ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Klicpera Václav Kliment (*23.11.1792 - †15.09.1859)

­­­­

Divotvorný klobouk (4)

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Tatáž světnice. Všecko jak to bylo.

VÝJEV 8.

Kluk. Předešlí. Hned na to Zvonek.

Kluk (přiběhne): Divy a zázraky, pan Koliáš jde k nám!
Strnad: Tu to máme! Rychle, rychle!
Barnabáš: Honem, zavolej Zvonka!
Kluk: Zvonku! Zvonku!
Zvonek (ve velikém vojenském kabátě s dlouhým šosem a s červeným výložkem): Tu jsem. Do toho kabátu by ještě jeden Zvonek vlezl.
Barnabáš: Stroj na stůl! přines kuřata, víno - leť, než bude pozdě!
Zvonek: Jen na mne neusilujte, ať z toho kabátu nevypadnu! (Odkvapí.)
Strnad: Bratříčku! kuřátka, víno - nezávidíš mi to?
Křepelka: Nikoli, na mou věru! mně by ani sousta, ani krůpěje nechutnalo.
Strnad: Tys bloud! Ať jen přijde pan ujec Koliáš -
Kluk (přiběhnuv s ubrusem, na stůl jej prostírá): Hahaha!
Barnabáš (sklenice vyplachuje): Čemu se směješ?
Kluk: Zvonek si šlápl na šos a utrh' si ho.
Barnabáš: Ó, ten byl jak živ mezulán!
Strnad: Snad mi nedáte posluhu o jednom šose?
Barnabáš: Jdi honem za ním, ať si ho přišije!
Kluk: Bětuška není doma, nemáme jehly ani niti -
Strnad: Totě bude pěkná sláva! Nemýlím-li se, na schodech již těžce oddechuje.
Barnabáš: Jestli pak to čeleď! Kde není člověk sám - (Jde ven.)

VÝJEV 9.

Zvonek. Předešlí. Brzo na to Koliáš.

Zvonek (s pravým šosem na kabát přišpějleným, nese kuřata)
Barnabáš: Co paks dělal, nemotoro?
Zvonek: Ploužilo se mi to po schodech. Kuchařka to sešpejlila; jen ať mi na to žádný nešlápne! - Nuž, kde jsou nože, kde to ostatní, ty čtvrtliberní smíšku?
Kluk: Nu, nu, pane stoliberko! (Odběhne.)
Zvonek: Pan Koliáš oddechuje na posledním schodu. - Jaké víno?
Strnad: Nejlepší!
Barnabáš (k sobě ho strhne): Nepovídal jsem ti již, blbe moravské!
Zvonek: Hned je přinesu. (Odběhne.)
Strnad (tiše k Barnabášovi): Jak pak, pane hostinský! vzkázal jste již svému příteli o poštu dále?
Barnabáš: Všecko jest objednáno.
Strnad: Bojuje s námi?
Barnabáš: Totiž, zvítězíte-li tady.
Strnad: Nuže, Victoria napřed! (Ke Křepelkovi, jenžto se byl v právo za stůl posadil.) Bratříčku, buď jen ostrého zraku, bystré mysli, a ve všem hnutí úlohy své pamětliv!
Křepelka: Ach, kéž by již bylo po celé té smutné frašce!
Strnad: Patienter, omnia se dabunt. (Posadiv se za svůj stůl v levo, krájí.)
Barnabáš (vstoupivšímu Koliášovi naproti): Ejhle! co vidím? - Vítejte mi, pane Koliáši!
Koliáš (na všecky strany se ohlíží, přišed pak k Strnadovi, dlouho se naň dívá): Servus, pane Barnabáši! (Zahlídne Křepelku.) Oho! můj nejlaskavější, již také tady?
Křepelka: Právě jsem přišel.
Barnabáš: To jsou k nám hosté, nečasto bývalí.

VÝJEV 10.

Zvonek. Předešlí.

