Baar Jindřich Šimon
(07.02.1869 - 24.10.1925)
Jindřich Šimon Baar pocházel ze selského rodu. Narodil se v Klenčí, gymnázium absolvoval v roce 1888 v Domažlicích. Vzhledem k finančním obtížím, v nichž se ocitl otec právě v době Baarovy maturity, vyplnil syn matčino přání a místo na filosofii, po jejímž studiu toužil, vstoupil na pražskou bohosloveckou fakultu. Již zde zájem o literaturu a zejména perspektiva, že se jí snad jednou bude moci po vzoru lidového spisovatele, kněze V.Kosmáka také věnovat, mu pomáhaly překonávat tuhý kázeňský režim semináře. Po vysvěcení na kněze (1892) působil jako kaplan na různých místech v Čechách (Přimda, Spálené Poříčí u Blovic, Stochov, Ořech, Unětice). Roku 1899 se stal farářem v Kloboukách u Slaného a roku 1909 se vrátil jako farář do Ořechu. Občansky i umělecky přilnul Baar ke hnutí Katolické moderny, která vznikla roku 1895 a která se od samého počátku netěšila valné přízni vyšších církevních kruhů, protože vedle snahy o sblížení katolické literatury s uměleckými proudy moderní české i světové literatury si kladla za cíl také všestrannou reformu církevních řádů, jejich přizpůsobení nové době. Baar přispěl spolu s dalšími autory, zejména X.Dvořákem a S.Bouškou, do jejího literárního almanachu Pod jedním praporem (1895), který však umělecky pro značnou autorskou šíři vyzněl velmi problematicky a jemuž se tak nepodařilo splnit cíl, který si Moderna na literárním poli kladla. Baar soustavně přispíval do orgánu Moderny Nový život, kde otiskl téměř všechny své významnější rané prozaické práce. Později vstoupil do Spolku českých spisovatelů Máj, což zároveň znamenalo rozchod se skomírající Modernou. Po vzniku samostatného státu se Baar stal předsedou obnovené Jednoty duchovenstva českého s nadějí, že nyní bude možné uskutečnit všechny církevní reformy, o něž usilovala část kněží již před válkou, zejména smířit katolickou církev s národem. Avšak i nyní Jednota narazila na prudký odpor církevní hierarchie a Baar znechucen poměry se dal roku 1919 dobrovolně penzionovat. Odebral se do rodného Klenčí, kde strávil poslední léta svého života.
DÍLO:
V jeho nejlepších prozaických dílech se spojuje sociální i vlastenecký cit a láska k rodnému Chodsku s důvěrou znalostí života vesnického lidu, jeho historických tradic, myšlení a zvyků. Ve svých prózách za života sedláků a venkovských kněží Baar navázal na realistickou tvorbu z konce 19. století, zejména na povídkové práce K.V.Raise a na Jiráskovy Psohlavce.
Poezie: Mžikové obrázky - tři díly z let 1909, 1910, 1914
Próza: Cestou křížovou (1899); Farské historky (1900): Farská panička, Žebračka; Jan Cimbura (1908); Pro kravičku (1904); Poslední rodu Sedmerova (1908); Poslední soud (1911) - dvoudílný román: U Porazilů, Na děkanství; Holoubek (1921); Skřivánek (1912); chodská trilogie: Paní komisarka (1923), Osmačtyřicátníci (1924), Lůsy (1925); Naše pohádky (1921), Chodské povídky a pohádky (1922)
Zdroj: Malenicka, 13. 11. 2005
Možnosti:  ,
|
