ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

de La Fontaine Jean (*08.07.1621 - †13.04.1695)

   
­­­­

Bajky (2)

  • přeložil E. Hermann

Vlaštovka a ptáčata

Jedna vlaštovka na svých cestách mnohému se naučila a mnohých nabyla zkušeností. Kdo mnoho viděl, podrží mnoho v paměti a snadno stane se bystrým. Naše vlaštovka vždy předvídala každou i nejmenší bouřku, a ještě než vypukla, oznámila ji lidem. Kdysi uzřela rolníka, kterak len zasívá. Ihned shromáždivši hejno malých ptáčků kolem sebe rolníka jim ukázala a pravila: "Zde vizte zlého muže, kterak símě vrhá v zemi, kteréž vás o bratry, sestry, o rodinu i o život připraviti má. Neboť vzroste z toho len, z něhož sítě připraví se na vás, ve kterých snad mnohý z vás uvázne. Jest mně vás líto, neboť co mne se týče, já dovedu nebezpečí uniknout a klidný koutek si nalézti. I radím vám: sneste se dolů a zrnko po zrnku ze země vyklovejte a snězte. Ne o sebe starost mám, umímť se vyhnouti takovým nástrahám, věřte mi."
Však čeho dostalo se vlaštovce za dobrou výstrahu i radu? Výsměchu od celého množství, neb ani jediné ptáče neuznalo moudrost staré, zkušené sestry, která mnoho krajin shlédla, a ani jediné zrnko nebylo vyklováno.
Len vzešel a zelenal se. Tu znova přiletěla vlaštovka a radila známým svým: "Vytrhejte sazeničku po sazeničce, dokud je čas, neb o život váš jde."
Však zakřiklo ji množství: "Co tě napadá? Kde nabrali bychom zobáků, abychom to pole zpustošiti mohli? Tvá rada je nemoudrá!"
Len zatím dorostl a zrál. Vlaštovka naposled k nevěřícím ptákům přilétla. "Neposlechli jste rady mé, a len uzrál. Nuže slyšte poslední mou radu: Jakmile obilí sklizeno bude, a lidé nejsouce zaměstnáni polemi svými osidla klásti vám počnou, nepoletujte, zůstaňte ve svých hnízdech, aneb odleťte jinam, následujte příkladu čápů a jiných ptáků. Avšak ne, vy nemůžete přes moře jako my, musíte zde zůstati; tedy skryjte se do starých zdí a dutých stromů, do tmavých děr, ať nelapí vás člověk, zlý váš nepřítel."
Ptáčata nenechala ji domluvit; křikem ji přerušila, a vlaštovka odlétla. Ptáčkové pak dováděli a nástrahám lidským se nevyhnuli. A jaký toho byl následek? Neminulo dne, aby neviselo v sítích mnoho opeřenců za nožky nebo křídla chycených, nebo docela uškrcených. Pozdě nahlédli pravdivost slov vlašťovčiných.

Ponaučení:
Pozdě mnohý bycha honí,
v neštěstí když slzy roní.

Spor vlka s liškou před opicí

Kdysi stěžoval si vlk, že byl okraden, a obžaloval co zloděje svého souseda lišáka, jenž dosti špatný život vedl. Za soudce zvolili si opici, a každý sám se hájil. Co opice se pamatovala, nebylo tak zapletené pře; potila se na své soudné stolici, nestačila poslouchati žaloby vlka a důkazy jeho, obhajování-se a vyvracování lišky. Konečně moudrý soudce takto nalezl: "Znám vás oba dlouho, přátelé; jste oba stejní darebové a zasluhujete trestu; ty, vlku, proto, že žaluješ, ač ti nic odcizeno nebylo; ty, liško, pak proto, že nečiníš rozdílu mezi svým a cizím." Dobře tak soudil op, domnívaje se, že nepochybí, odsoudí-li oba.

Kocour a stará krysa

Mourek byl strašným nepřítelem myší a přísahal rodu jejich smrt a záhubu. Také se ho myši bály daleko široko víc než jedu a pasti; skrývaly se ve svých děrách, a žádná netroufala si vylézti na světlo denní. Když kocour již delší čas myši nespatřil, vymyslil si lest a stavěl se oběšeným; pověsil se zadními tlapami na prkno hlavou dolů. Vidouce to myši nemyslily jinak, nežli že Mourek ukradl někde kus pečeně nebo sýra, nebo že někoho poškrábal nebo nějakou jinou škodu způsobil, a za trest že byl oběšen. I těšily se už na pohřeb nenáviděného nepřítele a odvážily se vylézti ze svých skrýší. Však tu oběšenec náhle obživl, skočil na nohy a vrhl se na myši, jichž mnoho hned zakousl.
"Však ani vy mě neujdete," volal za prchajícími, "vaše díry vás nezachrání, ujišťuji vás."
Dobře předpověděl, neboť brzy potom opět je ošálil. Pobílil si srst moukou, skrčil se do otevřené díže do mouky a očekával příchod myší; ty také daly se oklamat, přiklusaly a zaplatily odvážlivost svou životem. Jediná stará krysa, která v půtce o svůj ocas byla přišla, nedůvěřovala kocouru a dávala výstrahu náčelníku myší: "Mně se ta hromada mouky nechce líbit, a mám podezření, že skrývá nějakou past na nás. Co mne se týče, nic neprospěje kocourovi býti moukou, já bych se neodvážila blíž, i kdyby v pytli byl."

Ponaučení:
Opatrnost jest matka moudrosti.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 14.11.2008

­­­­

Diskuse k úryvku
Jean de La Fontaine - Bajky (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)