Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Od 1. poloviny 15. století se na renesanční tvorbě podílel básník François Montcorbier, vystupující pod jménem François Villon. Toto jméno přijal od příbuzného, který se ho v mládí ujal, poskytl mu vzdělání a vychování.
Villon však vedl život plný šarvátek - divoký a nezřízený. Stal se z něj rváč, zloděj a několikrát se ocitl velice blízko popravě. Odsoudili ho ke smrti oběšením, ale nakonec byl rozsudek změněn na deset let vyhnanství z vlasti.
Rušný život zapůsobil na jeho dílo. V Malé závěti posílá svým přátelům satirické verše plné ironie a obhroublého humoru. Velký testament reflektuje bídu lidského života. Villon se zamýšlí nad svými hříchy, má obavy ze smrti, lituje uplynulého mládí a je znechucen nespravedlností vládnoucího světa.

Kniha mj. obsahuje:
Balada o dámách někdejší doby
Balada o tlusté Margot
Balada o zobáčku Pařížanek
Balada o jazycích klevetníků

Nejvíce se mi líbila Balada, kterou Villon napsal roku 1458 na námět, jenž určil u svého dvora vévoda Orleánský (soutěž). Balada vyvolává dojem básníkovi rozpolcenosti, je metaforická, má nadčasové hodnoty. Jeho poezie je protkána dvojsmysly.
Villon bývá pro svůj postoj k životu a společnosti nazýván "prokletým básníkem".

"Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak pramen, zuby drkotám,
dlím v cizině, kde mám svou domovinu.
Ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ,oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.