ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Camus Albert (*07.11.1913 - †04.01.1960)

­­­­

Cizinec (6)

Hlavním hrdinou je úředník Mersault (křestní jméno nevíme, nevíme ani jak vypadá; popis omezen na pár nicneříkajících poznámek, přepokládáme ze vztahu k ženám, že se jednalo o mladého celkem pohledného muže)

I. část
Mersault jede do útulku na vigilii a pohřeb jeho matky, je velice vyčerpaný a těší se domů. Neprojevuje žádné známky lítosti, nechce se naposledy podívat na tělo, bavit se s jejími přáteli, kouří v přítomnosti rakve...

Zřízenec pohřebního ústavu: "Byla to vaše matka?" "Ano." "Byla již stará?" "Dost stará," řekl jsem.

Druhý den potká u vody bývalou kolegyni z práce Marii, jdou do kina a pak k němu. Seznámí se se sousedem Raymondem, který se chce pomstít nevěrné přítelkyni. Napíší jí dopis, aby litovala a vrátila se. Vše klapne a Raymond, o němž se říká, že se nechá vydržovat pochybnými ženštinami, ji zmlátí. Mersault se s ním spřátelí a dosvědčí na komisařství, že mu byla nevěrná, i když nevěděl, jestli to byla pravda.

"Teď jsi opravdový kamarád," prohlásil Raymond, nezáleželo mi na tom, jestli jsem jeho kamarád, ale vypadal, že o to vážně stojí.

Jednoho dne pozve Raymond Mersaulta i s Marií na návštěvu k příteli. Bydlí na pláži, je horký letní den, koupou se, vše probíhá bez problémů. Až do okamžiku, kdy se jdou muži projít na pláž; dva Arabové je sledovali (jeden je bratrem Raymondovy bývalé), poperou se, odnáší raněného Raymonda, ten se chce mstí, ale Mersault mu to vymluví a vezme si revolver k sobě. O něco později se jde projít sám a opět narazí na Araba. Když v záři slunce vidí, že má v ruce nůž, z ničeho nic několikrát vystřelí...

II. část
Vyšetřovací vazba. Při vyslýchání odmítá přes radu jeho advokáta přibarvovat skutečnost, mluví pouze pravdu nebo mlčí. Obtěžuje ho neustále dokola opakovat, co se přesně stalo. Zvyká si na celu - spí, jí, čte dokola jeden článek novin. Po navštěvě Marie si uvědomí, že je na svobodě lépe, dříve tuto změnu ani nepostřehl.

Už dávno mi přestala psát. Taky mě napadlo, že by mohla být nemocná nebo mrtvá. Beztak bych se to nedozvěděl, vždyť nám nic toho druhého nepřipomínalo, nic nás k sobě nepoutalo než naše těla, teď už stejně odloučená. Ostatně od tohoto okamžiku mi byla Mariina památka lhostejná. Mrvá mě přestala zajímat.

Po 11 měsících se konal soud. Nejprve se nemohl soustředit na proces kvůli mouše v soudní síni (stále lhostejný), teprve pak se mu množství lidí začalo proměnovat ve známé tváře. Předvoláni byli jeho přátelé, ředitel a zřízenec starobního ústavu, Marie. Prokurátor postavil svůj názor na nemorálnosti tohoto člověka, jeho neschopnosti se podřídit běžným nárokům společnosti. Do celého případu mu nahrála smrt Mersaultovy matky. Obvinil jej z chladnokrevného vyhoštění matky do útulku a bezcitného chování před rakví nebožky. Požadoval trest smrti. Považoval jej za monstrum.

"Tak je vlastně obžalován z vraždy nebo že pochoval matku?" "Ano, já tohoto člověka viním, že pohřbil matku se srdcem zločince!" volal prokurátor.

Po nezdařilé řeči advokáta a vlasní nevoli předstírat, že cítí litost nebo že vůbec něco cítí, byl Mersault shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Několikrát odmítl kaplana. Přes den spal, v noci čekal s obavami na svítání, chtěl být připraven. Začínal doufat, že bude omilostněn, jeho povaha se začínala měnit. Nečekaně jej navštívil kaplan, snažil se jej přesvedčit ve víru v Boha. Avšak Mersault nechtěl ztrácet poslední chvíle svého života kvůli Bohu. Jeho řeč jej rozčilovala a vyvrcholila v nečekaný výbuch hněvu. Kaplana mu museli vytrhnout z rukou, po jeho ochodu se opět uklidnil, ale něco se změnilo. Uvnitř jakoby se právě otevřel všem krásám světa. Vzpomněl si na maminku a citil, že byl a vlasně je štastný, jen si přál nebýt tak sám.

Mohl jsem si už jen přát hustý dav diváků, který mi přijde na popravu a uvítá mě pokřikem plným nenávisti.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: da15, 01.05.2007

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Albert Camus - Cizinec (6)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­