ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Andersen Hans Christian (*02.04.1805 - †04.08.1875)

­­­­

Poslední perla (Pohádky)

  • přeložil Gustav Pallas

Byl jeden bohatý a šťastný dům. Jeho panstvo, služebnictvo, přáte­lé - všichni byli šťastní a veselí, neboť na svět přišel dědic a matce i dítěti se dařilo dobře.Lampa v útulné ložnici byla napůl zastíněná, nákladné hedvábné záclony byly tak těsně zataženy, že zcela zakrývaly okno, a na podlaze ležel koberec tlustý a měkký jako mech. Všechno zvalo ke zdřímnutí, krásnému odpočinku, což také ošetřovatelka dělala. Spala - a to bez obav mohla, neboť o vše bylo dokonale postaráno.Strážný duch domu stál u hlav postele - jako síť ze zářivých hvězd, z nichž každá byla perlou štěstí, snášel se k dítěti přes prsa matčina. I dobré víly života tu byly, aby předaly novorozeněti svoje dary. Překypovalo to zde zdravím, bohatstvím, štěstím a láskou, zkrátka vším, po čem lidé na světě touží."Vše je sem přineseno, vše bylo darováno!" pravil strážný duch."Nikoli!" zaznělo vtom vedle něho. A byl to dobrý anděl dítěte, kdo promluvil: "Jedna víla ještě nepředala svůj dar, ale přinese ho, jednou jej přinese. I kdyby mezitím měla uplynout léta. Poslední perla schází!"
"Schází?! Zde nesmí nic scházet. Je-li tomu vskutku tak, rychle vyhledejme tu mocnou vílu, pojďme za ní!"
"Ona přijde, sama jednou přijde! Její perla slouží k tomu, aby věnec mohl být svázán!"
"Přesto - kde bydlí? Kde je její domov? Řekni mi to - já půjdu a přinesu tu perlu!"
"Když chceš!" pravil dobrý anděl dítěte. "Dovedu tě k ní. Či spíše tam, kde je možné ji hledat, protože nežije na jednom místě. Pu­tuje po královských zámcích i chudobných chaloupkách, žádného člověka nemine beze stopy, každému přinese svůj dar! Také s tímto dítětem se setká. Soudíš-li však, že doba stejně dlouhá je nestejně užitečná, půjdeme hned pro perlu, jež chybí v tomto bohatství!"A ruku v ruce se vznesli k místu, v němž v této chvíli víla dlela.Byl to velký dům s tmavými chodbami a prázdnými pokoji. Řa­dou otevřených oken sem proudil drsný vzduch, dlouhými bílými záclonami povíval vánek a vládlo tu podivuhodné ticho. To proto, že uprostřed jedné z komnat stála otevřená rakev a v ní ležela žena v nejlepších letech. Její hruď byla pokryta překrásnými čerstvými růžemi, a tak bylo vidět jenom její jemné sepjaté ruce a ušlechtilý obličej, projasněný smrtí a poznamenaný vysokou i ušlechtilou vážností bytosti zasvěcené Bohu.U rakve stál muž s dětmi. Byl jich celý houf a nejmenší sedělo otci na rameni. Přišli s posledním pozdravením. Muž líbal ženě ruku, leč paže, která nad nimi dřív s takovou láskou bděla, byla nyní jako zvadlý list.Hořké a těžké slzy stékaly velkými krůpějemi na podlahu a ani jediné slovo nebylo proneseno. Mlčení zahrnovalo v sobě celý svět bolesti. Pak všichni s tichým vzlykotem odešli.Zůstalo jen světlo. A zatímco se plamen třepetal větrem a jeho dlouhý červený oharek vysoko čněl, vešli cizí lidé, položili víko na mrtvou a pevně zatloukli hřebíky. Hlasitě zněly údery kladiva světnicemi i chodbami domu a zněly i v srdcích, jež krvácela."Kam mě to vedeš?" tázal se strážný duch. "Zde nedlí žádná víla, jejíž perla patří k největším darům života!"
"Ale ano. Právě na tomto místě dlí v této posvátné hodině!" od­větil strážný anděl a ukázal do kouta.A tam, kde matka za dnů svého života sedávala mezi květinami a obrazy, kde jako dobrá duše domu přívětivě kývala na muže, děti i přátele a šířila radost jako pouto a srdce všeho, seděla nyní cizí žena oblečená v dlouhý hedvábný šat. Byla to Žalost, nová paní domu, nová matka na místě mrtvé. Žhavá palčivá slza sklouzla jí z tváře, dopadla na klín a proměnila se v perlu, jež zářila všemi barvami duhy. A anděl uchopil tu perlu připomínající sedmiba­revnou hvězdu a přiblížil ji k očím svého společníka."Perla žalosti, poslední, která nesmí scházet, neboť zvyšuje lesk a moc ostatních. Vidíš ten lesk duhy, jež spojuje zemi s nebem?Za každého z našich drahých zemřelých máme o jednoho přítele víc v nebi, po němž toužíme, k jehož hvězdě za pozemských nocí vzhlížíme. Pozoruj perlu žalosti! V ní leží peruti ducha, které nás odtud odnášejí."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 25.06.2019

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Hans Christian Andersen - Poslední perla (Pohádky)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­