ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Tolstoj Lev Nikolajevič (*09.09.1828 - †20.11.1910)

­­­­

Vojna a mír (1. díl)

Na plese, který pořádá Anna Pavlovna Šererová, se sešlo mnoho významných šlechticů Petrohradu. Mezi jinými tu byla mladičká kněžna Bolkonská, krásná Heléne, Ippolit a také Piere. Piere na tento ples přišel hlavně proto, aby potkal svého přítele Andreje Bolkonského. Také chtěl říci v takovéto významné společnosti svůj názor na politiku. Anna Michaljovna Drubecká, která se sama na tento ples pozvala a seděla prozatím tiše a neupoutávala na sebe žádnou pozornost. Když však spatřila kníže Vasilije, přispěchala za ním a začala ho přemlouvat, aby se přimluvil za jeho syna a daly ho ke gardě. Anna M.D. přemlouvala dlouho a úprosně, až nakonec Vasilij povolil a také zčásti proto, že mu něco říkalo, že s ní bude mít ještě v budoucnosti nějaké střety a že jí teď bude lepší ustoupit. Boris byl tedy přeložen ke gardě, avšak ještě zůstal v Moskvě, protože si potřeboval opatřit uniformu. Do sálu vešel kníže Andrej. Na jeho tváři bylo vidět pohrdání všemi těmi lidmi, co v tom sálu byli a hlavně jeho ženou. Když však spatřil Piera, jeho tvář se mu rozjasnila a pozval ho na večeři. U večeřě se Piere rozmluvil s Andrejem o tom, že stále neví, jaké si má vybrat povolání. Zda se nechat přidělit k jízdní gardě nebo být diplomatem. Jejich rozhovor přerušila kněžna Bolkonská. Začala Andrému vyčítat, že ji opustí a že půjde do války a že ji odloučí od všech přátel a pošle na venkov ke své sestře a otcovi. Po této hádce, kdy kněžna odešla do ložnice si lehnout, se svěřil Andrej Pierovi, jak ho trýzní manželství a radil mu, ať se nikdy nežení. Že nemůže už nic vykonat, co vykonat chtěl, že manželství mu nasadí pouta a už nic neudělá. Proto se vydává do armády. Piere také slíbil Andrému, že už nezavítá do společnosti Anatola, že mu to může jednoho dne uškodit. Piere slíbil, ale tento večer neodolal, aby odjel. Přijel do domu Anatola a opil se. Spolu s Anatolem a Dolochovem se vrhli do ulic. Dolochov byl důstojník střední postavy a nebyl bohat a také naměl žádné styky. Vydali se k herečkám, aby si užili a když na ně přišli policisté, aby je uklidnili, vzali jednoho strážníka a přivázali ho na záda medvědovi, které ho měli s sebou. Medvěda i se strážníkem pustili do vody a nechali je tak. Za tento přestupek byli všichni tři potrestáni vyloučením z Petrohradu. Piere jel za otcem do Moskvy. Otec však byl připoután k smrtelné posteli a nepřál si mluvit s Pierem.
