ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Benešová Božena (*30.11.1873 - †08.04.1936)

   
­­­­

Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (3)

Novela líčí proces "citové výchovy" mladičké Věry, zasažené v citlivých okamžicích dospívání první srážkou s cizím světem dospělých.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydala Mladá fronta v Praze roku 1984.

DĚJ:

Skončila první světová válka. Věra Lukášová přišla o oba rodiče, vychovává ji proto její babička, která jí lásku najevo moc nedává.

Věra našla starý sešit o příběhu španělských šlechticů - donu Pablovi a donu Pedrovi. V příběhu ale úryvky chybí, a tak si malá Věra příběh domýšlí. Svůj červený míček tedy pojmenuje don Pedro a modrému říká don Pablo, sebe pojmenuje dona Elvíra.

Věra se seznámí se studentem Jaroslavem Kohoutem. Nejprve si z Věry Jaroslav utahuje, později se spřátelí.

Věrka se dozví se, že ve městě žije pan Láb, jenž umí španělsky, tak se za ním vydá. Návštěva ale nedopadne zrovna nejlépe. Věra jde s babičkou na hřbitov, potká tam pana Lába. Ten se s babičkou domluví, aby za ním Věrka chodila. Při návštěvě ale pan Láb Věrku osahává, a tak ho Věrka udeří a on omdlí. Věra si myslí, že ho zabila a vše řekne Jarkovi. Ten se vydá za panem Lábem podívat, ten je naštěstí naživu.

Babička nechce, aby se Věra s Jarkem kamarádila, ti ale ví, že jejich přátelství nemůže zničit.

HLAVNÍ POSTAVY:

Věra Lukášová - malá, chytrá
Jaroslav Kohout - student, chytrý, přátelský

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka chtěla tímto dílem poukázat na generační rozdíl mezi babičkou a její vnučkou a chtěla přiblížit dětskou fantazii.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Próza. Objevuje se zde často přímá řeč a dlouhá souvětí.

CITÁT Z KNIHY:

A ruka, vrásčitá, ale pevná, odrazila Jarku, až klopýtl, chytla Věru za rameno a táhla ji, jako by byla neživým předmětem, který třeba zachránit z hořícího místa.
"Nešťastnice! Vždyť jsi přece měla jít k panu Lábovi! Vždyť jsem tě poslala k ušlechtilému starému pánu, aby ti vyčistil hlavu od nepřístojných myšlenek! A ty? Ty se místo poučení od moudrého starce potloukáš s nějakým cizím klukem! Ó Věro, nešťastná dcero nešťastné matky, co z tebe bude? Vždyť se mi ani teď již nechceš podívat do očí!"
Ale Věra se do nich podívala velice klidně jen malinko soucitně a řekla zbytečně hlasitě:
"Ty tvoje verše, babičko, přece jen nejsou docela pravdivé. Já věřím v přátelství bez klamu vzápětí. To jenom staří ..."
Dál to Jarka již nezaslechl, ale napřímil se zase v celé výšce a znovu zazářil:
"Ona je opravdu geniální! Nic mi nemusí již slibovat, všecko je v tom, co řekla teď. Ale já jsme přece také geniální - a svět bude náš. Záleží na nějakých šesti letech? Potom se zase uvidíme, babička na nás už nevpadne a dědek bude dávno v pekle!"

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Luciiina, 10.10.2009

­­­­

Diskuse k výpisku
Božena Benešová - Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (3)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)