ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Mrštík Vilém (*14.05.1863 - †02.03.1912)

   
­­­­

Maryša (3)

PRVNÍ JEDNÁNÍ

Výstup 6.

LÍZAL - MARYŠA.

MARYŠA (vyjde ze statku): Copak chcete?
LÍZAL (probere se z myšlenek): Podé mně čagan - Tamhle leží -
MARYŠA (podává mu hůl)
LÍZAL: Kde je matka?
MARYŠA: V kuchyni poklízí. Bude brzo poledně. (Vejde do zahrádky a trhá cosi.) Tatínku, co budeme dělat s tó turkyňó? Na poli ju žeró ptáci.
LÍZAL: Nech včil turkyňu turkyňó a poď sem. Něco ti mám říct. - Kde seš?
MARYŠA (vyjde ze zahrádky a zavírá za sebou branku)
LÍZAL (bere ji za ruku): Co to máš?
MARYŠA: Petržel. (V celém svém chování jeví bázeň a zlou předtuchu.)
LÍZAL (pustí jí ruku): Jakpak, Maryško, což - (měkce) na vdavky nemáš ešče chuť?
MARYŠA (utrhne se): Co by! (Rozhodně.) Já se ešče nechcu vdávat.
LÍZAL: No mlč, máš už čas. Na svatýho Barnabáška už ti bude dvacet let.
MARYŠA (hodí sebou a ustoupí ke dveřím): Eh, nechte marnéch řečí. (Má se k odchodu, najednou se obrátí ve dveřích.) A co za ženicha? Keho?
LÍZAL (krotí se): No, ani bys neřekla. Hádej!
MARYŠA (svěsí hlavu a přemýšlí)
LÍZAL: Néni daleko odtáď - - -
MARYŠA (vzhlédne po Lízálovi)
LÍZAL: A má mlén.
MARYŠA (vytáhne se v těle a zasvítí očima. - Zděšeně.) Snáď ne - - -
LÍZAL (kývne hlavou radostně): Vávra je to - - -
MARYŠA (vyjeveně a polozmateně): Vdovca? (Dá se do trpkého, ne bujného, ale dosud ještě bezstarostného, jasného smíchu.) Vdovca? Se třema dětima? (Zase se divoce směje.) No to ja! -
LÍZAL (rozzlobeně sebou trhne): No co - vdovec nevdovec, ale je dobré, statečné muž -
MARYŠA (zaraženě, zvážní uprostřed nejhlubšího smíchu, pustí kliku u dveří a temně): Snáď to nemyslíte doopravdy?
LÍZAL (stále více pod sebe a k sobě víc než k Maryši): Co bych nemyslel?! Mně se líbí. Nepije, nekarbaní - chlapík jako dub - každá žena može se s něm dobře mět.
MARYŠA (kysele): Enem že jé žádná nechce. Nebožku bil a děvečky si o něm povídajó všelijaký věci. Že se nestydí. - Děti má tři a ještě poméšlí na svobodno děvčicu - - -
LÍZAL (vpadne): Co děti, děti! Šak só to hodný děti!
MARYŠA: Kemu se líbí. Do hrobu se připravit nedám. Šla bych tam, myslím, jak nebožka. Šak ju na svědomí má enem on.
LÍZAL (mlaská jazykem): Co - co - (Klepe holí do země.) Co ty víš! To só samý ženský plky. To se jen tak mluví.
MARYŠA: Ať mluví, (vzdorně), ale Vávru já si nevezmu!
LÍZAL (podrážděně): A Francka - teho žebráka bys chcela?
MARYŠA: Šak sem neřekla - že chcu.
LÍZAL: Ale chodí za tebó. - Myslíš, že to nevím? Myslíš, že su slepé a hluché? - Šak už temu bude konec. Ať ide žebrota, odkáď přišla. Ať si hledá žebrotu a neleze na půllán. Vávru si vemeš! (Krotí se k mírnosti.) Takové statek, takové mlén! Kam dáváš rozum, děvčico, kam's dala oči?
MARYŠA (plačky a vzdorovitě): No, víte, děléte si, co chcete - - - ale já -
LÍZAL (ji zakřikne): Mlč! (Bere hůl.) Tak budeš dělat, jak já poróčím. A včil si di!
MARYŠA (chce něco říci, ale pak sebou trhne a bouchne za sebou dveřmi)
LÍZAL (sám): Zpropadený děvčisko! (Vstává.) Ah! - Máma taky tak dělala a dnes je jako hodina.