U Rostovů se slavil svátek dvou Natálií. Sešla se tam velká společnost. Hrabě Iljič Rostov, který celou tuhle oslavu organizoval, byl již velmi vyčerpaný. Po jednou přiběhla do hlavního sálu všechna mládež a navodila veselou atmosféru. Nataša, mladší dcera hraběnky, měla nyní třináct let a společně s její patnáctiletou sestřenicí Soňou utíkaly napříč sálem a začaly cosi vyprávět hraběnce. Za nimi vešli do sálu Nikolaj s Borisem a malým Péťou. Nikolaj s Borisem se zrovna se všemi loučili, protože se dali k armádě. Zatímco Boris šel ke gardě, mladý Nikolaj Rostov se dal k husarům. Nikolaj se dal do řeči s Julii a velmi se usmíval. Soně tenhle pohled na jeho bratrance dral srdce. Se slzami vyběhla z hlavního sálu a začala plakat. Nikolaj ji viděl a šel za ní. Jak ji našel, políbil ji a slíbil, že bude milovat vždycky jenom ji. Na tento ples byl pozván také Piere, ale ke konci plesu byl zavolán k hraběti Bezuchovi, že se blíží jeho poslední minuty, že si ho nechává zavolat. Piere byl zmatený a nevěděl vůbec, co má dělat. Ann M.D. jela s ním a vedla ho na každém kroku a radila mu. Piere si radit nechal, protože tušil, že to je dobré. U hraběte Bezuchova přebývaly nyní tři kněžny, které se o něho staraly. Byly to sestřenice od knížete Vasilije. Tito lidé byli jedinými přímými dědici velkého jmění, které hrabě Bezuchov vlastnil. Avšak Vasillij se obával, aby hrabě nesepsal závět, ve které by všechno odkazoval Pierovi. Kdyby také hrabě zanechal dopis, kde chce přijmout Piera za vlastního, vše by zdědil on. A jeho obavy se potvrdily. Když zašel za nejstarší kněžnou, aby se jí zeptal, zda byla takováto závět sepsána, vzpomněla si, že jednoho dne přijela Anna M.D. a mluvila s hrabětem Bezuchovem. Poštvala proti hraběti všechny tři kněžny a Vasilije a proto sepsal novou závěť. Když se tihle dva příbuzní vydali za hrabětem, aby napsal, že ta závěť, kde byl dědicem Piere, je neplatná. Avšak Anna M.D. znova zakročila a zdržela je do té doby, kdy přišla proštřední kněžna a oznámila, že hrabě skonal. Piere se tedy stal hrabětem Petrem Krilovičem Bezuchovem, který vlastnil velké bohatství. Vasilij se ujal, protože Piere nevěděl, co si má počnout. Vasilij s ním odjel do Petrohradu, kde mu podstrkoval svojí dceru Helénu. Dlouho se v něm neprobouzely žádné city, ale jednou si začal všímat její krásy a věděl, že je všichni dávají k sobě a že je to neodvratitelná věc. Tušil, že to není správné, aby se s ní oženil, ale už nemohl vycouvat. Zanedlouho byla svatba...
V lysých Horách, na panství knížete Nikolaje Andrejeviče Bolkonského, očekávali příjezd mladého knížete Andreje s kněžnou. Zde tento nepříjemný a velmi soběstačný kníže žil se svou dcerou Marjou a její společnicí mademoiselle Bourienne. Jak přijel kníže Andrej s kněžnou, měla Marja z návštěvy obrovskou radost. Avšak otcův režim nesměl být nijak narušen, a proto návštěvu přijal až za dvě hodiny. Na druhý den kníže Andrej odjížděl do války. Rozloučil se s Marjou, která mu dala přívěšek, jenž ho měl ochránit a měl náboženský námět. Kněžna Marja byla ošklivá a velmi nábožná. Poté se rozloučil se svou těhotnou ženou a šel do pracovny svého otce, který si ho zavolal. Dal mu dopis, který mu měl zajisti dobré postavení a při odchodu se s ním rozloučil křikem.
