Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

První dějství, výstup 3.

PETR, ARNOŠT Z PARDUBIC, ŠTĚPÁN, PURKRABÍ a PEŠEK

Vzájemné úklony.

ARNOŠT
Pane vévodo!

ŠTĚPÁN
Bud zdráv, důstojný otče!

ARNOŠT (k Petrovi)
Pan vévoda bavorský.

PETR
Aj - jaké to shledání! Pamatuji se dobře na pana vévodu.

ŠTĚPÁN
Ze slavností krakovských...

PETR
Ovšem, ovšem. To byly časy, pánové! Tak veseli již nebudem. - Ale prosím vás, co říkáte tomu, že jsem posud v Čechách?

PURKRABÍ
Těšíme se tomu, že se Tvé Milosti u nás líbí.

PETR
Líbí! - To je málo, pane purkrabí. Zbožňuji tvou zem a tvého císaře. Nevím věru, kdo je šťastnější, on, že má takovou zemi, či ona, že má takového krále. Nechce se mi odtud. Chtěl jsem již zcela opravdově třikrát odjíždět - po prvé se to nikdy s odjezdem nemyslí doopravdy. - Ale jak odjet, když slavnosti se stíhají jako pršky dubnové. Šťastná to země!

ARNOŠT
Díky pánu nebes, že slavnosti teď se u nás stíhají. Však bývalo hůře ještě před nedávnem. Mor, hlad a zemětřesení stíhaly se tu o překot. Nyní věru šťastný začíná věk této vlasti. My, již jsme zažili dnů zlých, tím více oceňujeme blaho nynější.

PETR
A máme proto podstatné příčiny býti veselými. Nebo jak dáti jen svou vděčnost najevo, než veselosti? Proto já jsem pořád vesel a proto uvázl jsem zde, že je tu tak veselo! Jak pravím, třikrát chtěl jsem odjeti, ale Jeho Milost ani slyšet; nedovolil, přemlouval a já jsem slabý člověk, pánové, já zůstal v naději, že Cypr do moře se nepropadne.

ARNOŠT (s jemnou výčitkou)
A hrob Spasitelův beztoho zůstane i nadále v rukou pohanů.

PETR
Máš pravdu, otče. I o tom mluvil jsem s Jeho Milosti; tak mimochodem, mezi čtvrtým a pátým pohárem mělničiny.

ARNOŠT
A marně jsi se namáhal. Zlaté doly Jílovské dřív vyčerpáš, než v tom Jeho Milost o jiném přesvědčíš. U věci té je svým, a nechť i srdce křesťana nemůže schvalovati jeho náhledy, duch rozumného Vlastimila je pochopuje.

PETR
Tak tedy zůstal j.sem. Viděl jsem Prahu, Vyšehrad i nové město Karlovo, které takřka zázračně vyrůstá před zrakem cizince. Viděl jsem most, kostely, kláštery a koleje vysokých škol a dnes mne blaží Karlštejn svými divy. Pan arcibiskup je mi tu svědomitým a vzorným průvodčím.

ŠTĚPÁN
A nedaruje ti ani jediné iniciálky v misálech a žaltářích. (ironicky) Ó, vzácné umění pana Zbyška, králové obdivují se tobě!

ARNOŠT
Ba, vzácné jest, pane vévodo, vzácnější, než na první pohled zdá se velmožům tohoto světa, již korunami a žezly hrají o blaho národů! (K Petrovi) Však nesmíme mařiti drahý čas, Milosti, čeká nás ještě kaple sv. Kateřiny, ač ne ještě úplně vyzdobená.

PETR
Odpusť, důstojný otče! Pět hodin prohlížíme již malby, svaté ostatky a všecky poklady, které bohatou rukou nakupil zde velký panovník a vzácný bratr náš. Věru, máte v Praze i zde druhé nebeské království, majíce ostatky všech svatých vyznavačů a mučedníků, mnichů a biskupů, panen a vdov. Ostatně myslím a doufám, že zde nejsem naposled.

ŠTĚPÁN
Milost královská přeje si oddechu. Chápu to. Znám to ze zkušenosti, jak unavuje ustavičné sklánění se nad knihami a obrazy. Toť věru horší než pochod v poli nebo honba.

PETR
A nejvíc unavují malby na stropě, důstojný otče; necítím již vaz ani kříž a prosím, bys měl se mnou aspoň do zítřka smilování.

ARNOŠT
Nemám nijak v úmyslu ochotou svou obtěžovati vzácného hostě svého vladaře. Rač vládnouti, pane, časem i mnou dle libosti. Jdu na nešpory do kaple sv. Mikuláše, nalezneš mne tam vždy ochotného k dalším tvým rozkazům. (Pozdravuje všecky) Zatím s Bohem, pánové. (Odejde)

PETR
Mé díky, důstojný otče! (K Štěpánovi) A nyní užijem krásného večera, pane vévodo.

