Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• praktická příručka o čtení a čtenářství, veřejných knihovnách a o tom, jakým způsobem vytěžit co nejvíce informací z přečteného textu

Úvod

Tato knížka je věnována V. Fischerovi, dělníku v Rokycanech. Neznáme se zblízka, nikdy jsme se neviděli. Píšeme si. Naše dopisy nejsou dopisy milenců. Začali jsme debatou o hře "Generace" a od těch dob (třeba jednou za čtvrt roku) si na sebe vzpomínáme a povídáme si o tom a o onom na světě. Můj milý přítel je mi po letech náhradou za dělníky-kamarády, kterých jsem měl plno ve svém mládí, za ony dobré a statečné hochy, kteří mně z "plátýnka" cizího ušili k maturitě kabát, s nimiž jsem sedával za letních nocí po mezích a četl Tolstého "Bílé otroctví". Než jsme se rozešli, přísahali jsme si, že "věc lidstva" neopustíme, že budeme pracovat dále pro solidaritu a jiné krásné věci na světě - kde jsou tyto pěkné chvíle?
Vracejí se.
I jsem novému příteli povděčen za to, že je mohu prožívat znova.
Hledám jemu podobné bytosti, ocitám se zase ve svém ovzduší. Jednou se mi ve spaní (opět po čase!) zdálo, že zase utíkám z domova ze studií někam mezi horníky, abych mezi nimi zmizel a dozrál pro "věc lidstva"...
Co mohu pro ni hned udělat dnes?
A tu mi posílá můj nový přítel dopis, z něhož cituji tento oddíl:

"Předplatil jsem si 'Var'. Čtu 'Kulturu lidství', 'Cesty a cíle' a teď začínáni odbírat čtrnáctideník 'Člověk'. Své kamarády bez ustání do studia literatury přímo honím. Mým zamilovaným autorem je Balzac - zvláště jako vzor pracovníka mne přímo fascinuje. Své filozofické zápisky jsem rozšířil, ale posledním časem bezohledně vtírá se mi do hlavy myšlenka, zda bych se neměl pohřbíti na 10 let do soukromí a studovati - odpusťte domýšlivosti - latinu, řečtinu, frančtinu, angličtinu a ruštinu. Mám však obavu, že nemám k tomu dosti schopností, ale vůli a čas nebál bych se tomu věnovat a třeba i život, jen kdybych měl trochu naděje... Němčině se učím. Nedomnívejte se, že toto vyjmenování řečí je nahodilé. Chtěl bych studovati v originále Platona, Shakespeara, Balzaca, Dostojevského, jako čtu i Masaryka, neboť vidím v nich ztělesněnu určitou ideu. Platon - rozum, Shakespeare - život, Balzac - iluze, Dostojevský - svědomí, Masaryk - pravda. Tyto věci jsou pro mne výrazem sil životních a já bych rád o každém z nich něco napsal, třeba jsem si toho vědom, že nenapíšu nic nového. Má zásluha byla by pouze v tom, že bych se chtěl pokusiti o to, zhotoviti k nim klíček, když ne klíč.
Touto myšlenkou zabývám se již delší čas a činím malé pokusy v organizaci myšlenek. Moje sbírka citátů přivedla mne na tuto myšlenku. Žel, že spisy těchto autorů jsou tak drahé a kromě toho často se nedostanou! Vypůjčit si je pouze - nemá pro mne ceny, neboť já potřebuji je míti stále u sebe, bych mohl při tvorbě myšlenkové prohlédnouti samotnou knihu, zda neodporuje mým domněnkám. A pak je třeba činiti někdy do knihy poznámky a to činiti v knize vypůjčené pokládám za nevhodné. Jsem však přesvědčen o tom, že časem i tuto obtíž odstraním..."
Můj milý přítel připomněl mi obsahem svého dopisu velmi živě činorodou vůli starého kamaráda z mladých let Františka S. Byl to obyčejný přadlák, ale byl mně milejší než celá oktáva gymnázia v X. Spolykali jsme spolu všelijakou literaturu, hovořili o ní a vzmohli se i na všelijaký čin. František S. věděl, že tištěná písmena jsou hodnoty, a nikoliv značky, a tak jsme si vzali např. před odvody za oněch dob Ruskinovu "Korunu z plané olivy" a opisovali na bílé čtvrtky papíru citáty proti válce a vojáčkování. V noci jsme je roznášeli a přibíjeli na telegrafní tyče podél silnice, kudy měli jít druhý den chlapci k odvodu. Ať si toho všimne, kdo chce - my vykonali svou povinnost.
Kamarád z mládí i můj nový přítel jsou členy velmi známé rodiny, která bude hrát čím dále tím větší úlohu v dějinách nové práce pro člověčenstvo. Tato rodina bude mít, poněvadž chce být z činorodého zájmu správně a řádně informována, a nikoliv balamucena jenom nějakou agitací, čím dále tím větší význam národní, hospodářský, kulturní i politický. Možnosti jsou jí dány dobré, tak jako jsou dány každému, kdo chce skutečně intenzivně pracovat. Je zcela v rozpočtu pravděpodobnosti, že budeme žádat, aby aspoň 50 % našich veřejných činitelů bylo právě z této rodiny. Jsou političtí a kulturní myslitelé, kteří čekají od těchto čím dále tím přesněji informovaných lidí ozdravění poměrů v celé Evropě. Práce "pro lidstvo" není už dávno romantismem a jenom úzké obzory, v nichž jsme se kdysi potáceli a žili, způsobovaly, že byla vůbec romantismem, neboť kdybychom - řekněme jako hlupáčci - byli s Františkem S. v mládí utekli bez rozmyšlení mezi horníky, možná že - kdybychom byli měli věc našich horníků opravdově neustále v hlavě a srdci - byli bychom dnes v československé vládě nebo seděli někde v mezinárodním úřadě práce a konferovali v Anglii s MacDonaldem a Shawem, Webbem, Thomasem, Snowdenem, Clynesem, ve Francii s Briandem i komunisty, v Itálii se syndikalisty i anarchisty a v Německu, v Rusku, ve Skandinávii se všemi, kdož to myslí se sociálním pořádkem co nejvážněji...
I odhodlal jsem se napsat pro tuto činorodou rodinu knížku o tom, jak se může číst s perem v ruce, jak se má číst vůbec, jak se dají organizovat výpisky atd. Žádná učená pojednání. Žádné nudné kapitoly pro vědce o vědecké práci. Knížku pro mého milého přítele Václava Fischera, pro mého bývalého přítele Františka S. (žije-li ještě), praktickou příručku o praktickém čtení. Dvě okolnosti dodaly mně trošičku odvahy, abych to udělal hned a prostě tak, jak si to představuji:
Projevy prezidenta Masaryka o nutnosti literárního a politického vzdělání pro každého (Paříž, 17. října, řeč k Barr?sovi) a
malá knížka berlínského profesora Bedřicha Kuntze: "Die Technik der geistigen Arbeit" (Heidelberg 1923, 3. a 4. vyd.), kterou jsem si studoval sám pro sebe. Rozhodl jsem se, že zpracuji výpisky z této publikace a jiné výpisky z prací německých, holandských a francouzských knihovníků pro svoje čiperné duševní příbuzné.
Prezident Masaryk vyjádřil se od 17. října o celé otázce konstruktivní práce z četby ještě jasněji a přesněji. Cituji:

