Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak mám tebe plnou duši

Tak mám tebe plnou duši,
že víc nemá svlačec rosy,
když jej ze sna slunce vzruší
zrána padnouc do rákosí;
a má duše stále prosí:
Smiluj se! Vždyť lásky v tobě
více, nežli píseň tuší!

Zvon, když rozhoupá se v plese,
nemá v ňadrech tolik zvuků
a pták písní tolik v lese,
srdce nemá tolik tluků
jak ty, když svou bílou ruku
na čelo dáš v požehnání,
co se blaha na mne snese!

Jako ve snách stále žiji,
kam jen hnu se, hudbu slyším,
jednu sladkou melodii,
od květin až k hvězdným výším
zvukem prudším a zas tišším!
Věř, dřív neztichne ta píseň,
až svou skráň v tvém klínu skryji.

Jdou mračna přes hor vrcholy

Jdou mračna přes hor vrcholy,
mé dítě!
Jdou mračna přes hor vrcholy,
jest rychlý jejich shon a chvat.
Já ptal se: "Smím tě míti rád,
mé dítě?"
A ty jsi řekla: "Nikoli!"
Ty nevíš, jak to zabolí,
mé dítě!

Zář luny mrakem prokmitla,
mé dítě!
Zář luny mrakem prokmitla.
Týž pablesk též v tvém oku vzplál,
když na tvou lásku jsem se ptal,
mé dítě!
V něm láska tvá ti ulítla
a nadějí mi zasvitla,
mé dítě!

Víš, co to šumí topoly,
mé dítě?
Víš co to šumí topoly?
Ó, každý ten strom dávno ví,
co srdce srdci odpoví,
mé dítě!
Než řeknou ústa "nikoli",
již napřed srdce povolí,
mé dítě!

Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá

Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá,
můj život bez ní v jeseni strom holý,
rty dívčí květ jsou, který vždycky zvolí,
když zpívat chce, má píseň zádumčivá.

Než znal jsem tebe, holubičko snivá,
já znal jen to, co ve životě bolí,
teď znám, co těší, blaha na vrcholi
jsem pták, jenž s písní k východu se dívá.

Já s písní poprv dotknul se tvých spánků.
Já s písní myrtu vtkal ti v dlouhé vlasy
a s písní zulíbal tě do červánků.

Teď spolu jdem, a nechť se kolem stmívá,
pláč nesmí zrosit zlaté tvoje řasy -
Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá.