Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Světový literární bestseller Sto roků samoty, komponovaný z množství epizod, vypráví fantastické, půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo, kterou nejstarší Buendía založil. Márquez soustřeďuje své vyprávění na myšlenkový a snový svět hrdinů. Do díla zakomponoval absurdní prvky, které prezentuje jako běžnou součást lidského života. Pro tento styl literární formy se užívá označení magický realismus.
Nejstarší José Arcadio Buendía a jeho žena Úrsula mají tři děti, které rozehrávají podivuhodnou hru osudů celého rodu. Avšak je tu síla lidské samoty. Její ničivé účinky jsou prohlubovány nenalezením smyslu žití v každodenní realitě. Svět pověr se v Marquezově románu vydal cestou za smrtí, v podobě ironické, neboť snovost magického realismu porušuje hranici mezi vizemi života od "světa nebožtíků".
Na začátku je mýtus, pověra o hrozbě prokletí rodu, že v něm budou zrozeny děti s prasečím ocáskem. Prokletí prasečích ocásků má však zřetelně symbolický význam a na jeho hrozbu skutečně dojde, nejen symbolicky, ale i fakticky - jeden z potomků zakladatelů rodu se s prasečím ocáskem narodí.
Sto roků samoty je vystavěno na ženském principu umírněnosti a rozumu, zatímco mužským postavám je přiřazena pouze symbolická absence trpělivosti a cesta k ideologickým iluzím. Přesto mají znatelnou převahu a strháváni pokrokem se stávají iniciátory tragického dění. V čele stojí "velký otec" Buendía, nadšenec i smolař. V reálu téměř neškodné (ale symbolicky zásadní) otcovo bláznovství se na další mužské potomky přenáší již v katastrofických podobách. Pozoruhodný je vývoj postavy Aureliana. Z nenápadného pozorovatele situace za času pokroku se stává fanatický revolucionář, je to postava nerozumu, životní ironie a nepřiznaného zoufalství.
Hlavní symbolickou postavou rozvoje a pokroku je starý Cikán Melquíades. Zpočátku se zjevuje jako pouťový komediant s kuriózním indiánským doprovodem, jenž prošel celým světem a pokaždé přináší nový fantastický objev. Ke konci života pobývá v domě Buendíů, kde má vyhrazený pokoj, a záhadným jazykem sepisuje své předpovědi. Protože, jak tvrdí, objevil systém, jímž se život řídí. Také Melquíades se záhy stane součástí světa mrtvých.
Od té doby zůstává jeho pokoj zamčený až do doby, kdy předposlední muž rodu, Aureliano, odemkne jeho dveře a začne zkoumat Melquíadovo království, které jako zázrakem zůstalo po celá léta zcela nedotčeno časem. Usilovným bádáním se snažil rozluštit tajný jazyk, aby si mohl přečíst do detailu popsané osudy celého rodu. Mezitím už zůstal v domě sám jen se svou tetou Amarantou Úrsulou, s níž čeká dítě. Ale než se mu to podaří, Amaranta Úrsula zemře při porodu a on je šílený bolestí. Svého syna nechá v domě a bloumá po městě. Když si na něj znovu vzpomene, najde jen uschlou kůži, vyžranou mravenci. V tu chvíli pochopí šifry Melquíadova písma a začne číst nahlas. Během toho se zvedne silný vítr a než Aureliano dočte poslední svitek, pochopí, že jeho osud končí právě tímto okamžikem, že už nikdy nemá vyjít z onoho pokoje. Čte, zatímco vítr sílí...

Čtenářský deník	-	Dvanáct povídek o poutnících
	-	Kronika ohlášené smrti, Kronika ohlášené smrti (2), Kronika ohlášené smrti (3)
	-	Láska za časů cholery, Láska za časů cholery (2)
	-	Na paměť mým smutným courám, Na paměť mým smutným courám (2)
	-	O lásce a jiných běsech, O lásce a jiných běsech (2)
	-	Plukovníkovi nemá kdo psát
	-	Sto roků samoty
	-	Zpověď trosečníka, Zpověď trosečníka (2)

Čítanka	-	Kronika ohlášené smrti
	-	Plukovníkovi nemá kdo psát
	-	Sto roků samoty