První dějství, výstup 4.

Předešlí bez ARNOŠTA

PURKRABÍ
Mohu něčím sloužiti vzácným hostům?

PETR
Jsi vtělená úslužnost, pane purkrabí.

ŠTĚPÁN
Děkuji, nevím věru...

PURKRABÍ
Pak nebudem déle obtěžovat svou přítomností; pojď, pane Pešku! (Úklony. Odejde s Peškem do strážnice)

První dějství, výstup 5.

PETR a ŠTĚPÁN

PETR
Konečně jsme sami!

ŠTĚPÁN
I pohostinství někdy překáží.

PETR
Jsem rád, že jsem se shledal s tebou, pane vévodo.

ŠTĚPÁN
I mne to těší. Jak se bavíš v Čechách?

PETR
V Praze dobře...

ŠTĚPÁN
A zde?

PETR
Zde mne arcibiskup div již neumořil. Krásné věci kolem, čarovné. Div světa a století je tento Karlštejn ale...

ŠTĚPÁN
Ale?

PETR
Známe se a rozumíme si, pane vévodo. Této dokonalosti a nádheře zdejší chybí koruna.

ŠTĚPÁN
Nerozumím, králi...

PETR
Ta nádhera, ten lesk a přepych, to vše zdá se býti stvořeno kvůli něčemu jinému než kvůli rameni sv. Víta nebo lopatce sv. Anežky.

ŠTĚPÁN
Nechápu, kam směřuješ...

PETR
Soudím jako člověk a tvrdím směle: ta nádhera a přepych, ten lesk a bohatství jsou zde pro - ženu nebo ženy!

ŠTĚPÁN
Pak neznáš císaře...

PETR
Mně arcibiskup Arnošt ničeho nenamluví. (Oba usednou na lavičku) Kvůli korunovačním klenotům vystaví se dobře opevněná věž, ale nikoli zámek, v němž přepych severu si podává ruku s obrazností východní! Pro ostatky svatých zbudují se ovšem nádherné kaple, nikoli však v sousedství jich útulné komnaty, tak malé a těsné, jako hnízda vlaštovčí. Ovšem stačí právě pro dva! A pak ty dvojí schody, jedny obkládané mramorem a zlatem - pro každého; druhé hlemýždí, ukryté, příkré jako tajné cesty vášně, směřující v ráj lásky, kde vám udýchaným klesne v náruč paní vašich snů a myšlenek! Ó, pane vévodo! Karlštejn je dívčí past, kde krok je tlumen brokáty a zrak zdráhající se a blažeností zpitý, když patřiti má okem k oku, tlumen jest odleskem drahokamů.

ŠTĚPÁN
Jsi na omylu, pane. Jest přece světoznáma zbožnost a přísnost Karlova.

PETR
Což vylučuje zbožnost lásku? Naopak láska je též zbožností, pane vévodo!

ŠTĚPÁN
Dej si říci. Karlštejn jest v první řadě určen pro klenoty zemské, v druhé pak jest útočištěm císařovým, když naň doléhají trudy vladařské.

PETR (vstane)
To mi zpíval také celý den arcibiskup, pane vévodo. Ale neměj mi, prosím, za zlé, že ani jemu ani tobě víry dáti nemohu. Znám svět a lidi, Stále, procházeje se nádhernými komnatami, čekal jsem, kdy roz?vine se těžká opona u protějších dveří, kdy vyhlédne z ní kadeřavá hlavinka s úsměvem zvěstujícím nejvyšší blaho lásky a opojení - ale nadarmo. A tak unaven poutí a prohlížením missálů a žaltářů, obrazů Dětřicha Wurmsera, hotových i nedodělaných, stojím před tebou nevyléčen, řekněme třeba ze své fantasie, spíše hladov a lačen nových dobrodružství a výbojů.

ŠTĚPÁN (vstane též)
Pokládá tedy Milost Tvá Karlštejn za jakýsi druh harému, o nichž zpívají dobrodružné zvěsti výprav křížových? U vás, toť ovšem jinak! Přece nerozehřívá zlato cyperských hroznů tvoji krev?

PETR
Mělničina má také své kouzlo, pane vévodo - je sice trpká, jako to mé zklamání ve zdech karlštejnských, ale dovede i přitom rozehřáti srdce a vyjasniti zrak. (Rozhlíží se kolem) Však zde, kde nic, tu nic - ostatky a zas jen ostatky!

