Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: epika
• literární forma: próza, ale v některých pasážích i poezie
• literární žánr: detektivní, historický, filosofický, náboženský, postmoderní román

Jméno růže je jedním z nejvýznamnějších děl 20. století. Je ukázkovým příkladem postmodernismu. V románu nalezneme více vzájemně se prolínajících rovin a komplikovanou kompozici. Umberto Eco zde také nezřídka využívá parodie a čtenáře odkazuje na jiná literární díla a spisovatele, zde především na Aristotela a jeho Knihu smíchu. Náhodná zde není ani symbolika jednotlivých postav a mnohé narážky na problémy současnosti. Právě tyto skryté prvky prověřují čtenářovu všímavost a znalosti.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2018 (3. vydání tamtéž). Z italského originálu Il nome della rosa přeložil Zdeněk Frýbort. Počet stran: 543. ISBN: 978-80-257-2435-4.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Umberto Eco (1932, Alessandria - 2016, Milán) byl italský spisovatel, novinář, filozof a teoretik umění, od roku 1971 také profesor na univerzitě v Boloni. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu, disertační práce o Tomáši Akvinském - objevuje se v díle.
Hlavní představitel postmodernismu - mnohovrstevné romány; mísení reality s fikcí; fikce vnímána jako běžná, realita neobvyklá; filozofické úvahy propletené s detektivní zápletkou.

NÁZEV DÍLA:

Název díle je podle básně citované v knize.

TÉMATA:

Náboženská a středověká politika (benediktini a františkáni); teologie, filozofie; život a myšlení duchovních; kritika pokrytectví; podpora rozvoje lidstva; důležitost smíchu

MOTIVY:

Knihovna, labyrint, požár, krev, jed, oheň, zrcadlo, smích

ČASOPROSTOR:

Jeden týden na podzim roku 1327, benediktinské opatství v severní Itálii

KOMPOZICE:

Chronologická, retrospektivní, rámcová - začátek a konec; kniha se skládá z prologu, 7 kapitol podle dnů a závěru; kapitoly jsou dále děleny podle mnišských zvyklostí té doby na Matutinum, Laudy, Primu, Tercii, Sextu, Nonu, Nešpory a Kompletář; na začátku kapitoly vždy shrnutí jejího obsahu - napsáno tajemně, nejde moc poznat, co se vlastně stane

VYPRAVĚČ A JAZYK:

• vypravěč je osobní, vypráví v ich-formě, není vševědoucí - Adso z Melku
• přímé řeči, latina

POSTAVY:

Adso z Melku - vypravěč a autor rukopisu; píše z pozice starce nad hrobem, jenž si vzpomíná na události, které zažil - dovede se přes to přenést a znovu prožít svůj život z první osoby; mladý, naivní, zvídavý, na konci moudrý; má pochyby; žák Viléma
Vilém z Baskervillu - anglický františkán; geniální, chytrý, má úžasné dedukční schopnosti; bývalý inkvizitor; vzdělaný, kritický detektiv, který má vyšetřit vraždy v opatství; původně pouze zajišťoval bezproblémový průběh náboženské disputace
Jorge - slepý mnich; bývalý knihovník; nesnáší smích - myslí si, že zbavuje strachu z ďábla a tedy i církve, proto napustil Aristotelovu Knihu o smíchu jedem, kvůli kterému v klášteře umírali lidé; odhodlaný - když je chycen, začne knihu pojídat, dokud z ní nic nezbude, přitom omylem podpálí knihovnu
Severin - mnich, herbalista; zavražděn Malachiášem
Malachiáš - knihovník
Bernardo Gui - inkvizitor; skutečná historická postava