ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

de La Fontaine Jean (*08.07.1621 - †13.04.1695)

­­­­

Bajky (11)

  • přeložil E. Hermann

Král Alexandr a zvířata

Alexandr, který sám sebe synem boha a pánem světa nazýval, rozkázal jednou, aby všecko zemské tvorstvo, lidé, zvířata, ptáci i ryby jemu poklonit se přišli. Když vůle panovníka po celém světě se rozhlásila, nastalo ve sněmích zvířat rokování veliké. Posud nepodrobila se tato část zemského živočišstva nikomu; však nyní jednohlasně bylo usneseno, aby odebralo se ku králi poselstvo, kteréž by podrobení-se zvířectva oznámilo a zároveň poplatek složilo. Za řečníka byla zvolena chytrá opice, a na koně, osla a velblouda naloženo velké břímě peněz ze zlata a stříbra co dar pro krále. Vydali se na cestu.
Po dvoudenní chůzi potkali lva. "Aj," zvolal tento radostně, "já jdu s vámi jednou cestou, abych také dar svůj králi odevzdal. Však ač lehký jest můj náklad, přece mi jest velmi nepohodlný, a vám to neublíží, ponesete-li o nějakou maličkost více; já pak prost jsa tíže všeliké spíše budu s to, abych vás bránil, kdyby nás lupiči přepadli." S těmi slovy vložil svůj dar pro panovníka k ostatnímu nákladu a kráčel s posly.
Opět uběhlo několik dnů cesty, tu přišli do krásného údolí, kde hojnost bylo ptactva, zvěře. Lev jal se náhle naříkati: "Oh! ach! mně jest velmi zle, mne všecko v těle pálí; již musíte jít beze mne, přátelé; však zanechte zde moje peníze."
Ochotně otvírají jeho průvodčí vak, aby majetek mu vrátili.
Lev, spatřiv ve vaku mimo své peníze ještě množství jiných, s přetvářkou zvolal: "Je-li možno! mé zlaťáky mají v pytli mladé, a jak krásné, veliké!" A vztáhnuv tlapy shrábl peněz takové množství, že jich jen málo v pytli zůstalo.
Poslové netroufajíce si lvu odmlouvati smutně ubírali se k Alexandrovi oloupeni o své bohatství. Stěžovali si sice na lva násilnictví, avšak valně nepořídili: Alexandr mlčky vyslechl stížnost jejich, a lev bez pokárání ušel trestu. -
Vrána vráně oči nevyklove.

Kůň a jelen

Za pradávných časů byl kůň svobodným zvířetem; neznaltě sedla, uzdy, postraňků a ostruh, ni vozu a těžkých nákladů, neb toho tenkráte člověku k žití nebylo třeba.
Tu stalo se, že znepřátelil se hřebec s jelenem a chtěl ho stíhat; ale jelen byl jako střela a kůň nemohl ho dohonit. I uchýlil se ke člověku s prosbou, aby mu pomohl jelena potrestat. Muž byl mu po vůli, vložil na koně sedlo, uzdu a třemeny, a vyhoupnuv se na něj pronásledoval jelena; brzy ho dostihl a oštěpem usmrtil. Kůň vzdával vřelé díky svému mstiteli a chtěl zas do lesa se vrátit.
"No tak," řekl muž, "já tě pomstil, nuže služ mi za to; mohu tě teď potřebovat, a tobě dobře u mne se povede!" A již vedl koně do stáje, která se stala jeho vězením.
"Ach, ach," vzdychal kůň, "proč byl jsem tak pomstychtivý, teď pozbyl jsem za to svobody!" Bylo pozdě, zahynul v otroctví.
Ať pomsta sebe více těší, přece jest příliš draze vykoupena, dán-li za ni statek, bez něhož vše ostatní ceny nemá.

Ztracený poklad

Užíváním statků vezdejších stanou nám se tyto teprva užitečnými, a zakopáme-li poklad v zemi, je to tak, jako bychom ho neměli.
Lakomec jeden trpce nahromaděné jmění hluboko zahrabal a sám jsa nuzně živ, stále klopotil se, aby k majetku svému nových peněz mohl přikládat. Jedinou radostí jeho bylo, každodenně na skvoucí se zlato pohlížet, a při pohledu tom byl blažen.
Chytrý soused vyčíhal jedenkrát lakomce, kterak poklad svůj ukrýval, i odnesl v noci na to žluťáčky, aby darmo v zemi neplesnivěly.
Jaká byla žalost našeho lakomce, když druhého dne zlatý důl svůj viděl prázdný. Naříkal a vlasy s hlavy rval si, pěstí zoufale se v prsa bil. Muž jeden, který k tomu nahodil se, s útrpností ptal se, proč tak běduje?
"Ó jmění mé je pryč, ukradeno!" lkal lakomec.
"A kde bylo uschováno?"
"Tu v zemi, kde teď prázdná díra!"
"A proč pod zem zakopal jsi statek svůj, což vedem válku? Proč jsi nenechal své peníze ve příbytku svém, abys každou chvíli z nich bráti mohl?"
"Co ti napadá? Což myslíš, že zlata tak snadně nabýváme, jak je vydáváme? Nikdy jsem se ho ani netknul!"
"Ah to ovšem jiná!" odvětil mu tazatel; "tedy polož na místo, kde dříve byly peníze, třeba kámen, ten ti právě tolik prospěje jako zahrabané dukáty."

