ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Villon François (*1431 - †asi 1468)

­­­­

Já, François Villon

Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné.

Od 1. poloviny 15. století se na renesanční tvorbě podílel básník François Montcorbier, vystupující pod jménem François Villon. Toto jméno přijal od příbuzného, který se ho v mládí ujal, poskytl mu vzdělání a vychování.
Villon však vedl život plný šarvátek - divoký a nezřízený. Stal se z něj rváč, zloděj a několikrát se ocitl velice blízko popravě. Odsoudili ho ke smrti oběšením, ale nakonec byl rozsudek změněn na deset let vyhnanství z vlasti.
Rušný život zapůsobil na jeho dílo. V Malé závěti posílá svým přátelům satirické verše plné ironie a obhroublého humoru. Velký testament reflektuje bídu lidského života. Villon se zamýšlí nad svými hříchy, má obavy ze smrti, lituje uplynulého mládí a je znechucen nespravedlností vládnoucího světa.

Kniha mj. obsahuje:
Balada o dámách někdejší doby
Balada o tlusté Margot
Balada o zobáčku Pařížanek
Balada o jazycích klevetníků

Nejvíce se mi líbila Balada, kterou Villon napsal roku 1458 na námět, jenž určil u svého dvora vévoda Orleánský (soutěž). Balada vyvolává dojem básníkovi rozpolcenosti, je metaforická, má nadčasové hodnoty. Jeho poezie je protkána dvojsmysly.
Villon bývá pro svůj postoj k životu a společnosti nazýván "prokletým básníkem".

"Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak pramen, zuby drkotám,
dlím v cizině, kde mám svou domovinu.
Ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ,oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 30.09.2007

   
­­­­

Diskuse k výpisku
François Villon - Já, François Villon







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)