V říjnu roku 1805 byla ruská vojska rozložena ve vesnicích a městech arcivévodství Rakouského. Z Ruska přicházely stále nové a nové pluky. Jedenáctého října se připravoval jeden z pěších pluků k přehlídce před vrchním velitelem. Vrchní velitel Kutuzov spolu s rakouským generálem a se svou svitou obcházeli pluk, aby Kutuzov ukázal, jak jeho vojska potřebují nové boty, doplnit zásoby a obnovit další důležité věci. Mimochodem ve svitě, která Kutuzova doprovázela, byl i mladý kníže Andrej. Ale prošel velkou změnou. Jeho tvář nabyla radostného dojmu a neměl chmurnou náladu, která ho doprovázela v Petrohradu. Když si ho Kutuzov po přehlídce zavolal, aby opatřil jisté listiny, Andrej se dozvěděl o porážce Rakušanů s Bonapartem. Začalo v něm panovat jakési vzrušení, protože si byl vědom, že touto událostí je už půlka války prohraná. Kutuzov tedy dále postupoval směrem na Zlín a Andrej se rozjel směrem na Olomouc, kde měl vyřídit pár méně důležitých záležitostí. V Olomouci se druhého dne dozvěděl, že Bonaparte začal postupovat i z druhé strany, jež byla zaopatřena - ovšem Bonapartovi se podařilo touhle překážkou projít. Byl si vědom, že armáda, kterou vede Kutuzov, je ve vážném oohrožení. Proto se rozjel ke Kutuzovi. Kutuzov už všechno věděl a vzhledem k tomu, že protivník se k němu blížil z obou stran a on potřeboval rychleji než on dojít do Zlína, kde ho budou čekat posily a kde doplní vybavení a zásoby, které jeho armádě chybí, potřeboval protivníka zdržet. Proto poslal čtvrtinu své armády, aby zdržela protivníka. Záměr se podařil. Byl však vyvolán střet, který ale skončil dobře pro Rusko. Mladý Rostov byl zraněn, ale jeho ruka byla vyléčena. Nikolaj při jedné přehlídce, kde zahlédl císaře, byl rozjařen a veselý, protože už jen pohled na jeho panovníka budilo úctu a oddanost, se kterou sloužil. Kratce poté se uskutečnil střet s Francouzi. Byla to bitva tří císařů u Slavkova. Z této bitvy jako vítěz vzešel Bonaparte. Kníže Andrej, který byl v této bitvě vážně raněn, ležel na poli v bezvědomí skoro celý den. Když se probral, tak ho Bonaparte zpozoroval a nechal ho ošetřit. Avšak se závěrem, že jeho dnům konec, ponechal ho ve vesnici.
Mladý Rostov si spolu s Děnisovem vzal dovolenou a jel navštívit rodinu. Děnisov byl jeho vedoucí a velmi dobrý přítel. Rodina ho nadšeně přivítala a nemohla se ho vynabažit. Rostov byl zván na nejrůznější plesy a večírky. Na jednom večírku se seznámil s nám už známým Dolochovem. Stali se dobrými přáteli. Na jedné sešlosti se naproti usadil hrabě Bezuchov. Dolochov ho proti sobě poštval, protože hraběnka Bezuchova ho s ním podváděla. Dolochov byl vyzván na souboj (ruská ruleta). Dolochov z toho vyšel se zraněním a Piere měl duši velmi zmatenou. Jen tak doma seděl a hleděl do prázdna, protože si uvědomil, že hraběnku nemiluje a nechápe důvod svého činu. Hraběnka se mu protivila. Sic byla hezká a pro ostatní symbol úcty a vznešenosti, jemu se hnusila. Když přišla do pokoje, aby se zeptala, co to mělo znamenat s tím Dolochovem, že s ním nic neměla, Piere ji vyhnal a odjel do Petrohradu. Při cestě tam potkal jednoho muže, který byl zednář. Tento muž mu vyprávěl o zednářství a Piere se stal zednářem (náboženství). Začal tedy vykonávat zednářskou funkci a snažil se pomáhat druhým. Dlochov, který se uzdravil za péče jeho matky, se velmi skamarádil s Rostovem. Děnisov se zamiloval do sestry od Rostova, do Natašy, která měla v té době patnáct let. Nataša je velmi okouzlující a radující se ze života. Každý o ní říká, že je hotový poklad. Dojde to k tomu, že Děnisov požádá o její ruku, ale marně. Proto už odjede zpátky k pluku. Dolochov byl čím dál více u Rostovů a nebylo to kvůli Nikolajovi ale kvůli Soně a později ji požádal o ruku. Soňa ale stále milovala Nikolaje a odmítla ho i přes přemlouvání staré hraběnky. Dolochov se cítil uražen a všechno dával za vinu Nikolajovi a proto ho jednoho dne pozval na pitku, která byla jakousi rozlučkou, než odejde do armády. Dolochov vyzval Nikolaje, aby s ním hrál karty. Nikolaj prohrál velkou čásku, kterou musel splatit do příštího dne. Nikolaj byl velice zarmoucen, že musí sdělit hraběti, aby mu půjčil. A rodina Rostovů se nacházela ve finanční krizi a proto si musel starý hrabě tyto peníze vypůjčit. Nikolaj se cítil velmi proviněn a jel zpátky k pluku, kde prožíval svoje štěstí. Tam od něho odešla všechna trápení a žil tam štastně.
