Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Anarchističtí buřiči byla skupina spisovatelů žijících na počátku 20. století, která se sdružila kolem Olšanské vily S.K.Neumanna, žili bohémským způsobem života, prosazovali absolutní svobodu jednotlivce, chtěli vše negovat, bouřili se proti všemu, protestovali proti vládě. S.K.Neumann také založil časpis Nový kult, kde mohli publikovat. Mezi buřiče patřili: Fráňa Šrámek, Karel Toman, František Gellner, Viktor Dyk, Rudolf Těsnohlídek, Jaroslav Hašek, Jiří Mahen a další a sympatizovala s nimi i Marie Majerová.

FRÁŇA ŠRÁMEK (1877-1952)
Narodil se v Sobotce, žil a studoval v Písku, kam zasazoval i děj svých děl. Rodiče chtěli, aby studoval práva, fakultu ale nedokončil. Napadal a protestoval proti militaristům (válce, zbraním) a proti Rakousku, a proto byl na vojně dva roky a ne jeden jako ostatní. Za své názory byl dvakrát vězněn. Narukoval do 1. světové války, kde byl raněn, a tak se z něj stal saniťák a získal vlastní zkušenosti z války. Poté žil ale v ústraní a pracoval také jako žurnalista. Psal všechny literární druhy.

Poezie:
Života bído, přec tě mám rád (1905) - básnická sbírka se sociálními básněmi, sarkastická, vtipná
Modrý a rudý (1906) - modrý jako barva uniformy rezervisty, což je dnes záložák, a rud je barva anarchistů, obsahuje báseň Raport - v překladu hlášení, kde protestuje proti zabíjení zvířat
Splav (1916) - už není anarchistická sbírka, ale intimní, milostná, přírodní lyrika, která má člověka pohladit po duši, je protipólem k válečnému běsnění

Próza:
román Stříbrný vítr - obsahuje velké množství lyrických pasáží → lyrizovaná próza, impresionismus v próze: snaha vystihnout okamžitý pocit
kniha povídek Žasnoucí voják - popisuje své zážitky z 1. světové války

Drama:
Měsíc nad řekou - myslí tím nad řekou Otavou, filmová verze natočena v Písku, konfrontuje zde mládí a stáří

KAREL TOMAN (1877-1946)
Vlastním jménem Antonín Bernášek. Pochází z Příbora, studoval gymnázium, práva poté nedokončil. Byl to pražský bohém. Někdy pracoval jako redaktor či úředník, byl to ale především básník: napsal 7 básnických sbíreček (útlounké) - např. Torzo života (1902), Verše rodinné a jiné (1914-17) či Měsíce (1918).

FRANTIŠEK GELLNER (1881-1914?)
Není jisté, jestli zemřel roku 1914, protože roku 1914 odjel na haličskou frontu a hned první den se po něm slehla zem. Byl to nejbouřlivější a nejreakčnější anarchista, který nazýval věci pravým jménem. Rychle a snadno tvořil, byl i výborný malíř a karikaturista, prostě bohém se vším všudy: hospody, ženy, noční život. Odtud bral ale někdy svou inspirace. Měl zvláštní pohled na svět, v jeho básních se objevuje ironie a sarkasmus. Napsal 2 sbírky: Po nás ať přijde potopa (1901), Radosti života (1903).

VIKTOR DYK (1877-1931)
Narodil se v Praze. Vystudoval gymnázium a práva. Jeho otec byl vrchním správcem majetku Lobkoviců a Viktor měl být jejich vrchní právník, ale raději se věnoval literatuře, ve které vyzdvihoval vlastenectví. Měl nemocné srdce a utopil se v Jugoslávii. Psal všechny literární druhy. Z poezie jmenujme Marnosti, Brána podsvětí, Válečná tetralogie = cyklus sbírek, které napsal během 1. světové války: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok. Z prozaické tvorby je nejvýznamnější jeho novela Krysař, kde je námětem stará německá pověst a z dramatu se zmiňme například o hře Zmoudření dona Quijota.