Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1985 (1. vydání). Počet stran: 149.

O DÍLE (podle autorova doslovu):

• jde o nejopisovanější staroegyptský text, zachoval se zcela kompletně, nejstarší opisy pocházejí již z doby jeho vzniku (XX. stol. př.n.l.)
• nevíme, zda jde o autobiografii skutečné historické osoby jménem Sinuhet, nebo o fikci
• je-li to beletrie (životopis psaný v ich-formě), přesně kopíruje biografie hodnostářů na zdech hrobek
• neobsahuje anachronismy, např. koně; satelitní pyramidy kolem velké pyramidy faraona Senvosreta, o nichž se text zmiňuje, byly objeveny až později, což potvrzuje autenticitu příběhu
• šlo zároveň o politicky propagační spis - snad měl vyvrátit podezření, že je faraon Senvosret I. vinen smrtí svého otce; jinak by autor stěží mohl zveřejnit státní tajemství o faraonově vraždě
• dle jedné teorie dílo sepsal básník Achtoj, autor Naučení pro Senvosreta

OBSAH:

Sinuhet byl vysokým hodnostářem Senvosreta I., jenž vládl společně s otcem Amenemhetem ve XX. století př.n.l. Hrdina sloužil také jeho hlavní manželce Nofretě. Účastnil se s faraonem tažení proti hyksóským Čemehům a Čehenům, při němž přišla Senvosretovi zpráva, že byl jeho otec zavražděn spiknutím vzešlým z jeho harému (aby vládu získal syn Amenemhetovy vedlejší manželky). Faraon tedy okamžitě odcestoval do Ictoveje. Sinuhet vyslechl zprávu o atentátu přes plátno svého stanu a okamžitě prchl, patrně aby se vyhnul vlastní vraždě.

Vydal se na pochod pouští jen v sandálech, bederní roušce a límci hodnostáře. Přes noc se dostal k jezeru, přeplavil se na ostrov v opuštěné loďce a natrhal si fíky. Zde také potkal rolníka a strachoval se, aby nebyl poznán a udán, avšak zbytečně. Přesto se styku s lidmi vyhýbal. Počkal, až tamní pastýři přeplaví dobytek přes Nil, a vzal si jejich loď (ač byl hladový, nemohl je požádat o jídlo kvůli svojí vysoké hodnosti). Po proudu se plavil dále; jelikož vál vítr, nepotřeboval vesla. Pronikl až ke Králově zdi, pohraniční pevnosti. Tam celý den ležel v křoví, čekal na tmu a krátil si čas neklidným spánkem. V noci se po loktech a kolenou proplížil keři kolem Zdi, snaže se nevyplašit kobry. Noc strávil pochodem pouští. Ve dne zahlédl z vysoké duny jezero a rychle k němu došel, ale zjistil, že je hořké - "tak chutná smrt". Vykoupal se v něm tedy a pokračoval.

Když skomíral žízní, uslyšel pastýře. Byl to náčelník beduínů, který si Sinuheta pamatoval z audience u faraona, a přijal ho k sobě.
Sinuhet dál putoval s nomády. Když se usadili v oáze, kde chtěli přezimovat, připojil se k jinému kmeni (náčelníci se znali a první ho předal k druhému), jenž byl o něco bohatší. Sinuhet se od dvou mladíků, kdysi zotročených v Egyptě, naučil cizímu jazyku; zavázal si také náčelníka tím, že mu radil, jak lépe válčit (nejprve střílet šípy na vyšší vzdálenost, semknout řady, útočit organizovaně, používat sekery, sám boji velet z vyvýšeného místa).
Když díky němu v boji o oázu jeho kmen porazil kmen jiný, připojil se na další cestě k poraženým.

Tak putoval s různými skupinami nomádů, až se dostal k jedné loupeživé, jež hodlala přepadnout Egypťany. Sinuhet je v noci varoval a kněz bohyně Bastety, který výpravu vedl, se rozhodl využívat i nadále jeho znalostí jazyků a beduínského způsobu života. K tomu, co si vydělal jako rádce náčelníků, mohl nyní Sinuhet připojit podíl na obchodech karavany - vydala se totiž nakoupit cedrové dřevo a oleje pro chám do Byblu.

Ve Fénícii se usadil a Egypťané ho tam vyhledávali, aby jim poradil v různých záležitostech. Dozvěděl se od nich, že Senvosret se úspěšně ujal vlády, bál se však návratu. Ze strachu, že bude poznán, se uchýlil do hor, po půlroce se ale vrátil. Díky jeho proslulosti pro něj nechal poslat palestinský král (vládce "Horního Recenu") Amusanenši, jemuž Sinuhet radil v zahraniční politice ohledně faraona i beduínů. Osvědčil se též jako dobrý válečník (porazil beduíny) i vzdělanec a diplomat, a tak za něj Amusanenši provdal svou nejstarší dceru, načež ho učinil vládcem země Jaa (součásti Palestiny čili Recenu). Tam Sinuhet učil lid stavět sýpky, chovat zvířata v ohradách namísto v příbytcích, orat s dobytkem a pluhem atd.
Když za ním přišel jeden z palestinských náčelníků, mohutný a silný muž, a vyčítal mu, že válčí jen slovy, Sinuhet ho přemohl v zápasu. "Obr" totiž v záchvatu chvástavosti a podráždění vypotřeboval šípy a oštěpy, minul cíl a Sinuhet mu poté rozťal lebku sekerou.

Díky tomu, že se za ním stále zastavovaly egyptské výpravy a Sinuhet je žádal, aby se o něm zmínily faraonovi, byl nakonec - již jako stařec - pozván zpět do Egypta, tj. egyptsky "Milované země". Měl pouze den na rozloučení se svou zemí Jaa a syny, poté ho Asijci doprovodili k egyptským hranicím a odtud se plavil po Nilu do sídelního města Ictoveje. Faraon ho přijal vlídně, učinil jej svým rádcem, a dokonce mu věnoval jednu z deseti satelitních pyramid kolem své vlastní. Na stěny dal vytesat dopis Sinuheta faraonovi i faraonovu odpověď. Sinuhet poté přivedl Horní Recen pod Senvosretovu nadvládu a strávil v Egyptě spokojené stáří.