. Jedinkrát se před definitivním rozloučením obejmou, ale odpuštění v tom není.

Jindra ml. a Jiřina se vezmou. Je mezi nimi však hradba vědomí, že dítě, které bude navenek Jindrovým synem nebo dcerou, bude ve skutečnosti jeho nevlastním bratrem či sestrou. Během Jiřinina těžkého porodu Jindra zjistí, že už nevidí vůbec a chce skočit do Vltavy. Zabrání mu v tom však pláč novorozeného dítěte. Švagrová ho dovede dovnitř a Jindra ml. si láskyplně pochová Jindru nejmladšího. Hradba mezi ním a Jiřinou je překonána, zbývá jim však jen jediný polibek, než Jiřina následkem porodu umírá.

ZNAKY:

Er-forma. Postavy románu podléhají svému značně ironickému osudu. Jindra st. sice v Kalkatě zaníceně studuje Kamasutru, ale nedokáže se věnovat vlastní živé ženě. Jindra ml. jako oční lékař ztrácí zrak. Jiřina, která si ho chtěla uchovat alespoň vztahem s jeho otcem, jej kvůli tomu v konečném důsledku ztrácí. Válka je vykreslena jako zbytečná a ničivá záležitost. Vyzdviženo je odpuštění a slitování.

CITÁT Z KNIHY:

Jindru popadl děs kreatur před blížícím se nebezpečím smrti, zvlášť drtivý, nutno-li ke všemu vyběhnouti mu vstříc, a mráz přejel mu po kyčlích až ke kolenům. Pohlédl stranou po Lojzovi, s nímž se před chvíli ještě předstihoval v zapírání nejživočišnějšího ze všech lidských hnutí, ale neviděl víc, leč že úsvit pokročil tak daleko, že lze rozeznati obrysy černých postav. Ohlušující porůzný, ale hustý praskot - ruční granáty, vržené útočnými hlídkami do nepřátelského zákopu, explodovaly - vrátil mu vědomí už bez mrazení, herda mezi lopatky, nevědomo od koho, pomohla mu výpadným náspem do branky mezi překážkami, za nimiž vyrojený prapor se rozvinul, a Jindra s ním hned pádil kolem hadru-mrtvoly na drátu pnící a kolem zcepenělého, mokrého, jako ke škubání opařeného havrana dále za řevu všeho vojska, jejž si uvědomil teprve, až se sám přistihl při tom, že také a ze všech sil řve, aniž věděl, když začal. Ztratil úplně všechnu sebevládu, pozbyl naprosto svého individua, a neznaje jiného chtíče než chovati se navlas tak jako ostatní, stal se částicí celku, který v nejdoslovnějším uskutečnění nevydaného hesla "Všichni za jeden muž" stal se jediným mužem-obrem, řítícím se vpřed za řevu silou svou vzteklého, výší svou úzkostného.
I stalo se, že tento muž-obr klopýtl, kobrtnuv tak, že se ještě jen taktak vzchopil, aniž upadl. Ale bývalo by mu lépe, kdyby zůstal ležet, nebyl by letěl dál do své vlastní záhuby, setrvalou prudkostí, kterou nebyl s to náhle zastaviti, ačkoli se vůdčí duše tohoto obra, velitel jeho, o to marně pokusil.

(str. 283-284, třetí díl)

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 02.09.2010

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Karel Matěj Čapek-Chod - Jindrové







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­