Výstup 7.

LÍZAL a obecní sluha HRDLIČKA.

HRDLIČKA (vejde, předstoupí před Lízala se smeknutou čepicí, červený, "nakouřený"; čepici v jedné, krátkou dýmku v druhé ruce nutí se do vojenské pózy): Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!
LÍZAL: Na věky. Co chceš?
HRDLIČKA: Prosimich, pane radní, máte přijít do hospody. Chlapci se tam bijó, máte jít udělat pořádek.
LÍZAL: A kde je starosta?
HRDLIČKA: Néni duma.
LÍZAL (odplivne si): A kdo se bije? Beztak zas Honza Ryšánkůj?!
HRDLIČKA: Ja, Honza a Horaččin FRANCEK: Ten začal.
LÍZAL (vzpřímí se): Francek? A tož di, ať ti dá Maryša békovec.
HRDLIČKA (jde do statku)
LÍZAL (sám): Já mu jich na cestu ještě nasypu. Trhán! Jedna muzika nemine, aby se neserval.
HRDLIČKA (vrátí se s býkovcem)
LÍZAL (mlčky vezme býkovec a odchází)
HRDLIČKA (jde za ním a čeká, až Lízal zajde)
LÍZAL (bruče a huhlaje cestou zachází za jeviště)

Výstup 8.

Za HRDLIČKOU hned vystoupí MARYŠA.

HRDLIČKA (vrátí se, přiskočí k Maryši a pošeptá jí něco do ucha)
MARYŠA: Kde je? (Chvatně za sebou zavře dveře.)
HRDLIČKA (klade na ústa prst)
MARYŠA: A kdo se to teda pere?
HRDLIČKA (dá se do smíchu): A to enem tak - ze sucha - - - (ve smíchu), aby tatínka dostali z domu. (Rychle odejde.)

Výstup 9.

FRANCEK (přijde s opačné strany)
MARYŠA (běží mu vstříc): Františku, co tu chceš?! Maminka je na dvoře!
FRANCEK: Nebuj se, co seš tak uplakaná?
MARYŠA (svěsí ruce): Bože! (Zakryje rukama tvář.) Ani mně nevzpomíná.
FRANCEK (béře ji za ruku): Neplač, Maryško. Už je nám to málo platný. Nějak to už přetrpíme a za tři léta, dá-li Pánbu - budeme zas spolu. Vzpomíné na mě - a budeš-li moc', piš mně.
MARYŠA (temně a sklíčeně): Tak už teda pojedete?
FRANCEK: Už budó sedat na vozy. Jak odzvoní poledne, pojedem. Bude to smutná cesta do Brna.
MARYŠA: A kady pojedete? Po silnici nebo tady okolo?
FRANCEK: Tady okolo.
MARYŠA: Tak - já se budu dívat.

(Oba se zamlčí.)

FRANCEK (objímá ji): S Pánem Bohem, Maryško! a piš! Psaní můžeš dát dycky mamince. Já ti je taky tak pošlu.
MARYŠA (v slzách přikývne hlavou a přitlačí se v přístěnku ke zdi. Znova vztahuje ruce kolem jeho krku a dá se do tichého pláče. Pák se náhle vzmuží a odstrkuje jej od sebe): A di už! (Sama zůstane stát a pláče.)

Výstup 10.

