Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V den mlhavý kdys u Bystré
lán rodný sedlák oral;
na staré hruše uschlou snět
v tom starý havran slet'
a lidskou řečí zakrákoral:

Ty v potu tváře nadarmo
zde kypříš svoji hrudu,
a darmo budeš síti též,
neb nikdy nebudeš
plod sklízet, věř mi, svého trudu!

Po ptáku sedlák bičem šleh',
leč ten se drzý nehnul,
zrak - rudý jas a chrapot hlas.
Pak zmizel v jeden ráz,
když sedlák pro kámen se sehnul.

Šel domů sedlák poděšen,
v tom s nebes hloubi náhle
červánek vznítil kalný vzduch
a v dáli rudý pruh,
jak v krev by nořil brázdy táhlé.

A v noci vzplály hvězdy dvě
a jejich metly rudé
se třásly v dálce mlhavé
jak slzy krvavé;
To jen sám bůh ví, co to bude!

A sotva vzešlo osení,
sedlák se vidlí chopil,
šel na pány a nastal soud,
a brzy krve proud
ty rodné lány kolem stopil.

A než-li v klasy metalo
to obilíčko boží,
pan hrabě Vilém z Kolovrat
se s vojskem na vsi krad'.
Zda sedlák nyní vidle složí?

A než-li klasy dozrály,
juž konec byl té řeži,
a kde byl ve vsi jaký muž,
na stromě visel juž,
ba stačily juž k tomu stěží.

Pak věšeli je na trámy
u stodol, kolen, stájí,
a v polích v slunce úpalu
to zrálo pomalu -
však mrtvo bylo v celém kraji.

Uzrálo v posled obilí,
leč kdo je sklidí asi?
pár dětí, které zmořil hlad?
žen slabých zástup snad,
jež zármutkem si rvaly vlasy?

Pak přišly bouře. Celé dny
jen s oblohy se lilo.
Co kdys u Bystré sedlák sel,
to nikdo nesklízel,
to zrostlo, hnilo, hnilo.

Nad klasů bahno havran slét'
a děsně zakrákoral:
měl radost z věštby své, neb klet,
co stojí boží svět,
je lán, jejž český sedlák oral.