ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Márquez Gabriel José García (*06.03.1927 - †17.04.2014)

   
­­­­

Na paměť mým smutným courám

Napsal 2004, vyšlo v Odeonu 2005, překlad Blanka Stárková

Nejnovější novela známého kolumbijského spisovatele G.M.Márqueze. Hlavní postavou a vypravěčem je učený stařec píšící sloupky do nedělních novin v malém městečku. Žije sám jen se svou posluhovačkou a celý život se věnoval studiu klasické hudby a literatury a láskám na jednu noc v místním nevěstinci madam Cabarcasové. Za těch více než 70 let této spolupráce se spřátelili (navštěvovat nevěstinec začal ve 12 letech a v průběhu knihy oslavoval 90. narozeniny) a on pro tento způsob sexuálního uspokojení se nestačil oženit a založit rodinu.
Ke svým 90. narozeninám si přeje od své přítelkyně Cabarcasové zvláštní dárek - nezletilou pannu. Ta mu na pokoj jeho přání dodá. Jedná se o nezletilou negramotnou přišívačku knoflíků. Učenec nezná její jméno a tak ji nazval Delgadinou. Dívka celou noc spí, on si nedovolil ji vzbudit, jen se na ni celou noc díval. A tak to šlo každou noc, dívka spala nebo dělala, že spí, on na ni hleděl, promlouval k ní...až se do ní zamiloval, což se u jiných prodejných dívek nikdy nestalo. Začal jí nosit dary, drahé šperky po své matce, vyzdoboval pokoj, který měl v nevěstinci již ze známosti propůjčený, originály obrazů, stolky a dalšími dekoracemi. Vždycky k ránu odešel, když Delgadina spala a večer se vracel, když už zase spala. On ani neví, jak vypadá, jaké má oči, když nespí, neví, z jaké rodiny pochází, jaký má hlas, neví nic, kromě toho, jak vypadá její spící tělo.
Idylka končí ve chvíli, kdy v nevěstinci je zavražděn známý politik, podnik je uzavřen, Rosa Cabarcosová se svými courami kamsi zmizely, Delgadina pochopitelně také. Učenec se trápí láskou, všude Delgadinu hledá, ale nemá úspěch, protože o ní nic nevěděl. Jedinou jeho spojnicí s ní je Rosa. Tu se mu nakonec podaří najít a na jeho naléhání mu neochotně Delgadinu přivede. Jeho láska je ale jiná, zkušenější a vyzrálejší. Jako profesionální nevěstka je ozdobena šperky, pěknými šaty a ví, co se na pokoji od ní očekává.
To učenec nevydrží a pokoj rozbije. Jeho zdraví se podlamuje, ztratil totiž svojí vysněnou neskutečnou lásku, v duchu se loučí se životem. Rosa mu vysvětluje, že Delgadina se neprodávala, ale byla s ní, to Rosa jí půjčila svoje šperky a šaty, ale učenec jí nevěří. Na to poznal příliš mnoho prodejných dívek, intuice mu říká něco jiného.
On i Rosa jsou již velmi staří lidé, vědí, že jejich život brzy končí a tak příběh končí happyendem. Oba se zaváží, že pořídí závěť, ve které pro případ své smrti odkáží své jmění Delgadině a ten, kdo z nich přežije se o ni postará.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Petra Mishka, 09.09.2005

­­­­

Diskuse k výpisku
Gabriel José García Márquez - Na paměť mým smutným courám







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)