Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1966. Přeložil a doslov napsal Václav Černý. Verše v textu přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 731.

OBSAH:

Chudý šlechtic jménem Alonso Quijano většinu svého času trávil čtením knih o potulných rytířích. Tyto knihy ho doslova pohltily a v jeho hlavě se zrodila myšlenka, že on sám je potulný rytíř. Zvolil si jméno don Quijote de la Mancha a svému koni začal říkat Rocinante. Navzdory svým přátelům - faráři, bakaláři, holiči, neteři a hospodyni - se vydal do světa provozovat rytířské řemeslo. Svému sousedovi Sanchu Panzovi slíbil vladařství či nějaký ostrov, když pojede s ním jako jeho zbrojnoš na svém oslovi. Sanchovi připadali kousky dona Quijota (například když mu větrné mlýny připadaly jako obři, proti nimž musí bojovat, nebo když se snažil přimět pastýře, aby prohlašovali, že paní jeho srdce Dulcinea z Tobosa je nejkrásnější ženou na světě) jako projev naprostého bláznovství, později se ale donu Quijotovi podařilo Sancha přesvědčit, že vše zlé, co se mu děje, je vinou zlých kouzelníků, kteří nechtějí, aby získal slávu z boje, a proto přeměňují obry ve větrné mlýny a podobně. Dona Quijota a jeho zbrojnoše potkávalo velké množství dobrodružství a setkávali se s nejrůznějšími lidmi, jež jim vyprávěli své příběhy. Don Quijote se vydal do Barcelony, kde se konal souboj rytířů. Toho se nakonec nezúčastnil, neboť ho v souboji porazil Rytíř bílého měsíce a chtěl po něm, aby se na rok vrátil do své vsi a po tuto dobu přestal vykonávat své řemeslo. Rytíř bílého měsíce byl jeho přítel bakalář Carasso, což ale don Quijote nevěděl a splnil jeho podmínku. Po návratu domů dostal horečku a v posledních dnech svého života se mu vrátil rozum, přestal si myslet, že je potulný rytíř a uznal, že byl bláznem. Naposledy se vyzpovídal ze svých hříchů a sepsal závěť. Zemřel smrtí přirozenou ve své posteli jako Alonso Quijano Dobrák.

HLAVNÍ POSTAVY:

Hlavními postavami této knihy jsou bezpochyby:
don Quijote - bláznivý šlechtic Alonso Quijana, jenž byl přesvědčen, že je potulným rytířem a jeho srdce patří Dulcinee z Tobosa, nejkrásnější ženě světa; v ostatních věcech, jež se netýkají potulného rytířstva či něčeho podobného, projevuje obrovskou moudrost a znalost.
Sancho Panza - zbrojnoš dona Quijota, který uvěřil v existenci potulného rytířstva, ve spoustě věcí také projevuje velkou moudrost, ale do své řeči míchá jedno přísloví za druhým, aniž by rozmýšlel, zda jsou vhod.
Rocinante - kůň dona Quijota; společně s oslem Sancho Panza doprovázeli hlavní hrdiny na všech jejich výpravách a dobrodružstvích

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha se mi vcelku líbila. Nejvíce mě bavily příběhy osob, které hrdinové knihy potkávali na svých výpravách a kterými autor obohacoval tuto knihu, neboť by zajisté bylo nudné, kdyby se celá kniha točila jen okolo dona Quijota a jeho zbrojnoše.