ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

de La Fontaine Jean (*08.07.1621 - †13.04.1695)

­­­­

Bajky (12)

Rybička a rybář

Z rybičky stane se ryba, zůstane-li živa; ale kdož by byl tak bláhovým, aby na to čekal, neboť není jisto, zdali se později podaří polapiti rybu, kterou jsme co rybičku propustili.
Na břehu řeky chytil rybář kapříka sotva na píď dlouhého. "Nic nevadí," řekl vida svůj lov, "toť začátek tabule a hodů; do koše s ním!" Tu počal kapřík svým způsobem mluviti: "Co se mnou počneš? sotva stačím na půl sousta. Nech mě, ať se ze mne stane kapr, a pak si mne zas ulov. Nějaký velmož by mě pak koupil za velký peníz, kdežto teď je třeba nejméně sto takových trpaslíků jako já na jeden talíř."
"Co na tom?" odvětil rybář. "To vše ti nic platno není, rybičko, ještě dnes večer budeš usmažena a posloužíš mi za pochoutku."
Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.

Liška bez chvostu

Stará, prohnaná liška, vražednice slepic a lovkyně králíků, neobyčejnou náhodou uvázla jednou v železech. Podařilo se jí sice vyváznouti z pasti, avšak musela v ní zanechati svůj chvost. Stydíc se za to přála si, aby všecky lišky byly bez ohonů, i pravila kdysi ke shromážděným liškám: "K čemu je to závaží neužitečné, kterým smítáme všechno bláto se stezek? Co nám prospěje ohon? Pryč s ním, nechť si ho každá uřízne!"
"Tvá rada dobrá jest," řekla jedna z lišek; "však obrať se a my ti odpovíme."
Po těch slovech strhl se mezi liškami takový smích, že ubohá ohonu zbavená liška nemohla ke slovu se dostati. Marno bylo přemlouvání, žádná liška nechtěla o useknutí chvostu ničeho slyšeti.

Chytré služky

Paní jedna měla dvě služky, kterým hojně práce ukládala. Jakmile den se rozbřeskoval a kohout na dvoře zakokrhal, již byla paní vzhůru a šla budit služky, aby se daly do práce. Služky byly by si často rády ještě pospaly a proto měly zlost na kohouta, jenž kokrháním svým příchod dne oznamoval; i umínily si, že kohouta zabijou, domnívajíce se, že pak budou moci déle spáti.
Zabily tedy kohouta, tím však si nepomohly; neboť paní neslyšíc již kohouta měla strach, aby nezaspala, a vstávala nyní tím časněji a budila také služky často ještě v noci.
Tak se dostaly služky s deště pod okap.

Kůň a vlk

Vlk vyběhnuv z jara ven z lesa na paseku zaradoval se velmi, když tu spatřil pásti se statného koně. Těšil se už na dobrý lov a litoval jen, že místo koně to není ovce, kterou by ihned zadávil; neboť kůň byl mu příliš silným odpůrcem, i bylo třeba lsti užiti, aby jej zmohl.
Volně blížil se vlk ke koni a započal s ním hovor. Vydával se za ranhojiče, jenž každou nemoc dovede vyléčit, a nabídl koni svou lékařskou pomoc řka: "Že tě vidím zde volně se probíhat bez pout, nasvědčuje tomu, že nejsi úplně zdráv; protož jen mi sděl, co ti schází, a já dojista za krátko tě uzdravím beze vší odměny, z pouhého přátelství."
"Mám bouli na zadním kopytě," řekl kůň.
"Toť nejchoulostivější ze všech částí těla, podrobena tolika rozličným nemocem," odvětil vlk lékař; "znám se v léčení neduhu toho a s ochotou ti posloužím." A již číhal jenom na příležitost, jak by silnějšího koně nejlépe ostrými zuby svými popadnouti mohl, aby jej roztrhal.
Kůň, který tušil úmysl vlkův, pozvedl zadní nohu, by vlkovi onu bouli ukázal; když pak vlk se dosti přiblížil, udeřil jej kopytem tak mocně do tlamy, že mu skoro všecky zuby vyrazil.
"Dobře tak se mně stalo," řekl smutně vlk, "nechť si hledí každý svého; chtěl jsem býti lékařem a nebyl jsem nikdy ničím než řezníkem."

Rolník a jeho děti

Zámožný rolník cítě, že se blíží smrt jeho, zavolal k sobě své syny a promluvil k nim takto: "Chraňte se prodati, co jest naším dědictvím po předcích našich; jestiť v tom poklad skryt. Nevím, kde ten poklad jest zakopán, avšak buďte vytrvali a naleznete ho, dojdete cíle. Jakmile bude po žních, rozhrabejte celé své pole všemi směry, překopejte, přeryjte zemi na všech stranách, nenechte ani píď půdy na svém místě, nešetřte ani prací ani časem."
Otec zemřel a synové dali se do díla, převrátili na rub celé svoje role, žádostivi jsouce pokladu. Nenašli sice poklad zlata a stříbra, avšak tím úrodnější byla příští rok půda pilně zpracovaná; i poznali, že moudrý otec chtěl jim dát poučení, důkladná práce že jest pravým pokladem.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 13.04.2021

Ceska posta    
­­­­

Diskuse k úryvku
Jean de La Fontaine - Bajky (12)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­