Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tvé jméno posvěceno buď,
snad se tak smiluješ přeci,
odvahu vliješ nám v znavenou hruď,
sílu dáš vyhublé pleci.
Jsi otec náš, viď?
Tvé království přijď!
Jsme tu jak hladová ptáčata v kleci.

Hezké to ovšem z faráře úst:
Věčná buď vůle Tvá všady!
Ach, panstvo má věčně jen masopust,
co sedláci zmírají hlady.
Rač to dáti,
Tvá ať platí
vůle víc nežli panské vše spády.

Chléb náš vezdejší dnes, vždy nám dej!
To prosba, každý již pláče;
otčenáš celý v tom, ó vyslyš jej!
vždyť zrnko si najde i ptáče;
my však v životu
ráno robotu
máme a z večera - karabáče.
Odpusť nám, čím jsme hřešili kdys,
však čím na nás hřešili páni,
na nebi soudcem nechť věčným ty's,
když zde jsme týráni, štváni,
jak zvěř v mdlobě,
jim ni Tobě
odpustit, Bože, nemůžem ani.

Však v pokušení neuveď nás,
bychom na jarmo své zvykli,
zapřeli věčný svobody hlas
a proti svým dětem se spikli,
by každý slep
zahodil cep,
jak zvěř by v blátě zašli jsme, znikli.

Od zlého zbav nás, ať je to daň,
desátek, žoldák, či plamen,
syp zlaté zrní Tvoje nám dlaň,
pánům však na hrdlo kámen;
v okamžení
sedlák změní
celý svět v nebeské království - Amen.