"Jak již před válkou i teď jde o řešení sociálních problémů. Smím říci, že socialismus u nás velmi správně postupuje, že tvoří část vládní koalice, a to od samého počátku. Jestliže proti této politice byla od cizích socialistických stran vznášena dokonce obžaloba, mohu si to vyložit jen z nepochopení světové situace a vlastních úkolů socialismu. Jsem si toho vědom, že vývoj ve všech státech ukazuje nalevo. V tomto rozpoznání nedám se mýlit dočasným a místním odklonem napravo a jsem si také vědom, že také naše politika musí býti sociální doopravdy, reformní a tvůrčí. Avšak válka a vývoj poválečný neodstranily pouze starý režim, nýbrž doufám také tu zvláštní revolučnost, která právě starým režimem byla vyvolána a udržována.
Politika republikánská, demokratická musí býti ve všech oborech kulturní v nejlepším slova smyslu. Pravá demokracie bez vzdělanosti jest nemožná. Mluvívám-li o odbornictví a vzdělanosti v politice, nežádám proto učenosti. Hlavní věcí je: Myslit, pozorovat a pak tvořit. Nedávno jeden Američan krásně vytkl podstatu praktické, a tudíž i politické moudrosti životní asi takto: Moudrost určuje správný cíl, vědění a věda znamenají vědět, jakými prostředky jich dospěti, a ctnost a mužnost jest poznání uskutečňovat a provádět."

Vidět, milý příteli Václave Fischere, že otázka je dána hezky ze široka. Jak to má čtenář provádět, aby skutečně hodně myslel, pozoroval a - tvořil? Hlavně: jak má čtenář tvořit? Vy děláte si aspoň seznam citátů, chcete se učit anglicky, rusky a francouzsky, "organizovat myšlenky" - tady máte pro sebe a všechny vám podobné dobré, snaživé, sociálně užitečné lidi příručku, jak se asi dá číst a něco dělat. Ozvou se jistě lépe a praktičtěji informovaní lidé - dobrá! Druhé vydání bude lepší.

Vánoce 1923

M.