Zvonek (přinese víno, jež k Strnadovi na stůl postaví)
Strnad (žádostivěji): Jest to burgundské?
Zvonek: Ano, milostpane!
Koliáš (posadiv se ke Křepelkovi): Zajisté ten Španěl -?
Křepelka: Uhodl jste, on jest to.
Koliáš: Toť jsem si hned pomyslil! Ten člověk prostopášní, jako by šel ještě dnes ze světa. Tak lze toliko tomu hejsovati, kdo nemusí platiti.
Křepelka: Nenít to ještě nic; hejříváť on mnohem více!
Koliáš: Ještě více! (Pro sebe.) Musím já se na něho opiti! - He, pane Barnabáši! sklenici dobrého vína!
Barnabáš: Jakého poroučíte, můj drahý pane Koliáši?
Koliáš: Inu -víno! Jakové pak máte všecko?
Barnabáš: Burgundské -
Strnad: A to jest jak náleží dobré, pane hostinský! Na vaše zdraví! (Pije.)
Barnabáš: Poníženě ruku líbám, milostpane! - Burgundské tedy, uherské, rakouské, moravské, všecka česká vína.
Koliáš: Co stojí láhev burgundského?
Barnabáš: Tvrdý tolar.
Koliáš: Tolar! Totě bezbožná drahota? před pěti lety mi z Burgundska dobrý přítel psal, tam že jest za půl zlatého!
Kluk (stoje nedaleko od toho): Jděte si tam pro ně!
Barnabáš: Drž ty hubu, až na tebe dojde! - Tedy vám posloužím lacinějším?
Koliáš: Jak draho prodáváte moravské?
Barnabáš: Za desítník žejdlík.
Koliáš: Ve své poslední nemoci jsem je pil v městě po šesti groších.
Barnabáš: Jináč není.
Koliáš: Nuže, tedy mi přineste čtvrtku!
Barnabáš: Honem, Petříku! čtvrtku moravského!
Kluk: Do kolika nádob?
Barnabáš: Jdi ke všem všudy!
Kluk (odběhne)
Strnad: Otevři některé okno, Francesco, mně jest horko!
Zvonek (otevře): Již se stalo.
Koliáš: Pane Barnabáši, netrpte to, vždyť jest venku zima!
Barnabáš: Co mám dělati, můj drahý pane Koliáši? milostpánovi jest horko.
Koliáš: Ať tak nejí a nepije!

VÝJEV 11.

Pohořalský. Předešlí.

Pohořalský: Prosím co nejpokorněji, dobrotiví pánové!
Barnabáš: Jděte s Bohem! Jste tady dnes již po druhé, co jen sám vím.
Koliáš: Dobře máte, pane Barnabáši, to jest bezedný hlad! Před půl hodinou jsem mu dal z brusu nový desítník.
Pohořalský: Záplat Pánbůh! (Jde.)
Strnad: Co chce ten muž, pane hostinský?
Barnabáš: Almužnu, jest žebrák.
Strnad: Peněz nemám: chceli ale se mnou posaditi se za stůl - hej obědval jste již?
Pohořalský: Od neděle jsem nic teplého nejedl, milostpane!
Strnad: Tedy pojďte sem a pomozte mi dojísti!
Pohořalský: Ó, zaplať Pánbůh! (Odhodiv klobouk a hůl, za stůl se posadí.)
Barnabáš (po straně k Strnadovi): Bereli pak vás černovous! nesníte toho sám dost?
Strnad (nedbaje na to): Více vína sem! na rychlost!
Zvonek: Těšil jsem se na zbytky; teď pěkného ďasa dostanu! (Odejde.)
Strnad: Berte jen směle, příteli! jako ze svého; jest vám přáno!
Pohořalský: Ó - zaplať Pánbůh! (Jí, až mu oči pláčou.)
Koliáš (ke Křepelkovi): Ten člověk jest rozený mrhač, můj nejlaskavějsí!
Křepelka: Není divu; z cizího se snadno rozdává!

VÝJEV 12.

Předešlí. Kluk. Na to Zvonek.

Kluk: Čtvrtka moravského. (Postaviv lahvičku na stůl, jde k Barnabášovi.) Jdou okolo šumaři, jeden má píšťalu jako pavuzu dlouhou.
Barnabáš: Ať jdou na zelenou louku!
Strnad: Co ty nám o sumářích povídáš?
Barnabáš: Jdou prý okolo.
Strnad: A tady se nezastavují? Rychle je sem zavolej!
Kluk (odběhne)
Zvonek (vejde s vínem)
Strnad: Bylo by to dnes ponejprv, že bych bez hudby obědval.
Křepelka (pro sebe): Jestotná pravda. Hostinský nám alespoň každodenně zpíval!
Strnad: Můj žaludek jest na trouby a na píšťaly zvyklý. Pokrm bez hudby jest mu jako víno bez vody -- jako voda bez vína chtěl jsem říci. (K Pohořalskému.) Píte, příteli, a jezte, ať se zas na týden naobědváte!
Pohořalský: Ó, zaplať Pánbůh! (Pije.)
Strnad: Francesco, čerstvé víno!
Barnabáš (nahne se k němu): Nepřestaneteli brzo, všecko vyzradím!
Strnad (hlasité): Jak pravíte, pane hostinský?
Barnabáš (zlostně): Že jste příliš štědrý, milostpane! - račte odpustiti, vyběhlo mi to z úst.
Strnad: Radím vám, abyste vesměs ústa svá pevněji zavíral.
Pohořalský: Můžete býti rád přítelínku! čím více se vypije -
Barnabáš: Držet pán hubu! Také mu připili z prázdného?
Pohořalský: Z plného, pane Barnabáši! zaplať Pánbůh! (Pije.)
Strnad: Chtěl jste říci, pane hostinský, že bezbožně rozhazuju? Tomu se nedivte, jsemtě podivný pták! Někdy tři dni po sobě hlady trpím; když se ale do toho dám, hory se zazelenají! - Co pak, kdyby o tom můj lakomý ujec věděl!
Koliáš (pro sebe): Bude to takové kvítí jako můj sestřenec.