LÍZALKA (vyběhne rozdrásána s rukávy vyhrnutými, bez šátku na hlavě a bosa): E, vy holoto! (Trhne Maryšou do síně a odstrčí Francka. K Maryši.) Kliď se do baráku! (Strká ji do síně. K Franckovi.) Co tady chceš?
FRANCEK: Nic, přišel jsem se rozlóčit - - -
LÍZALKA (chápe se dveří): Eh, jakýpak lóčení! (Hodí za sebe.) Jen di s Pánembohem a radši tam zvostaň, uděláš lepší - - -
MARYŠA (vzpírá se na prahu a začne se ve dveřích strkat s Lízálkou): Pusťte!
LÍZALKA (překřikuje Maryšu): Pudeš nebo nepudeš? (Míří jí políček.)
FRANCEK (přistoupí k nim): Jdi, Maryšo, jdi! Šak (výhružně) my se přece rozlóčíme!
LÍZALKA (bouchne dveřmi. Za dveřmi křik a váda)
FRANCEK (odchází skoro vesel. - Odejde)

Jeviště několik okamžiků prázdné. Zvoní poledne. Kolem jde sedlák s čepicí smeknutou. Hluboké ticho. Pozadím jeviště přeběhne několik kluků a děvčat s děcky na zádech. Odzvoní.

JEDNO DĚVČE (v běhu popotahuje punčošku): Chlapci! Rekruti už jedó!

(Z návsí zavzní plnou silou hudba.)

Výstup 11.

Jeviště se plní. Lid se schází směrem, odkud se blíží zpěv, provázený hudbou. Na jeviště vejde průvod. Muzikanti vpředu. Za nimi dva vozy, na nichž plno rekrutů. Koně jsou pentlemi zapleteni. Na vozích májky. Rekruti zpívají, zvedají láhve, mávají čepicemi. Ani tu píseň rekruti nezpívají všicci současně. - Druhá velká skupina (2 vůz) začne ji zpívat teprv, když první zpívá už "neublížil jsem..." Zpěv válí se přes sebe.

[: S pánem Bohem! už jdu od vás,:]
[: neublížil jsem:]
žádnému z vás.

[: Jak mladému tak starému:]
[: neublížil jsem:]
z vás žádnému.

Za scénou.

[: S pánem Bohem! už jdu od vás,:] [a ji jsem poznali:] faleš od vás.

MARYŠA (rozevírá okno a hledí na průvod)
FRANCEK (s prvního vozu): Hola! (Strhne opratě - vůz zastaví - rekruti tichnou, Francek seskočí ještě v pohybu s vozu a jde rychle k Lízalovu statku.)
MARYŠA (od okna zmizí)
FRANCEK (sáhne na kliku a opře se. Zavřeno. Uhodí na dveře)

(Za dveřmi lomoz, křik a hluk Lízalky a Maryše.)

1. REKRUT (s vozu): Vyraz dveří!
FRANCEK (už dříve, slyše za dveřmi křik, odskočí, rozežene se a přiskočiv mocným vzepřením těla nevykopne, ale kolenem vypáčí dveře)
MARYŠA (s výkřikem vletí mu vstříc do náruče)
FRANCEK (sevře Maryšu v náruči v síni, takže z hlediště vidět jich není)

(Zástup se směje.)

FRANCEK (pustí Maryšu, odběhne a vyskočí na stupátko vozu. Stoje tak vysoko na voze s májkou v ruce zavolá s ostatními: "S Pánem Bohem" atd.)
REKRUTI (pokračují s písní "S Pánem Bohem")
MARYŠA (klesne plačíc na lavečku)
REKRUTI (zpívají dál)

(Do sloky vpadne hudba a hraje marš.)

Výstup 12.

V posledních okamžicích vystoupí právě LÍZAL a zlostně hledí na FRANCKA právě, když z náručí pouští MARYŠU. Vozy odjíždějí. - Z jeviště hukot, zpěv, hudba. - Jeviště se prázdní. - Píseň rychle zaléhá.

LÍZAL (z povzdálí hledí za odjíždějícími a pohrozí holí): Šak's ju měl, kluku, naposled!

(Z dálky je slyšet melodii písně; S Pánem Bohem.)

Opona v tichu spadne.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 02.03.2017

­­­­

Diskuse k úryvku
Vilém Mrštík - Maryša (3)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)