Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

Když ráno vstoupil Švejk do pokoje k polnímu kurátovi, našel ho ležet na pohovce usilovně přemýšlejícího, jak se to mohlo stát, že ho někdo polil tak zvláštním způsobem, že se přilepil kalhotami ke kožené pohovce. "Poslušně hlásím, pane feldkurát," řekl Švejk, "že jste se v noc..." Několika slovy vysvětlil mu, jak se hrozně mýlí, že je polit. Polní kurát, který měl hlavu neobyčejně těžkou, byl ve stísněné náladě. "Nemohu si vzpomenout," řekl, "jak jsem se dostal z postele na pohovku." "Tam jste vůbec nebyl, hned jak jsme přijeli, tak jsme vás uložili na pohovku, dál už to nešlo." "A co jsem vyváděl? Vyváděl jsem vůbec něco? Nebyl jsem snad opilý?" "Pod obraz," odpověděl Švejk, "ouplně, pane feldkurát, přišlo na vás malinký delirium. Doufám, že vám pomůže, když se převléknete a umyjete." "Mně je, jako by mne někdo zmlátil," stěžoval si polní kurát, "potom mám žízeň. Nepral jsem se včera?" "Nebylo to tak nejhorší, pane feldkurát. Žízeň je následkem včerejší žízně. Z toho se člověk nedostane tak brzy. Znal jsem jednoho truhláře, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou žízeň a bylo mu tak špatně, že si koupil herynka a pil znovu a tak to dělá denně už po čtyři roky a nikdo mu nepomůže, poněvadž si vždycky v sobotu koupí herynka necelej tejden. Je to takovej kolotoč, jako říkal jeden starej šikovatel u 91. pluku."