Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Literární druh - lyrika. Dílo je psáno hovorovým jazykem, objevují se i vulgarismy, časté přirovnání. Villon používá básnické prostředky. Užívá přímou řeč, popis i vypravování.

TÉMATICKÝ PLÁN:

Příběhy jsou fiktivní, odehrávají se v 15. století, autor v nich naříká nad nepřízní osudu.
Je zde málo charakteristiky postav. Prostředí - okolí Paříže.

KOMPOZIČNÍ PLÁN:

Píše ich-formou i er-formou.

OBSAH:

Villon si v díle stěžuje, že nepatřil do lepší společnosti a pohyboval se mezi spodinou, dělníky a podvodníky. Jednotlivé básně píše přímo pro určité lidi a říká, co si o nich myslí, jakou k nim chová úctu nebo neúctu, některé odsuzuje. Například Balada pro milou - mluví k ženě, jež mu zlomila srdce, říká, jak ji nenávidí, poté lituje, že se nezamiloval do jiné, pak zase hrozí ženě, nakonec prosí boha o smrt. Nebo Balada o pánech dávných časů - přemýšlí, kam zmizeli všichni slavní panovníci, vojevůdci atd., zjišťuje, že je jedno, jestli je člověk bohatý nebo chudý, protože stejně jednou zemře. Ve svých básních Villon často prosí o odpuštění.

CITÁT Z KNIHY:

Falešná krásko, lžeš mně na úkor,
Rty z medu máš, a srdce z chladných ker
A nad ocel v tvé lásce tvrdší vzdor.
Nuž sestry mého žalu jméno ber.
Cti proradná, ty hříchu lidských dcer,
O pýcho zlá, jež chudáka štveš v zmar,
I v očích tvých zřím rozmar krutých her -
Spíš dáš mi smrt než účasti své dar?