VÝJEV 13.

Kluk. Pět hudbařů. Předešlí.

Strnad: Aha! Jen sem, páni hudebníci! - Francesco! dej jim nalíti! Ať propláchnou trubice; na silnici se práší.
Barnabáš: Myslil bych, milostpane! že jest ta hudba nyní zbytečná.
Strnad: Zbytečná? Jak to?
Barnabáš: Večír vám bude mnohem příjemnější.
Strnad: Tato přítomná hudba? Hahaha! kdež já se do večera ocítím! Mám velmi na kvap; neboť z tohoto světa pospíchám.
Křepelka (ke Koliášovi): Slyšíte to?
Koliáš: Budeli takhle hodovati, netřeba mu velmi pospíchati; doběhneť brzo své rakve!
Strnad: Francesco! dostanouli pak páni hudebníci to víno?! (Udeří na stůl.) Perdo di Dio!
Barnabáš (ke klukovi): Přines jim konvici toho zakyslého!
Kluk (odběhne)
Strnad: Hudebník nevydrží ani tak dlouho bez pití jako ryba bez vody. Co jest mistrovaný šumař, ten potřebuje na každých pět zvuků prostřední láhev. Mluvím-li pak pravdu?
Šumaři (svědčí)
Strnad: Prošel jsem všech devět dílů světa, a pročež vím, co jeden každý stav s sebou přináší. - Pravím vám, pánové, hleďte se vyznamenati! Něco veselého mi zahrajte, tak veselou, aby sebou peníze v lakomcově pokladnici hýbaly! Na to jest mnoho zapotřebí, to víte!

VÝJEV 14.

Kluk. Předešlí.