Skřivan a jeho mláďata

Skřivan jeden se opozdil se stavbou svého hnízda a pozdě kladl vajíčka. Hnízdo jeho nacházelo se uprostřed pole osetého pšenicí, která jižjiž dozrávala. S úzkostí odlétala samička pro potravu svým mladým, s úzkostí vracela se zpět, neboť se obávala, že co nejdříve již přijdou ženci položit pšenici. I uložila mláďatům svým, aby na vše pozor dala, co se bude kolem dít.
Sotva že odletěla, přišel kdysi majitel pole se synem na obilí se podívat a pravil k tomuto: "Již čas, synu, abychom pšenici požali; spěš k našim přátelům a požádej je, aby zítra časně ráno s kosami se dostavili, bychom pšenici položili." Pak odešli.
Samička vrátila se domů, a s úzkostí jí mláďata vyprávěla, co otec se synem hovořil.
"Nemějte strachu, děti, a spěte klidně," spokojeně řekla matka, "neb nikdo nepřijde." A skutečně z pozvaných nikdo se neobjevil.
Samička opět odletěla pro potravu přikázavši dětem, aby zas na vše pozor daly. Brzy přišel otec se synem a vida pšenici netknutou rozhněval se na své přátele a zvolal: "Jdi ke strýcům našim, hochu, a požádej je jménem mým, by zítra co nejčasněji s kosami sem přišli a pšenici síci mi pomohli; že k podobné službě jim budu ochoten."
Mladí skřivánci strachem umírali a zděšeni matku o tom zpravili; ta však je konejšila: "I dnes ještě pokojně spáti můžete; ničeho se nestrachujte, neboť ani ze strýců žádný se nedostaví."
Když rolník se synem třetího dne na pole přišel a viděl, že také strýcové nezachovali se podle žádosti jeho, pravil rozhorlen: "Již na nikoho nesmíme spoléhat, nýbrž jenom sami na sebe. Zítra jak se rozední, přijdeme sem sami s kosami a požneme, co nám síly postačí, aby pšenice nepřezrala." Po těch slovech odešli.
Když matka skřivánků od svých dětí o této rozmluvě se dověděla, zvolala: "Nyní teprva jest čas, abychom útěkem se zachránili!" A než se večer snesl na dědiny, odletěla se svými mláďaty s pole pšeničného, aby vyhlídla si jinde útulek.

Drvoštěp a Merkur

Drvoštěp ztratil svou sekyru, kteráž mu každodenního chleba dobývala. Marně ji hledal a nemoha ji nalézti hlasitě hořekoval, neboť neměl peněz, aby si koupil sekyru jinou, bylať ztracená sekyra jediným jeho majetkem. Zoufale naříkal: "Ó má sekyra! ó má sekyra ubohá! Joviši, navrať mi ji, neboť bych musel míti za to, žes ty mě o ni připravil."
Bohem Jovišem hnul nářek drvoštěpův, i vyslal k němu ze sídla svého Olympu boha Merkura. Ten zjeviv se drvoštěpovi pravil: "Sekyra tvá není ztracena; poznal bys ji? Myslím, že jsem ji nalezl." A vytáhl sekyru zlatou, kterou drvoštěpovi ukazoval. Tento však odpověděl: "Ta není mou, nežádám ji." Ukázal mu Merkur sekyru stříbrnou, ale i tu drvoštěp odmítl. Konečně mu bůh ukázal sekyru pravou. "Ta jest moje!" zvolal drvoštěp; "budu spokojen, obdržím-li tuto." - "Máš míti všecky tři," odvětil bůh Merkur, "v odměnu za svou poctivost." A dal drvoštěpovi všecky tři sekyry.
Příběh tento se rozhlásil, a ihned pospíšili si jiní drvoštěpové ztratiti své sekyry, i jali se pak naříkat, že král bohů Joviš nevěděl koho dříve poslechnouti. Posel jeho Merkur zjevil se zase křiklounům a ukázal každému sekyru zlatou. Každý hned se hnal po zlaté sekyře volaje: "Ta jest má!" Však Merkur místo zlaté sekyry dal každému ránu do hlavy co trest za jich nepoctivou lživost.
Nelži a spokoj se tím co máš, toť jest nejjistější, a nechtěj nabývati statků způsobem nepoctivým.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 13.04.2017

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Jean de La Fontaine - Bajky (11)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­