ŠTĚPÁN
Dovol jen, králi, jak mohla zmocniti se tebe taková myšlenka! Císař pár měsíců po svatbě, muž starší a usedlý, v státnickém umění, jež jest duší jeho života, skorem zešedivělý - a děvčata - a harém docela! Ne ne, jsi příliš obrazností svou na východě, králi jerusalemský.

PETR
Možná, vévodo - ale nevzdám se tak snadno. Já viděl, a to rozhoduje. Na vlastní oči jsem viděl...

ŠTĚPÁN
Snad ne ženu na Karlštejně? - Jsi na omylu; přísný zákaz vydán jest a znám v tom ohledu po celé zemi, že nesmí žena přenocovati v těchto zdech. A nyní se chýlí k večeru - musil by vědět o tom purkrabí.

PETR
Ani královna není vyňata z tohoto zákazu?

ŠTĚPÁN
Ani královna; tak posvátné je místo, kde uloženy jsou zemské klenoty. Pak nechce císař v pobožnostech svých býti vyrušován - ani vlastní ženou svou. Jsem cizinec, ale tolik již přece vím.

PETR
Divné to máte mravy na severu.

ŠTĚPÁN
Je to ovšem trochu podivínské, ale my dva to sotva změníme.

PETR
Když jsem však viděl...

ŠTĚPÁN
Co - zde?

PETR (vede ho doprostřed jeviště, tajemně)
Zde právě ne. Pod hradem. Škoda, že byl arcibiskup se mnou a nehnul se ani na krok ode mne. Viděl jsem právě v lese pod hradem dámu na bílém komoni. Mihla se jako paprsek tmavou zelení - ale přece viděl jsem v mžiku tom, jak spanilá byla. Nebýt arcibiskupa, ďábel by mne nebyl zdržel, pustit se za ní nazpět do lesa.

ŠTĚPÁN
A viděl ji též arcibiskup?

PETR
O to jsem se nestaral; jen když já jsem ji viděl. - O, pane vévodo!

ŠTĚPÁN
Však nevjela s vámi nebo za vámi přes most?

PETR
Zmizela v šeru lesním - ale ne její obraz v srdci mém! Prosím tě, co by tu soudil každý rozumný smrtelník? Šla se jen zdaleka podívat na Karlštejn? - Víla přece to nebyla...

ŠTĚPÁN
Snad někdo z družiny královniny - Karlík4 není tak daleko.

PETR
Buď kdo buď. Tvrdím směle, dívka jest na hradě, aneb není-li posud, přijde co nejdřív. Na to chci vzíti hostii anebo vzdáti se trůnu.

ŠTĚPÁN
Myslím, že bys nehodně přijímal a zbytečně se o korunu oloupil.

PETR
Co tedy chtěla ta dívka na bílém koní pod hradem v zeleni stromů? Čeká, až se setmí, a přijde. - Za několik hodin přijde též císař. - Na hlavu by musel být padlý, kdy by tu nechápal. Jak pravím, pane vévodo, dívka je buď zde, nebo přijde co nevidět.

ŠTĚPÁN
Zatím nezbývá, než vyčkat...

PETR
A pozor dát a hledat. - Pane vévodo, mohu se spolehnouti na tvou pomoc?

ŠTĚPÁN
Přijel jsem v záležitostech politických - však nikdy jsem neprchal před dobrodružstvím sladké milosti, kde se samo naskytlo.

PETR
To se mi líbí,jsi celý muž, pane vévodo!

ŠTĚPÁN
Je to, upřímně řečeno, zbytečná práce - ale nějak čas zabíti musíme do příchodu císařova. A poněvadž již missálů a obrazů máš dost...

PETR
Až po krk, milý příteli a spojenče, až po krk!

ŠTĚPÁN
Inu, uvidíme. Však buďme opatrni!

Odejdou napravo.

Čtenářský deník	-	Balada blanická (Selské balady)
	-	Bratři
	-	Hilarion
	-	Hippodamie (trilogie), Hippodamie (trilogie) (2)
	-	Hrabě Breda (Selské balady)
	-	Jan Sladký Kozina (Selské balady)
	-	Legenda o svatém Prokopu
	-	Lorecký ze Lkouše (Selské balady)
	-	Matyáš Ulický (Selské balady)
	-	Má vlast
	-	Meč Damoklův
	-	Motýli všech barev
	-	Nervy (Okna v bouři)
	-	Noc na Karlštejně, Noc na Karlštejně (2), Noc na Karlštejně (3), Noc na Karlštejně (4), Noc na Karlštejně (5), Noc na Karlštejně (6), Noc na Karlštejně (7), Noc na Karlštejně (8), Noc na Karlštejně (9), Noc na Karlštejně (10)
	-	Okna v bouři
	-	Píseň o Vinetě
	-	Strom života
	-	Šárka

