Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - Maruš, Princessna.B[zavinac]seznam.cz

Thomas Mann se narodil 6. června roku 1875 v Lübecku a zemřel 12. srpna 1955 v Curychu. Byl to německý prozaik a esejista. Pocházel z patricijské obchodní hanzovní rodiny, matka s kreolskou krví, hudebně nadaná, z Brazílie. Byl bratrem Heinricha Manna a otcem Klause a Golo Manna.

Po smrti otce a rozpadu firmy přesídlil roku 1893 do Mnichova, krátce byl volontérem pojišťovací společnosti. Byl redaktorem časopisu Simplicissimus, poslouchal přednášky na vysoké škole. V letech 1895-1898 byl v Itálii s bratrem Heinrichem. Roku 1905 se oženil s Katiou Pringsheimovou, dcerou mnichovského vědce. Měli 6 dětí. Pobýval v Oberammergau, Töizu, od roku 1912 v Davidu. A v letech 1914-1933 pobýval opět v Mnichově. Roku 1933 se vrátil z přednáškové cesty a emigroval přes Holandsko, Belgii, Francii do Švýcar a usadil se v Küsnachtu. Roku 1936 byl zbaven německého občanství a přijal české občanství s domovským právem ve východočeském městečku Proseč. Roku 1938 emigroval do USA a roku 1944 přijal tamní občanství. Přednášel na amerických univerzitách, pečoval o evropské uprchlíky. Usadil se v Kalifornii. Po válce cestoval čtyřikrát po Evropě, roku 1952 se usadil znovu ve švýcarském Kilchbergu.

Byl poctěn řadou čestných doktorátů a vyznamenání, roku 1929 Nobelovou cenou za literaturu. Na častých přednáškových cestách předčítal ze svých děl. Mannovu proslulost založil autobiografický společenský román Buddenbrookovi o postupném úpadku čtyř generací zdatných měšťanů, v němž dekadence znamená zároveň příklon k odlišnosti, nenormálnosti a k umění; je tu ztvárněno hlavní téma celé Mannovy tvorby, protiklad umění - život, umělec - všední, zdravý občan, v němž Mann hájí průhlednou všednost každodennosti proti nepřátelské oblasti chorobnosti, osamocenosti a výjimečnosti; sám touží po první sféře, druhá ho však drží ve svém zajetí. To se opakuje v řadě jeho impresivních psychologických novel.

Za světové války došlo k roztržce s bratrem Heinrichem, který důsledně hájil pokrokové pozice v politickém vývoji společnosti, kdežto Thomas se ve svých esejích Úvahy nepolitického člověka zastával prušáctví a německého nacionalismu. Později doznal svůj omyl a přiklonil se k demokracii a humanismu. To se promítlo do dalšího společenského kritického románu Kouzelný vrch ze švýcarského plicního sanatoria, v němž se prosazuje fascinace smrtí, temná sféra wagnerovské hudebnosti jako v novele Tristan; v souboji demokracie a fašismu varoval před nástupem politického barbarství a svou výstrahu ještě zdůraznil v novele Mario a kouzelník, která je obrazem davové psychózy, vyvolané demagogickým kejklířem. Léta pracoval na románu tetralogií Josef a bratří jeho, kde symbolicky humanizoval biblický mýtus a v optimistické ironii dospěl ke smíření hrdiny - umělce se společností.

Z USA se pravidelně rozhlasem obracel do Německa proti hitlerismu a jeho plánům světovlády v řečích Němečtí posluchači! V téže době psal svůj vrcholný román Doktor Faustus - život německého hudebního skladatele Adriana Leverkühna vyprávěný jeho přítelem, osobní zpověď v širokém rámci německého osudu 1. poloviny 20. století, průsečík dějin a individuálního životního poslání umělce, o jehož vzniku referoval podle deníkových záznamů v Vznik Doktora Fausta/Jak jsem psal Doktora Fausta. Autobiografické zážitky prolíná osud Nietzschův i jednotlivé rysy ze života starších i současných komponistů, do všeho se promítá politické dění tak, aby vznikl román epochy a její kultury v radikální vyznání Mannově. Po tomto dovršení svého díla se Mann vrátil ke starému projektu z roku 1906 a napsal 1. díl pikareskního románu Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, v němž řešil formou humorové parodie opět vztah umělce k měšťanskému životu.

Vrcholně kultivovaný, senzitivní jazyk celého Mannova díla se vrací symbolickými "leitmotivy" ke zrodu jednotlivých témat, často se uchyluje k ironii a rozšiřuje možnosti moderního psychologického realistického románu především o ztvárnění dekadentních charakterů - osamělých umělců - s romantickou touhou po smrti. V jeho dílech lze stopovat prožitky pesimismu Schopenhauerova, Nietzscheho, Wagnerovy hudby, které pak ustupují příklonu k realistickému humanismu Goethovu a L.N.Tolstého. Jeho díla byla hojně filmována.

ŽIVOTOPIS č.2 - Milosch, miloschewsky2[zavinac]gmail.com

Paul Thomas Mann se narodil 6. června 1875 v Lübecku do rodiny německého obchodníka s obilím Johanna Manna. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Mnichova, kde Thomas Mann působil v jedné pojišťovací společnosti. Již ve svých 21 letech napsal svůj první román Buddenbrookovi. Tato kniha sklidila velký úspěch a Thomas se stal známým německým spisovatelem. V roce 1905 se oženil s dcerou židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, což bylo překvapující, protože později ve svých spisech píše o svých homosexuálních a bisexuálních sklonech. Během první světové války se dostal do sporů se svým bratrem, neboť byl zastáncem německého nacionalismu. Později přiznal svůj omyl a přiklonil se k demokracii a humanismu. V roce 1929 získává Mann Nobelovu cenu za literaturu, hlavně díky svému románu Buddenbrookovi. Z obdržených peněz potom pomáhá rušit dluhy svých dětí. Ve 30. letech minulého století varuje Thomas Mann ve svých dílech před hrozbou nastupujícího nacismu. Přes kladné přijetí těchto děl nejsou jeho díla brána vážně, a proto se přestěhuje i se svojí manželkou do Švýcarska. Později pobývá i v USA, kde napíše svůj vrcholný román Doktor Faustus. Po válce se vrací zpět do Evropy, kde onemocní na arteriosklerózu a ve svých 80 letech umírá. Mezi jeho nejznámější romány patří Buddenbrookovi, Doktor Faustus nebo Kouzelný vrch. Kromě románů dále psal eseje, novely a povídky.