Starý kníže v Lysých horách obdržel dopis, ve kterém ho Kutuzov informoval o tom, že jeho syn Andrej byl zraněn, ale že se nenašlo tělo. Neví co se s jeho tělem stalo. Neví zda je na živu. Starý kníže ukázal ten dopis dceři Marji a dohodli se, že tuhle zprávu neoznámí mladé kněžně do té doby, dokud neporodí. Starý kníže všem už hlásal, že jeho syn je mrtvý a už mu objednal pomník. Jednoho dne mladá kněžna začala rodit. Zavolali lékaře. Kněžna Marja spěchajíc naproti lékařovi, který jel dosti pozdě, se srazila ve dveřích s Andrejem. Kníže Andrej, ale šel za svou ženou, u které byla od začátku porodní bába. Kněžna měla hrozné bolesti a porodila syna. Ale záhy zemřela. O syna se začala starat Marja. Andrej odjel na vzdálenou vesnici, kde byl zcela osamotě. Jednou touhle krajinou projížděl hrabě Bezuchov a zastavil se u mladého knížete na návštěvu. Povykládali si a Piere počal s obavami vyprávět o zednářství a Andrej se k němu přidal. Jeli na návštěvu ke starému knížeti. Piera si oblíbili všichni. A to i starý kníže, což je co řict, protože tento člověk vycházel s málokým. Andrej začal znovu žít. Jel do Petrohradu a začal se pohybovat ve společnosti. Jednou šel na ples, kterého se zúčastnil i panovník a již podruhé tam potkal Natašu. Zamiloval se do ní, bylo jí sedmnáct. Byl o hodně starší, měl přes třicet. Ale ona měla v sobě takové kouzlo, kterým Andreje okouzlovala a probouzela k životu. Nataša byla do něho taky zamilovaná - až po uši. Andrej začal k Rostovým jezdit čím dál více a netajil se láskou k Nataše. Andrej se s Natašou zasnoubil. Jel za otcem, aby se s ním domluvil. Chtěl od něho povolení k svatbě. Otec byl rozhořčen a namítl, že nejdříve za rok. Proto Andrej požádal Natašu o ruku a za rok že se vezmou. Andrej potom odjel se léčit do Německa. Nikolaj si vyžádal znovu dovolenou, protože ho k tomu donutila matka. Matka mu poslala už mnoho dopisů, ve kterých je popsána jejich krize, protože nemají dosti peněz. Chce, aby jim Nikolaj pomohl, protože otec na to již nestačí. Nikolaj přijede a znovu se zamiluje do Soňi a když oznámí matce, že si ji potom hodlá vzít, matka začne šílet. Chtěla totiž, aby se oženil s Julií, která teď po bratrech zdědila velký majetek a jim by to pomohlo z té prokleté finanční situace. Proto začla Soně říkat ošklivá slova a Nikolaj se s matkou pohádal. Udobřila je Nataša. Nikolaj a Nataša se měli jako sourozenci hodně rádi. Nikolaj znovu odjel na vojnu. Matka onemocněla a kníže s dcerou a Soňou jel do moskvy, kde potřeboval prodat jistý pozemek, aby se aspoň z části dostali z krize. Za tu dobu co tam byli, se Nataša zamilovala do Anatola Kuragina. Chtěli spolu utéct, což by byla velká hanba a pošpinila by jméno Rostovů. Avšak Soňa zabránila tomuto útěku. Piere, který se o tomto dozvěděl, šel za Natašou, aby jí řekl, že Anatol už je dávno ženatý a že je to podvodník. Nataša onemocněla a byla ve velmi zlém stavu. Mezitím již přijel kníže Andrej a o všem se dozvěděl. Dělala jakoby se nic nestalo, protože jí ještě před svým odjezdem dal právo k tomu, že si to může kdykoli rozmyslet a zamilovat se do jiného. Nataša věděla, že si všechno pokazila, dokonce možná i celý život a byla z toho velmi zarmoucená. Svěřila se Pierovi, že chce jenom aby ji Andrej odpustil. Že si nezaslouží, aby ji znovu miloval, ale ať jí odpustí. Piera, který ji ještě než vešel k ní do pokoje chtěl pokárat za její činy, se zmocnila lítost. A tímto končí první díl...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: dajuskaaa, 22.12.2004

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Lev Nikolajevič Tolstoj - Vojna a mír (1. díl)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­