Kluk (s konvicí): Tu jest víno.
Šumaři (jeden po druhém pijí)
Strnad: Tedy píte, a pak hrajte!
Šumaři (štemují)
Koliáš: Kde pak ale ten klobouk má, můj nejlaskavější?
Křepelka: Nemůže to již dlouho trvati.
Koliáš: Kéž by to již bylo! Mám na zahradě nádenníka, a ten chlupáč zahálí, nestojím-li vždy, jako stráž za ním.
Šumaři (hrají)
Strnad: Juhu! Ať žije Hilaritas! - Píte, příteli!
Pohořalský: Zaplať Pánbůh! Vivat! (Pije.)
Křepelka (pro sebe): Bude tak dlouho piti, až se opije, a pak se sám prozradí.
Strnad: Dost toho! - Ta basa jest poněkud rozštemovaná; fagot as o patnáct zvuků vejš; ale dobře jste hráli, buďtež živi! (Pije). - Pane hostinský, co jsem dlužen?
Barnabáš: Hned to spočítám, milostpane Koliáš. Chvála Bohu, teď se pravda ukáže.
Křepelka (pro sebe): Anebo lež.
Strnad: Francesco, můj klobouk!
Zvonek (vezme z malované truhličky klobouk): Tu jest.
Strnad (jako pro sebe): Klobouku! já jsem hotov. Nyní čiň ty svou povinnost! (Posadí si jej na hlavu.)
Koliáš (pro sebe): Rozpuknu se dychtivostí!
Křepelka (taktéž): Sotva se na stolici držím.
Koliáš: Neslyšel jste nic, můj nejlaskavější?
Křepelka: Co pak?
Koliáš: Zdá se mi, že ku klobouku něco mluvil.
Křepelka: Tak to vždycky dělá.
Strnad: Nuž, brzoli to bude, pane hostinský?
Barnabáš: Hned. (S tabulkou v ruce.) Tu jsem.
Koliáš: Hle, hle, můj nejlaskavější, s tabulkou v ruce!
Strnad: Co to dělá?
Barnabáš (na počet se dívaje): Šest a dvacet -
Koliáš: Šest a dvacet - můj nejlaska -
Strnad (vstane): Jak?!
Barnabáš (se naň podívá): Šest a - (jako se zpamatovav). Můj dobrý Bože! nic - nic - dokonce nic!
Strnad: Dobře jste počítal?
Barnabáš: Což jest o to, každý krok! - Avšak - jsem očarován - počet mi s tabulky zmizel - a pročež - a pročež nejste nic dlužen.
Strnad: Nerad bych vám ublížil -
Barnabáš: Ó! - nedám si také ublížiti; ale - (pot si utíraje) všecko jest zaplaceno.
Strnad (k Pohořalskému): Slyšíte to, příteli? všecko jest zaplaceno. Vy jste svědek.
Pohořalský (poněkud již opilý): Já jsem svědek, zaplať Pánbůh!
Barnabáš: To jest -
Strnad: Co jest pane hostinský?
Barnabáš: Všecko v pořádku, milostpane! - Prosím, račtež mne opět co nejdříve navštíviti!
Strnad: Staniž se. Posledním večerem živobytí svého u vás se ještě zastavím. S tím vínem zapomněl jste do Burgundska zajeti, když jste je v Moravě nakoupil; ostatní bylo všecko dobře.
Křepelka (ke Koliášovi, jenž s otevřenou hubou poslouchá a se dívá): Co tomu říkáte, drahý pane Koliáši?
Koliáš: V tom klobouku sedí buď dva mladí anebo jeden hodně starý ďábel!
Křepelka: A já bych měl od něho upustiti? Nikoli, a kdybych tři sta tolarů ukradnou ti měl!
Koliáš (sahaje rychle po svých kapsách, od něho se odšoupne): Ale - můj nejlaskavější! jak jest možná hostinskému takto mluviti?
Křepelka: Kouzly a čáry! Každý hostinský, každý prodavač jest hned tak oslepen.
Strnad (s kloboukem na hlavě odchází): Pane hostinský, mějte mne v paměti!
Barnabáš: Ó, neustále budu na vás mysliti.
Pohořalský (vstav zavrávorá): A mne také, přítelínku!
Barnabáš: Jděte k šípku, přítelínku, a nedávejte se nikdy u mne viděti!
Pohořalský: Nikdy, zaplať Pánbůh!
Koliáš (na straně): Kůrové andělští, jak to ve mně hraje! Kdybych jen věděl, jak do toho!? Teď jest schmelený, a požádá o několik set více.
Křepelka (vyskočí): Musím opět za ním!
Koliáš: Kam, můj nejlaskavější?
Křepelka: Všudy, v kraj světa! (Odejde od stolu.)
Koliáš: Kdybych jen věděl, kam táhne!
Šumař první (k Strnadovi odcházejícímu): Prosím pokorně, milostivý pane!
Strnad: Rádo se stalo. (Odejde.)
Pohořalský: Rádo se stalo, zaplať Pánbůh! (Potácí se za ním.)
Šumař první: Kdo pak nám bude platiti, pane Barnabáši?
Barnabáš: Bezpochyby, kdo si dával hráti.
Šumař první: Hej jemnostpane! (Spěchá ven.)
Šumaři ostatní: To musí býti pěkný pán! Snad mu máme za konvici octa hráti!? (Hrnou se za ním.)
Barnabáš a Křepelka (Koliáše s oka nespouštějí)
Koliáš (roznícený pro sebe): Ten klobouk, ten klobouk! - Ó, takového klobouku není již ani na zemi ani na nebi! - Koliáši, hleď po sluhu jeho na svou stranu dostati!
Zvonek (vzav truhličku na rameno, odchází)
Koliáš: Pst, pst, příteli! (Uchopí ho za pravý šos, kterýžto utrhnuv se v ruce mu zůstane.)
Zvonek: Hej ký vlkodav pozadu mne chňape? (Obrátí se.)
Koliáš: Dej pozor, příteli! Ztratils šos.
Zvonek: Co? (Postaví truhličku na zemi.) Pane, vy jste mi ho utrhl!
Koliáš: Nikoli tak -
Barnabáš: Utrhl jste ho, jsem svědek. Co jest pravda, to jest pravda.
Zvonek: Pane, dejte mi jiný šos!
Koliáš: Tu máš svůj vlastní.
Zvonek: Co? nechcete mi nahraditi šos? Dobře, tedy mi nahradíte celý kabát. (Shodí kabát se sebe.)
Barnabáš: Vším právem!
Koliáš: Dejte pak si říci, sprostí lidé -
Zvonek, Barnabáš, Koliáš (Všickni najednou.)
Zvonek: Kdo jest sprostý? Vy jste sprostý, a podvodník k tomu! Takový kabát! ponejprv jsem ho dnes oblíkl!
Barnabáš: A kdo tomu nechce rozuměti, ten jest ještě sprostější! Utneli mi někdo bez příčiny prst, musí mi celou ruku zaplatiti.
Koliáš: Co bych já s kabátem dělal? ať si dá šos přišíti; na to mu snad něco přidám.
Křepelka: Hahaha!

(Mezi křikem tím opona spadne.)

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 23.11.2015

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Václav Kliment Klicpera - Divotvorný klobouk (4)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­