Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Řím oddych sobě zhloubi. Otroků
již vzpoura zlomena mocí,
lstí, svárem, řadou dlouhých útoků
a bojem ve dne v noci.

Na cestách všude jen krev a krev a krev,
i slunce v krvi se ztrácí,
zní mroucích ston a poraněných řev,
dnes vojsko těžkou má práci.

Šest tisíc křížů musí řadou stát,
ku Kapui kde cesta,
číš ověnčenou by moh pozvedat
dnes vítěz zpupného města.

Šest tisíc křížů v tmavé nebe ční,
šest tisíc mrtvol z nich visí,
a z města jek orgie divoké zní
a v stony mroucích se misí.

V tom Krassus rázem dělil fóra dav,
svým hlasem přehlušil vřavu:
"Kde Spartakus jest? Tisíc jiných hlav
rád za jeho dám hlavu!"

"Ten mrtev," dí otrok, "v zápasu vír
s odvahou, sílu jež budí,
se vrhnul první, pravý bohatýr -
kdes leží s proklanou hrudí."

"Sem s mrtvolou!" hřmí Krassus. "První všech
ta na kříž budiž vbita!"
A nastal v davu shon a ruch a spěch
a smečka otroků hbitá

již vleče zahalené v krev a prach
Spartaka mohutné tělo,
na první kříž s ním sterý paží vzmach...
však třikrát dolů jim sjelo.

A provazy jej spjali, řetězy
a hlavou na dřevo vbili
a potom, jak se sluší vítězi,
ve tvář mu plili a pili.

Číš zněla v orgie hlahol a smích
k oslavě panského Říma,
jenž zkrušil otroků odboj a pych.
Tvář reka tiše dřívá

Je psán v ní hluboký, vítězný klid,
jen v oku otázka klíčí:
Ó lidstvo, nežli vzplá jitra ti svit,
co křížů ještě se vztyčí!