Čítanka	-	Apostrofa (Okna v bouři)
	-	Balada blanická (Selské balady)
	-	Balada o hovně
	-	Balada o mladosti (Bodláčí z Parnassu)
	-	Balada o smrti Jana Koziny (Selské balady)
	-	Balada vánoční (Selské balady)
	-	Bodláčí z Parnassu (Bodláčí z Parnassu)
	-	Cep a kosa (Selské balady)
	-	Cesta u lesa (Eklogy a písně)
	-	Cigánovy housle (Epické básně - Balady a romance)
	-	Česká duma (Selské balady)
	-	Český sedlák (Selské balady)
	-	Dědicové (Epické básně - Balady a romance)
	-	Dešťové krůpěje (Epické básně - Balady a romance)
	-	Díky (Strom života)
	-	Druhý déšť (Bodláčí z Parnassu)
	-	Dvě komety (Selské balady)
	-	Epilog (Selské balady)
	-	Etruská balada (Selské balady)
	-	Fanfáry a kadence
	-	Fata morgana (Z hlubin)
	-	Harald (Epické básně - Balady a romance)
	-	Hnedle sám (Bodláčí z Parnassu)
	-	Hrabě Breda (Selské balady)
	-	Hudba v duši
	-	Jarní romance (Epické básně - Balady a romance)
	-	Jarní větry (Eklogy a písně)
	-	Jitro (Dědictví Tantalovo)
	-	Kresby a pastely: Mezi řádky Zlomků epopeje (Já nechal svět jít kolem), Kresby a pastely: Mezi řádky Zlomků epopeje (Já nechal svět jít kolem) (2)
	-	Květnice života (Bodláčí z Parnassu)
	-	Květy a láska
	-	Lidské srdce (Bodláčí z Parnassu)
	-	Lorecký ze Lkouše (Selské balady)
	-	Má vlast
	-	Meč Damoklův
	-	Miloval jsem
	-	Moderní básníci francouzští
	-	Modlitba na Řípu (Selské balady)
	-	Na křídlech větrů (Eklogy a písně)
	-	Noc na Karlštejně, Noc na Karlštejně (2), Noc na Karlštejně (3), Noc na Karlštejně (4), Noc na Karlštejně (5), Noc na Karlštejně (6), Noc na Karlštejně (7), Noc na Karlštejně (8)
	-	Odpověď (Bodláčí z Parnassu)
	-	Okna v bouři (Okna v bouři)
	-	Ó milujme!
	-	Ó Praho! (Hudba v duši)
	-	Píseň (Eklogy a písně), Píseň (Eklogy a písně) (2), Píseň (Eklogy a písně) (3)
	-	Píseň - epilog (Okna v bouři)
	-	Píseň emigranta (Selské balady)
	-	Píseň klasů (Selské balady)
	-	Píseň vzbouřených sedláků (Selské balady)
	-	Poetika lásky (Dni a noci)
	-	Pohřeb Alaricha (Epické básně - Balady a romance)
	-	Pohřeb v lese (Epické básně - Balady a romance)
	-	Primavera (Čarovná zahrada)
	-	První láska (Eklogy a písně)
	-	První růže (Epické básně - Balady a romance)
	-	Ptáci
	-	Ptáče svobody (Epické básně - Balady a romance)
	-	Romance (Epické básně - Balady a romance)
	-	Selský Otčenáš (Selské balady)
	-	Shnilé obilí (Selské balady)
	-	Sloky (Eklogy a písně)
	-	Sobě na hrob (Strom života)
	-	Sonet (Skryté zdroje)
	-	Spartakus (Zlomky epopeje)
	-	Struna lásky (Motýli všech barev)
	-	Své dceři (Nové sonety samotáře)
	-	Štědrovečerní motiv (Sonety samotáře)
	-	Tak mám tebe plnou duši (Tiché kroky)
	-	Tři jezdci (Epické básně - Balady a romance)
	-	Ublížilas, lásko (Tiché kroky)
	-	V bezesné noci (Okna v bouři)
	-	V dnech šerých (Okna v bouři)
	-	V podzimních mlhách (Okna v bouři)
	-	V tvém oku jindy zamlklém a snivém (Kvítí Perdity)
	-	Vánoce (Co život dal)
	-	Všední balada (Epické básně - Balady a romance)
	-	Vždy s někým být (Zahrada slov)
	-	Walt Whitman
	-	Z dalekých cest
	-	Za trochu lásky, Za trochu lásky (2), Za trochu lásky (3), Za trochu lásky (4)
	-	Za trochu lásky (Okna v bouři)
	-	Zimní pohádka (Epické básně - Balady a romance)