Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Šoa v překladu znamená úplně zničené neboli zkáza. Synonymum k tomuto slovu je holokaust, což je používaný výraz pro hromadné vyvraždění asi 6 milionů Židů nacisty. Pronásledování Židů začalo zbavováním některých jejich práv, sestěhováním do menších bytů a příkazem nosit šesticípou žlutou hvězdu s nápisem Jude, a skončilo převezením do vojenské pevnosti Terezín, odkud je transportovali do vyhlazovacích koncentračních táborů v Polsku, zejména do Osvětimi, kde většina z nich zahynula.

V literatuře nalezneme téma šoa například v povídce Kchonyho cesta do světa od Ladislava Fukse. Příběh vypráví neznámý vypravěč o svém spolužákovi Kchonym, kterého i s jeho otcem otrávila v bytě svítiplynem jeho chorá maminka, čímž zabila i sebe.
Dalším příkladem je báseň Dneska je jasno... od Petra Ginze nebo deníkový záznam Jiřího Ortena z 27. října 1940 s názvem Zákazy. Obě tato díla vyprávějí o zákazech a povinnostech všech Židů. Nesměli například chodit do kin, divadel nebo na koncerty, nesměli vycházet po osmé hodině večer, mohli nakupovat jen v čase od 11 do 13 hodin a od 15 do 17 hodin, nesměli vlastnit žádné domácí ani hospodářské zvíře a museli mít všichni oholené hlavy. Jiří Orten napsal ještě s tematikou šoa báseň O čem ví tesknota.
V povídce Brutus od Ludvíka Aškenazyho vypráví opět neznámý vypravěč o psovi jménem Brutus, kterého musela jeho majitelka paní Hebká odevzdat, protože byla Židovkou. Bruta se ujali a vycvičili ho jako dáviče. Při jedné své akci narazil na svou bývalou paní, ale včas ji nepoznal a zakousl se jí do nohy. Jeho bývalá paní po chvíli zemřela a Brutus pak vyl na měsíc...